Rodiče zpozorněte, máte doma digiděti?

Žít v digitálním světě může být mnohdy komplikované. Nejenom kvůli značně rychlému rozmachu výpočetních technologií, ale rovněž kvůli čím dál komplexnějším možnostem, jak s těmito technologiemi pracovat či jak k nim přistupovat. O to víc, když jste rodičem, jehož děti vyrůstají s digitálními technologiemi bok po boku. Takzvané digiděti právě představuje Jan Kršňák ve své nové knize.

Jaké to asi je mít na dosah ruky chytré zařízení, jehož prostřednictvím se lze dozvědět požadovanou informaci během okamžiku? Na němž mohu hrát hry? Skrz které lze přistupovat k výuce? Takové otázky si rozhodně dnešní mileniálové nepokládali, ale pokládají si je jejich (budoucí) děti. Oni mileniálové se spíš zajímají o tu niterně zásadní odpověď na otázku – je využití takového chytrého zařízení mým dítětem dobré, nebo špatné?

Takovou odpověď sice kniha Digiděti explicitně nenabízí, ale dokáže zprostředkovat důležité úhly pohledu na problematiku dětí využívající digitální technologie. Jan Kršňák celkem v deseti kapitolách představuje zásadní vhled, který může mnohým rodičům otevřít mysl v kontextu rodičovství digitálního věku. Od obecnějšího úvodu, v němž pro vysvětlení popisuje vztahy lidí, strojů a technologií, přechází ke konkrétnějším tematickým okruhům, mezi nimiž naťukává například problematiku koupě prvního zařízení, počítačových her, konzumace videí či etablování digitální identity.



Spíše než obsáhlým návodem jdoucím striktně krok po kroku, jsou Digiděti spíše jakousi studnou uspořádaných myšlenkových proudů, které do určité míry nutí čtenáře k zamyšlení. Nad sebou samým, nad přístupem k využívání technologií svých dětí či rovněž svým. Popisované fenomény spojené s dnešními digitálními technologiemi přitom Jan Kršňák vysvětluje vhodnou pro jakéhokoliv laika a mnohdy s řadou příkladů – ať už obecných, konkrétních nebo čistě hypotetických. Je však od prvního pohledu jasné, že se zakládají na praxi samotného autora.

Kršňákův vypravěčský styl však nemusí sednout zcela každému. Jeho popis je v mnoha místech abstraktnější a poetičtější, místo přímočarého výkladu dostává čtenář spíše pocito-myšlenky související zrovna s probíraným tématem. Přirozeně tak do značné míry odráží autorovu osobnost a specifičnost literárního vyjádření. Všechny zvědavé a trpělivé rodiče však Digiděti po zásluze odmění – novými znalostmi, zprostředkovanými zkušenostmi, rozhledem i nadhledem. Kdo bude naslouchat, toho Jan Kršňák poučí o nástrahách, příležitostech a možnostech rodičovství digitálního světa.