Zlee jazzyky z Humpolce, kapela, která začala se standardy, ale našla oporu ve vlastních písničkách

Večery S v českobudějovickém Divadle U Kapličky v měsíčním intervalu přinášejí v nápadité dramaturgii Jardy Hnízdila (také spolu s rozhlasákem Zdeňkem Zajíčkem jejich moderátorem) vždy tři zhruba hodinové koncerty, v nichž předávají publiku radost z muziky kapely i jednotlivci různých žánrů, od folku, country, bluegrass přes šansony, blues, rock  až ke swingu i jazzu.

Ten letošní lednový program završila velmi příznivě přijatá humpolecká kapela s neblaze znějícím jménem Zlee jazzyky se zdvojenými hláskami „e“ a „y“ s odkazem na jiný jazyk,  což se má číst Zlé jazyky, ale možná by byla vhodná i výslovnost toho druhého slůvko poangličtělá s důrazem na jazz, který nepochybně patří také do hudebního výrazu této kapely, již tvoří kontrabasista, kapelník a mluvčí Petr David, zpěvačka a světoběžnice Bára Kaňová, pianista a zpěvák Jiří Prokůpek, saxofonista a klarinetista  Petr Lisý a hráč na cajon a perkuse Vladimír „Smutek“ Veselý.

„Původně jsme hráli jazzové standardy a postupně přecházeli na vlastní tvorbu. V procesu přecházení stále pokračují." Tak dosavadní cestu kapely Zlee jazzyky, která vznikla před osmi roky, komentuje Petr David.

On a Zlee jazzyky, jimž vyšlo před zhruba třemi roky album, předvedou, jak zatím je  rozvinutý jejich žánrový vějíř, v Koncertních ozvěnách od Tří lvů potvrdí písničkami. Tolikrát, Začátek března, Holubi (na slova Borise Pasternaka), 10 dam, Pátá noc nebo Pozdě k půlnoci, kterýžto song dal název onomu cédéčku sympatické humpolecké kapely.