Takové chodby pod městem závidí Praze celý svět, přežijí i své tvůrce

Do podzemí v kolektorech se ukládají všechny životně důležité inženýrské sítě: vodovody, teplovody, plynovody, kanalizace, energetické kabely i telefonní a optické kabely. Jde o nejmodernější způsob zajištění technické vybavenosti města. Jejich výstavba byla v Praze zahájena v roce 1969, velký nárůst proběhl v devadesátých letech minulého století.

Příprava na uložení kabeláže

Výhody kolektorů jsou jasné: snadný přístup k sítím, a tím jednoduchá údržba, žádné rozkopané chodníky a silnice, které omezují dopravu i chodce. To se velmi pozitivně promítá do snížení nákladů, omezuje se hluk i prašnost ve městě. A samozřejmě zařízení uložená v kolektorech mají mnohem delší životnost ta uložená v zemi, odhaduje se na 80 let.

Prostory jsou trvale monitorovány díky 16 tisícům čidel, která snímají teplotu, koncentraci plynů, stav čerpadel a další důležité provozní informace. Jakoukoli poruchu tak lze okamžitě lokalizovat a následně velmi rychle opravit.

Kolektor Hlávkův most, který spojil oba břehy Vltavy, má nejen délku 530 metrů, ale bez něj by se město nemohlo pustit do oprav mostu. A kdo přes most jezdí pravidelně, jasně vidí a také při „drncání“ cítí, že je už nejvyšší čas. Základní funkcí kolektoru tak bylo převedení stávajících inženýrských sítí vedených v tělese mostu do podzemí, aby následně mohlo dojít k jeho rekonstrukci.

Velmi náročné podmínky, které museli autoři zvládnout, vedly k navržení řady unikátních řešení, která ještě nebyla jinde použitá. I díky nim mohou kolektorem vést rozvody plynu, pitné vody, optické kabely, silnoproudé kabely nízkého i vysokého napětí a případně i potrubní pošta. Obsahuje i autonomní protipožární systém a má vlastní systém čerpadel, vzduchotechniky a protipovodňových opatření, takže bez problémů zvládne i 500letou povodeň.

Jedenáct let příprav, tři roky na realizaci

Byť měli autoři už řadu zkušeností s jinými obdobnými stavbami, kolektor Hlávkův most byl velmi složitý. Prochází totiž složitými a poměrně variabilními geologickými podmínkami pod Vltavou, hned přes dva geologické zlomy, na Těšnově navíc narušené lidskou činností. A nejen to, projekt se musel upravovat podle toho, jak se v průběhu let měnily některé normy či legislativa. Své autory však přežije, odhadovaná životnost je u něj 60 až 100 let.

Unikátní premiéra: most při rekonstrukci obraceli jako rybu na rožni

Poprvé v historii pražských kolektorů zde byly použity zejména dvě metody: zhotovení definitivního železobetonového ostění trasy pomocí posuvné ocelové formy a kontinuální betonáž tří šachet (tažení zavěšené plošiny s bedněním po celé výšce šachty za pomoci hydraulických pístů a táhel) a použití mezilehlé fóliové izolace v nemalém rozsahu. Navíc výstavbu velmi významně komplikovaly přítoky vody (5 až 15 l/s).

Výstavba hlubinného kolektoru II. kategorie byla zahájena 15. září 2016. Práce na ražbách probíhaly 24 hodin denně sedm dní v týdnu (proč tomu tak není při opravách silnic a dálnic, asi si posteskne většina z nás). Průměrná rychlost ražby na pracoviště byla přibližně 1,5 m za den v kalotě a 3 m za den ve dně.

Šachty odvedly obrovský kus práce

Šachty mají hloubku 26,6 až 35,5 metru.

V trase kolektoru byla vytvořeny čtyři šachty (J101, J102, J103 a J104). Šachty J101 a J104 jsou šachty koncové a souběžně s osou Hlávkova mostu propojují oba břehy Vltavy. V první fázi všechny šachty sloužily jako těžební. Šachty při hloubení byly primárně zajištěny převrtávanými pilotami, šachta J104 pilíři tryskové injektáže.

V konečné fázi získaly šachty poměrně široké využití. Byly doplněny provozními prvky nezbytnými pro zajištění bezpečného provozu kolektoru, ocelovými konstrukcemi, umístily se zde první inženýrské sítě (plynové potrubí DN 400), v šachtě J102 byl instalován šplhavý výtah o nosnosti 1 200 kg, který vyjíždí z úrovně kolektoru až na povrch do části parkoviště na ostrově Štvanice před bývalým zimním stadionem, ale i hlavní větrání kolektoru.

Od poloviny roku 2018 byly v kolektoru instalovány ocelové konstrukce pro uložení inženýrských sítí a technologie potřebné pro jeho provoz: kolejová trať s lehkým montážním vozíkem, osvětlení, provozní telefon, šplhavý výtah, požární snímače atd. Vzhledem k umístění nesměla chybět ani protipovodňová opatření (počítaná na pětisetletou vodu), systém čerpání se dvěma výkonnými čerpadly a systém ventilace vzduchu s dvojicí masivních ventilátorů.

Kolektory II. kategorie jsou výškově situovány zpravidla 25 až 29m pod terénem, kolektory III. kategorie naopak průměrně v hloubce 6 až 11 m pod terénem, někdy i mělčeji.

26 fotografií