Proč má Bůh rád vědu

Vždycky jsem si myslel, že věda a víra jsou dvě naprosto oddělené věci. Věci jdoucí přímo proti sobě. Ten, kdo věří ve vědu, nemůže přece věřit v Boží existenci. Buď věřím v Boha, nebo ve vědu. Buď věřím v logiku, nebo na mýty. Buď se nechám vést pravdou, nebo magií.

I bez podložených čísel si troufnu tvrdit, že tímto způsobem vnímá víru většina ateistů. Opak je pravdou. Věda nestojí proti Bohu a ani Bůh proti vědě. Sama dnešní věda nám Boží existenci ještě více dokazuje. Po dlouhých úvahách jsem došel na to, proč Bůh má vědu rád. Bůh má totiž rád všechno, co je obtížné a pravdivé. Bůh má rád vše, pro co jsme schopni něco obětovat. A na této bázi věda spočívá. Odvaha směřovat k pravdě znamená směřovat k Bohu.

Bůh má rád všechno, co je obtížné a pravdivé

Nejsem teolog ani kněz, ani biblista. Přesto jsem po dlouhých úvahách došel k prostému závěru: Bůh má rád vědu, protože má rád všechno, co je obtížné a pravdivé. Bůh má rád všechno, co vyžaduje větší úsilí a námahu. Věda není jednoduchá. Nedá člověku nic zadarmo. Člověk sedí hodiny, roky za stolem a bez výsledku. Nestačí mu k potěšení pár jednoduchých kroků. Musí přejít přes mnoho překážek, aby přišel na řešení. Věda nás nutí zpomalit myšlení, stejně jako modlitba. Nutí nás odložit rychlé potěšení a doufat v něco většího. Žene nás žízeň po pravdě, která není zadarmo. Člověk nezuří u každé nástrahy a neptá se, proč je svět tak krutý. Ale zkoumá, dychtí po vědění. Dychtí po něčem vyšším, než je on sám. Nemůže se spokojit s jednoduchým řešením. Musí bádat dál, aby se dotknul něčeho transcendentálního. Pouhý názor k pravdě nestačí. Člověk musí ve vědě projít několika překážkami, aby odhalil pravdu. Projít frustrací. A toho si Bůh cení vždy. Bůh si proto cení i těch, co se opovažují jej zpochybňovat.

Jako věřící jsem dlouho žasnul nad tím, proč Bůh nechává od ateistických vědců zpochybňovat sebe samého. Proč nepotrestá drzé buřiče, kteří si myslí, že jejich vědecká znalost je více než Boží existence sama. S růstem tzv. nových ateistů jako Richard Dawkins, Sam Harris nebo fyzik Lawrence Kraus se to jen hemží atmosféru „věda versus Bůh“. Jejich kariéra ani nevzešla z vědy samotné jako spíše z rétorických obratů na jevišti plném ateistických výkřiků. Přesto jsem přišel na to, že Bůh jim odpouští a dokonce si cení jejich pochybovačnosti. Nevím, jak dopadne osud těchto liberálních ateistů. Možná, že je v jejich konání víc Božskosti, než si sami uvědomují, nebo než by si sami přáli. Jak říkal Jordan Peterson, dnešní pochybovač typu Dawkinse je někdo jako Jákob ze Starého zákona. Ten, kdo se odváží zápasit s Bohem. Bůh Jákoba za jeho statečnost nepotrestal. Naopak mu dal za jeho odvahu nové jméno Izrael – ten, kdo zápasí s Bohem.

Skepticismus Bůh netrestá. Jsem pevně přesvědčen o tom, že Bůh chce, abychom se nebáli zpochybňovat i jeho samotného. Při skepticismu člověk přemýšlí. Ačkoliv to může působit dosti kacířsky, zdravá skepse víru posiluje. Bůh tedy odpouští i těm, kdo svou skepsí míří proti němu. Je jenom škoda, že noví ateisté nikdy nepochybují o svých teoriích. Zřídka kdy řeknou, že se můžou mýlit. Používají tak levný skepticismus jenom proti Bohu.

Stojí víra proti vědě?

Současná doba přistoupila na přesvědčení, že věda musí stát proti víře, protože ji vyvrací. Jestliže jsem na straně vědy, nemohu se nechat vláčet slepou vírou. Myšlenka „věda versus víra“ je však produktem až 19. století, přesněji dvou historických revizionistů. Jak píše historik vědy Stephen Meyer, do té doby jen málo intelektuálů holdovalo přesvědčení, že víra stojí proti vědě a naopak. Až dva historici, John William Draper a Andrew Dickson White vyobrazili dějiny jako neslučitelný boj vědy a víry. Pozdější růst darwinismu a marxismu převrátil dosavadní uvažování západní civilizace. Převrátili absolutně naruby celé židovsko-křesťanské myšlení. Přitom židovství a křesťanství vděčíme za vznik moderního vědeckého poznávání. Technologický pokrok se podařil spoustě civilizací před příchodem křesťanství. Egypťané stavěli pyramidy, Číňané vynalezli střelný prach a kompas. Římané stavěli velké viadukty a Řekové měli fantastické filozofy, z jejichž myšlenek čerpáme dodneška. Ale ani jedné z nich se nepodařilo vynalézt systematické poznávání světa.

Víra v jednoho Boha, který dal světu jasný řád, umožnila růst moderní vědy. Bez víry v uspořádanost světa podle logických struktur není možné posunovat vědění. Jak poznamenal filozof Alfred North Whitehead, „Žádná věda nemůže fungovat, pokud neexistuje rozšířené instinktivní přesvědčení v existenci Řádu věcí. A především, v Řádu přírody.“[i] Vědci z raného novověku jako Newton, Galileo nebo Kepler se vydávali na bádání, aby se přiblížili Bohu. Ani jednoho z nich nenapadlo stavět vědecké poznání do kontrastu s vírou. Sám Isaac Newton byl unešený z toho, že Bůh stvořil svět přesně tak, aby vše do sebe zapadalo. „Bůh stvořil všechno, co do počtu, váhy a míry.“, konstatoval Newton při svých objevech.[ii] Neřekl, „teď jsem objevil zákon gravitace a už Boha nepotřebuji.“ Bůh byl pevnou součástí jeho výzkumu. Dokonce věnoval více času studiu Bible a teologie než [přírodní] vědě.

Když tedy takoví velikáni jako Newton neviděli rozpor mezi vírou a vědou, proč by jej měla vidět moderní společnost? Neměli bychom spíše opustit slepou víru ve vědecký materialismus než ve víru v Boha? Možná je na čase udělat tlustou čáru za starým paradigmatem, které nám zanechali darwinisté a marxisté. Víra nestojí proti vědě a ani věda by neměla stát proti víře.


[i]  Meyer, S. (2021). The Return of the God Hypothesis. New York, HaperOne, str. 24

[ii] Pickover, A. P. (2020). Kniha o vědě. Od Darwina k temné hmotě: 250 milníků v dějinách přírodních věd. Praha, Dokořán, str. 128

Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!