Mezi 35 ženami, které pro šampionát splnily kvalifikační kritéria, nejdeme pouze osm, jejichž letopočet narození nezačíná číslicí 2. Březinová je z tohoto společenství druhá nejstarší. Pouze jedenatřicetiletá Daša Grmová přišla na svět ještě dřív než ona.
Ovšem Slovinka se většinou drží u dna výsledkových listin.
Březinová se naopak probila na desáté místo při mistrovství Evropy 2019 a loni zazářila osobním rekordem i v krátkém programu na olympiádě v Pekingu, díky kterému byla průběžně dvanáctá.
Tehdy s úsměvem vykládala: „Vůbec jsem nebyla nervózní. Poprvé v životě jsem si řekla: Prostě udělej, co máš, a všechno odskákej, je to jednoduché a ty víš, jak to udělat.“
RADOST. Eliška Březinová a radost po dojetí krátkého programu na ZOH 2022 v Pekingu.
Také Jozef Sabovčík, který jí pomáhá s přípravou, byl nadšen: „Já vždycky věděl, že Eliška na takové výkony má. Šlo jen o to, aby si věřila i sama.“
Po hrách neuvažovala o ukončení kariéry. Z Masarykovy univerzity v Brně má titul magistry v oboru kondiční trénink a aplikovaná kineziologie, ale chtěla být ještě krasobruslařkou.
Její poolympijská sezona však byla dlouho hlavně o trápení.
„V podstatě od září jsem měla zraněné koleno,“ líčí. V prosinci obsadila na mistrovství republiky „až“ druhé místo za o deset let mladší Barborou Vránkovou. Poprvé od roku 2016 tak byla sesazena z českého trůnu, což zároveň znamenalo, že ji svaz nenominoval na mistrovství Evropy do Espoo.
Proto se rozhodla pro radikální řez. Obrazně i doslova.
„Šla jsem s kolenem na operační zákrok,“ vypráví. „Proto, aby náhodou neruplo ještě víc. A také proto, abych se případně ještě dokázala připravit na mistrovství světa.“
Koncem ledna začala opět pozvolna trénovat.
Vyplatilo se.
Pro světový šampionát sice byla původně vedena jen jako česká náhradnice, jenže Vránková nesplnila v žádném ze závodů bodový limit, jenž mezinárodní federace ISU pro start na MS požaduje.
Březinová ho z podzimní Grand Prix splněný měla.
A tak dostala zelenou.
Vrátila se na místo, které v ní probouzí vzpomínky a je i dokladem její krasobruslařské dlouhověkosti.
„Startovala jsem v Saitamě už v roce 2014,“ vzpomíná. „Bylo to tehdy mé druhé mistrovství světa a první, kde jsem se dostala do finále. I když se štěstím, protože v krátkém programu se v silnějších rozjížďkách jedna holka rozsypala.“
Po sezoně, kdy se kvůli zdraví občas nacházela spíše v psychickém „pekle“, si nyní může užít ledový ráj v zemi pro její sport zaslíbené. „Hala tu má kapacitu 27 tisíc diváků a bývá úplně plná. A japonští fanoušci jsou úžasní.“
PŘED DEVÍTI LETY. Eliška Březinová na světovém šampionátu v Saitamě 2014.
Poženou hlavně své hvězdy, obhájkyni titulu Kaori Sakamotovou a vítězku Grand Prix Mai Miharovou, pro něž by měly být největšími konkurentkami v boji o titul Belgičanka Loena Hendrickxová, Američanka Levitová a korejské krasobruslařky.
Kam míří Březinová? Jejím maximem na mistrovství světa jsou zatím dvě osmnáctá místa.
„Snažila jsem se trénink postavit tak, abych měla v Saitamě stabilitu skoků, která mi při přípravném závodě v Rumunsku ještě chyběla,“ říká. „Takže úspěchem pro mě bude čistá jízda. Pak ať se děje, co se má dít.“
U ledu nebude v Saitamě její bratr Michal, i když měl původně z Ameriky v roli kouče přiletět, a tak ji bude jako obvykle doprovázet otec Rudolf a přítelem na telefonu zůstane Jozef Sabovčík.
Při skladbě Sweet Dreams od Eurythmics jim chce ve čtvrtek udělat radost. A říct si o postup do finále.
