Dokument o vraždě Jána Kuciaka je i varováním před korupcí bující v Evropě

Film týdne

Před pěti lety, 21. února 2018, zaklepal na dveře domu slovenského novináře Jána Kuciaka bývalý voják Miroslav Marček a střelil ho do hrudníku. V kuchyni pak popravil jeho snoubenku Martinu Kušnírovou střelou do hlavy. Na stole jí ležel počítač, kde si zrovna vybírala svatební šaty. Sedmadvacetiletý investigativní reportér Kuciak psal pro Aktuality.sk o daňových podvodech týkajících se lidí blízko tehdejší vládní strany Směr premiéra Roberta Fica. Psal i o kontroverzním podnikateli Mariánu Kočnerovi, který mu údajně vyhrožoval. Proto na něj podal trestní oznámení – ale ani po více než měsíci se jím policie nezabývala. Na tiskové konferenci policejního ředitele Tibora Gašpara po vraždě se proto Kuciakovi kolegové ptali „Proč?“

Kočner je obecně považován za toho, kdo si vraždu objednal. Soud první instance jej ale obžaloby zprostil, stejně jako jeho pravou ruku Alenu Zsuzsovou. Kauza odkryla nečekanou hloubku korupce prorostlou nejvyššími patry slovenské politiky, justice i  policie - a vyvolala obrovské protesty vedoucí až k pádu Ficovy vlády. Nyní ke k ní vrací dokument Matta Sarneckého Kuciak: Vražda novináře. Od čtvrtka jej hrají česká kina a objevil se i na programu festivalu Jeden svět.

Snímek začíná tajně pořízeným záběrem zavražděných, jak vezou nákup k autu. Někdo si jejich sledování objednal a věděl o každém jejich kroku. Záběr se pak vrátí na konci filmu, kdy se ve světle viděného změní jeho význam. Na začátku je znepokojivým signálem hrozby i lidským zpřítomněním dvojice, která se jinak objeví jen na pár fotografiích; byli a už nejsou. Na konci figuruje jako klíčový díl skládačky, která odhalila pavučinu mafiánského systému, v jejímž středu měl sedět Kočner.

Dvojí použití záběru odpovídá i dvěma linkám silného dokumentu. Na jedné straně je vystavěn jako vtahující true crime: příběh skutečného zločinu, kdy tvůrci pracují s policejními záznamy rekonstrukce na místě činu, záznamy výslechů s obviněnými či s výpisy kódované komunikace. Na straně druhé je příběhem o stavu slovenské demokracie a fatálním selhání státu.

Dokument je do jisté míry natočený pro zahraniční oči. Jako vhled do situace na Slovensku i přenositelné varování o bující korupci v Evropě a nutnosti proti ní důsledněji zasahovat. A jako připomínka, že lidé, kteří měli být s kauzou spojení, stále figurují v nejvyšších patrech politiky. Jindřiška Bláhová

Album týdne

Irské lidovky a tradicionály přefiltrované kapelou, která v sobě spojuje jak intenzitu a tvrdost Swans, tak hlukovost a psychedelie My Bloody Valentine. Zhruba tak tisk charakterizuje dublinskou čtveřici Lankum, jejíž kořeny sahají až do roku 2000, ovšem v současné sestavě nahrává necelou dekádu.

Novinka False Lankum dotahuje zmíněný rukopis k dokonalosti, ale nevyhýbá se ani něžným polohám. Album otevírá zlověstná sebevražedná balada Go Dig My Brave, která je zpomalená až na osm minut stopáže, během nichž elektrizující zpěvačka Radie Peat pečlivě artikuluje každičkou slabiku textu o nešťastně zamilované dívce. Skladby jako Newcastle se v různých podobách tradují už od 17. století, hybná The New York Trader zase spadá do ranku písní, jež popisují, kterak výskyt kriminálníka na zámořské lodi přináší smůlu celé posádce i plavbě. Album pak završuje jedna z mála vlastních autorských skladeb, dvanáctiminutová gradující The Turn.

Začátky Lankum jsou spjaté se zemitým hraním po hospodách. Ale v průběhu let, vyrostli z muzikantů, kteří zůstávají přísně věrní tradici, až v kapelu, jež se snaží dobový sound i témata posunout co nejblíž dnešnímu vnímání. Ostatně i proto se na False Lankum podílel producent John Spud Murphy, který je mimo jiné producentsky podepsaný třeba pod divokými art-rockovými nahrávkami inovativních a hráčsky zručných mladých kapel, jako jsou Black Midi nebo Caroline.

I díky tomu hudba Lankum nezní jako opatrované dědictví minulosti, ale z jejich hry a podání písní často až mrazí – a chlupy vstávají hrůzou přesně jako v časech, kdy se tyto skladby zpívaly poprvé. Pavel Turek

Hudební byznys

Česká pobočka Mezinárodní federace nahrávacího průmyslu (IFPI) zveřejnila výsledky tuzemského hudebního trhu za rok 2022. Celkové příjmy hudebního průmyslu během tohoto období vzrostly o 13,7 procenta a činily 1,6 miliardy korun. V roce 2022 výrazně převažovala digitální konzumace hudby, celkový nárůst příjmů z digitálních prodejů dosáhl ve srovnání s předchozím rokem 19 procent. Poměr digitálních prodejů a prodejů fyzických nosičů byl 82 ku 18. Růst zažíval především streaming.  Počty platících uživatelů streamingových služeb vzrostly v roce 2022 přibližně o 350 tisíc uživatelů, za streamování hudby tak dnes v Česku platí přibližně 1,7 milionů uživatelů. Komerčně nejúspěšnějšími deskami roku 2022 se staly Příběhy a sny Viktora Sheena, album Popstar rappera Calina a El Presidento od kapely Kabát. tur

Kulturnímu mixu věnujeme čtyři stránky v každém čísle týdeníku Respekt a vždy ve čvrtek vám přinášíme výběr z chystaného vydání

Newslettery a nový informační servis si můžete objednat k odběru na adrese https://www.respekt.cz/newslettery

Předchozí vydání najdete na webu respekt.cz v rubrikách Informační servis a Newsletter