Ne každé hraní je bez starostí. Jak bojovat s hráčskou závislostí?

Češi si nejen rádi hrají, ale také rádi hazardují – zkušenost s hazardním hraním má dokonce 80 procent z nich. Pokud je to i váš koníček, je třeba hrát co nejzodpovědněji, pozorovat možné změny ve svém chování a případně se včas obrátit na odborníka. To přitom platí i pro blízké okolí hráčů, které může být v identifikaci a řešení patologického hraní velmi nápomocné.

Mezi prvotní ukazatele závislosti, které na sobě může hráč či jeho okolí pozorovat, zpravidla patří drobná odchýlení od normálu – například změna jídelních návyků, neobvyklý spánkový režim nebo nechuť k ostatním oblíbeným koníčkům. Závislí hráči postupem času mívají problémy se soustředěním, často zanedbávají své pracovní povinnosti, narušují své dosavadní sociální vazby a přibývá jim vážných finančních potíží. Je proto třeba nezapomínat, že patologické hráčství je vnímáno jako uznávaný lékařský problém a je k němu potřeba přistupovat stejně tak vážně jako k jiným nemocem.

Okolí má zásadní roli. Hráč se ale své závislosti musí postavit sám
Pokud zmiňované symptomy pozorujete na svém příbuzném či blízkém, neváhejte a začněte co nejdříve jednat. „V první řadě je třeba se ujistit, že změny chování opravdu vznikají v souvislosti s hraním. V této fázi je přitom naprosto zásadní upřímná a důvěrná komunikace mezi všemi zapojenými. Je totiž třeba téma s hráčem otevřít – a to ať už se jedná o jeho časté návštěvy kasina, hraní automatů, online her nebo třeba sázení. V ideálním případě je pak třeba probrat, kolik času člověk hraním tráví, kolik peněz za něj utrácí i co ho k hraní vlastně vede,” popisuje adiktolog František Trantina. Cílem této prvotní komunikační fáze je hráčova sebereflexe. Dokud si totiž sám závislý nepřizná, že má problém a neodhodlá se ho řešit, může mu jeho okolí pomoci jen velmi těžko.

Jednoduchý dotazník pomůže problém identifikovat. Ale co dál?
Hráč sám pak může využít řady nástrojů, jak svůj hazardní koníček držet pod kontrolou nebo řešit jeho vymykání. V případě pochybností mu v tom může pomoci například dotazník pro hráče vypracovaný na webových stránkách projektu Zodpovědného hraní. Ten mimo jiné nabízí také mapu pomoci s potřebnými kontakty, provozuje linku pomoci a shrnuje základní rady pro hráče i jejich okolí. Předat tyto kontakty, poprvé oslovit odborníky a být důležitou oporou může sice kdokoliv, komu na odhaleném patologickém hráči záleží, pro úspěšné dokončení léčby a postavení se na vlastní nohy je ale podstatné, ale byl sám hráč odhodlaný k tomu problém řešit a se svou závislostí bojovat. Boj to totiž není lehký a vyžaduje dostatek vnitřního odhodlání.

Čtyři základní kroky v boji se závislostí
„V boji se závislostí hazardním hráčům doporučujeme začít čtyřmi základními kroky. Těmi jsou: přiznat si, že mám problém, omezit svůj přístup k hraní, najít si jinou zábavu a v neposlední řadě si promluvit s odborníkem,” říká adiktolog František Trantina.

1. Přiznání problému
Přiznání problému, hráči otevře dveře k další potřebné pomoci. Pokud totiž má ve svém okolí osobu, které důvěřuje a s problém se jí svěří, často pak pocítí velkou úlevu. Na přiznaný problém najednou není sám.

2. Omezení přístupu k hraní
Omezení přístupu k hraní hráči pomůže nastavit vlastní samoregulační pravidla, díky kterým nad sebou může opět získat větší kontrolu. Jednou z nejúčinnější možností je přitom nehrát vůbec a nechat se například zapsat do Rejstříku vyloučených osob.

3. Hledání nových koníčků
Hledání nových koníčků pomůže zaplnit prázdné místo po odříkaném rizikovém hraní. Zkusit můžete procházky, sport nebo třeba další záliby, na které nezbyl kvůli hraní čas.

4. Vyhledání odborné pomoci
Vyhledání odborné pomoci, může mít vůbec největší efekt. Zkušený pracovník a jeho odborný pohled zvenku totiž dokáže nejlépe posoudit, jak rozsáhlý problém je a která další řešení jsou v dané situaci nejvhodnější.

Nejde ovšem jen o pomoc psychickou či adiktologickou. Hráči totiž kromě své závislosti jako takové často řeší i související finanční či právní potíže, se kterými už si sami neví rady. Je proto vhodné dle konkrétní situace kontaktovat i další specialisty – ti hráčům dokáží v rámci svých oborů ulevit tak, aby se mohli plně soustředit na sebe a svou léčbu. „Podrobný seznam center lze najít na mapě pomoci na stránkách www.zodpovednehrani.cz, které navštíví měsíčně tisíce uživatelů. Tyto organizace poskytují terapeutické, občanské i finanční poradenství. Kontaktovat lze rovněž Linku pomoci Společnosti Podané ruce: Naberte kurz. Telefonní číslo +420 777 477 877 je nově k dispozici 7 dní v týdnu 8 hodin denně. K dispozici jsou i ostatní kanály jako WhatsApp, chat nebo e-mail,” říká Petra Šebo, manažerka projektu Zodpovědné hraní.

Razantní řešení jednou provždy představuje zápis do registru
Zaujala vás zmínka o zápisu do Registru vyloučených osob? Jde o poměrně razantní řešení, ale také velmi jednoduchý proces a vysoce účinnou metodu, jak přestat hrát jednou provždy – tedy minimálně u legálních provozovatelů hazardu. Ze zákona jsou v rejstříku ti lidé, kteří mají nařízený zákaz hraní, potýkají se s finančními potížemi nebo nově i ti, kteří neplatí alimenty. O zapsání do něj ale mohou hráči dobrovolně požádat i sami – a to na stránkách ministerstva financí.

„Rejstřík vyloučených osob je jeden z preventivních nástrojů, který je v Česku využíván a jeho cílem je chránit před negativními důsledky ty, kteří mají s hraním problémy. Nyní je v něm zapsáno víc než 190 tisíc lidí, kteří jsou v úpadku nebo pobírají dávky pomoci v hmotné nouzi. Není to malý počet, z aktivní populace to činí zhruba pět procent. Přitom asi 2 200 lidí se do rejstříku zapsalo dobrovolně,“ dodává ředitel Institutu pro regulaci hazardních her Jan Řehola.

Foto: archiv