Přes 370 novinářů z více než stovky médií z celého světa před sedmi lety společně otevřelo kauzu Panama Papers. Součástí novinářského týmu koordinovaného Mezinárodním konsorciem investigativních novinářů (ICIJ) byla i investigace.cz.
Vyšetřování oceněné Pulitzerovou cenou vycházelo z úniku milionů dokumentů z panamské právní firmy Mossack Fonseca. Soubory, které nejprve získali reportéři německých novin Süddeutsche Zeitung a ti se o ně podělili s ICIJ, obsahovaly podrobnosti o finančních tajemstvích 140 politiků a bezpočtu dalších celebrit a majitelů firem po celém světě. Informace tak odhalily, jak tito lidé přesouvali své peníze prostřednictvím tajné paralelní ekonomiky sídlící v daňových rájích.
U příležitosti sedmého výročí zveřejnění Panama Papers přinášíme aktuální informace o tom, kde se nyní nacházejí některé klíčové postavy původního vyšetřování a jaký odkaz po sobě Panama Papers zanechaly.
Mossack a Fonseca
Dnes již nechvalně proslulá panamská advokátní kancelář Mossack Fonseca, z níž dokumenty unikly, ukončila svou činnost do dvou let od zveřejnění kauzy, a ustoupila tak žalobám a celosvětovému tlaku. Podle informací ICIJ jsou však spoluzakladatelé společnosti Ramón Fonseca a Jürgen Mossack stále v Panamě.
Zatímco Mossack se drží v ústraní, Fonseca je aktivní na Twitteru, kde několikrát denně publikuje příspěvky, v nichž se často ohání konspiračními teoriemi o Panama Papers a covidu-19.
Dvojice byla v roce 2022 zproštěna viny v panamském případu praní špinavých peněz, neboť soudce rozhodl, že obžaloba zmíněné advokátní kanceláři dostatečně neprokázala, že nakládala s nelegálními finančními prostředky z Brazílie nebo se je snažila skrýt. Oba právníci jsou však mezi desítkami obžalovaných v druhém případu souvisejícím s Panama Papers, a to za „trestné činy proti veřejnému hospodářskému pořádku“. Termín slyšení je stanoven na prosinec 2023.
Německá prokuratura po obou stále pátrá, před vydáním je ale chrání panamské zákony.
Společnost Mossack Fonseca ovšem nebyla jen stranou žalovanou, nýbrž i žalující. V roce 2019 podala žalobu s cílem zablokovat uvedení filmu „The Laundromat“, inspirovaného Panama Papers. Spoluzakladatelé firmy tvrdili, že jejich ztvárnění Garym Oldmanem a Antoniem Banderasem je hanlivé. Spor však nevyhráli.
Islandský premier Gunnlaugsson
Jedna z nejbezprostřednějších a nejostřejších reakcí na Panama Papers se udála na Islandu, kde tehdejší premiér Sigmundur Davíð Gunnlaugsson odstoupil poté, co dokumenty odhalily, že vlastní offshorovou společnost sloužící k ukrývání peněz. Po dvou dnech protestů veřejnosti Gunnlaugsson odstoupil.
Na politickou scénu se ale zanedlouho vrátil – v roce 2017 založil konzervativní Stranu středu a nadále působí v islandském parlamentu jako jeho předseda.
V roce 2018 se však Gunnlaugsson ocitnul v centru druhého skandálu – aféry Klaustur. Podle tehdy uniklé nahrávky měl spolu s dalšími úředníky hovořit o kolegyních včetně jedné postižené ženy hanlivým, sexuálním způsobem. Gunnlaugsson se za svůj podíl na skandálu omluvil.
Pákistánský premiér Naváz Šaríf
Pomalejší, zato však strmější politický pád naopak čekal po publikování Panama Papers pákistánského premiéra Naváze Šarífa. Zveřejněné informace totiž odhalily majetek jeho rodiny v offshorech, což vyvolalo rozsáhlé protesty, a především oficiální vyšetřování jeho financí.
Nakonec byl Šaríf zbaven funkce premiéra, odsouzen k deseti letům vězení, pokutě 10,6 milionu dolarů (což tehdy odpovídalo více než 250 milionům korun) a doživotnímu zákazu výkonu veřejné funkce. Šaríf se momentálně nachází v samovazbě v Londýně, poněvadž po cestě do Spojeného království kvůli údajnému zdravotnímu vyšetření se nevrátil do Pákistánu. Nedávno byl ale spatřen, jak vstupuje do luxusních londýnských obchodů.
Podle zjištění ICIJ se ozývají hlasy, že by se Šaríf mohl brzy vrátit zpět do země, aby posílil svou politickou stranu, které z exilu stále pomáhá. V Pákistánu by letos měly proběhnout parlamentní volby.
„Strana ho před volbami nutně potřebuje, protože si myslí, že bez něj by nemusela vyhrát,“ uvedl novinář z pákistánského média The News. „Takže ho chtějí mít v sestavě.“
Součástí dědictví Panama Papers je podle tohoto média i zpolitizování téma korupce v zemi. Zároveň se ukázalo, jak Pákistánu zoufale chybějí skutečně nezávislé instituce, jež by vyšetřování rodiny Šarifů i jiných korupčních kauz dotáhly do konce.
Putinovi kumpáni
Jedny z nejsložitějších vazeb, které museli novináři rozplést, se týkaly rozsáhlé sítě majetku pohybujícího se na účtech blízkých přátel ruského prezidenta Vladimira Putina – a tedy i peníze, jež pravděpodobně patřily samotnému Putinovi.
Vyšetřování ukázalo na řadu jeho nejbližších důvěrníků včetně violoncellisty Sergeje Roldugina, Putinova přítele z dětství. Uniklé dokumenty doložily, že Roldugin byl hlavní postavou sítě, která přes banky například ve Švýcarsku nebo Lucembursku a fiktivní společnosti převedla více než 2 miliardy dolarů (tedy přes 43 miliard korun).
Začátkem tohoto roku švýcarští prokurátoři obvinili čtyři vedoucí pracovníky tamních bank, že se podíleli na převodech milionů dolarů a nezaznamenali varovné signály o pravděpodobném skutečném majiteli účtů. Minulý týden byli bankéři odsouzeni a dostali pokutu ve výši stovek tisíc švýcarských franků.
Na Roldugina a řadu Putinových kamarádů z Panama Papers byly také uvaleny sankce ze strany USA a dalších států za jejich spojení s ruským prezidentem během války v Ukrajině.
Whistleblower John Doe
John Doe (anglické označení pro člověka neznámé identity), anonymní zdroj, který 2,6 terabajtů dokumentů předal novinářům, tvrdí, že i po letech od publikování kauzy stále žije v obavách o svou bezpečnost.
„Je to riziko, s nímž žiju, neboť ruská vláda se vyjádřila, že mě chce zabít,“ řekl v roce 2022 v interview s německým médiem Der Spiegel, kterému dokumenty původně poskytl a po letech souhlasil s rozhovorem.
Únik dokumentů vedl úřady mnoha zemí k zahájení stovek vyšetřování po celém světě a podnítil zveřejnění a vyšetřování dalších podobných úniků, známých pod jmény Paradise Papers a Pandora Papers, jež odhalily ještě více informací o světě offshorů a daňových rájů.
„Fakt, že došlo k novinářské spolupráci podobného rozsahu, je také skutečným triumfem,“ řekl Doe. „Bohužel to stále nestačí. Nikdy jsem si nemyslel, že zveřejnění dat jedné advokátní kanceláře vyřeší globální korupci, natož aby změnilo lidskou povahu. Politici musí jednat.“
Reformované daňové ráje?
Rozruch kolem Panama Papers vedl k úsilí o reformu daňových rájů a ekonomických systémů po celém světě – hnutí v posledních sedmi letech zaznamenalo jisté pokroky.
„Přestože došlo k dalším a ještě větším únikům, zveřejnění Panama Papers ze strany ICIJ zůstává klíčovým momentem,“ uvedl ekonom Alex Cobham, jenž vede skupinu odborníků a aktivistů z Tax Justice Network.
„Ještě nikdy nebylo tak silně a veřejně demonstrováno, jak ohromný dosah má finanční tajemství a jak třeba umožňuje vyhýbat se daním. Panama Papers daly zásadní impuls řadě národních a mezinárodních politických procesů.“
Například panamská vláda od té doby zavedla povinnost advokátních kanceláří identifikovat a ověřovat skutečného konečného vlastníka, s nímž spolupracují. Tamní daňové úřady pak vláda mimo jiné požádala, aby sdílely informace o cizincích, již v zemi působí, se zemí, odkud pocházejí.
Britské Panenské ostrovy – domov největšího počtu offshorových společností zmíněných v Panama Papers – přijaly v roce 2017 zákon, který vyžaduje, aby poskytovatelé offshorových služeb hlásili úřadům na ostrovech skutečné vlastníky společností – tyto informace však stále nejsou veřejně dostupné.
Ve Spojených státech, kde některé státy patří k významným daňovým rájům, probíhají snahy ministerstva financí o vytvoření databáze vlastníků společností. V posledních měsících ale ztroskotaly. Proti podobě návrhu se postavila asociace bankéřů, výrazně by totiž omezovala přístup jednotlivých bankovních institucí k informacím o konečných vlastnících firem, což by kvůli velikosti amerického bankovního systému podle zástupců bank nedávalo smysl.
Přestože byly učiněny významné kroky a mnoho dramatických prohlášení, v úsilí o větší transparentnost globálního finančního systému zbývá ještě ujít dlouhou cestu a překonat mnoho překážek. V Evropě bylo například nedávno zrušeno několik veřejně přístupných registrů vlastnictví v Rakousku, Belgii a Nizozemsku, poněvadž soud Evropské unie rozhodl, že veřejný lucemburský registr porušuje soukromí vlastníků firem a potenciálně je ohrožuje.
Ekonom Cobham z organizace Tax Justice Network poukazuje na snahy OSN o vytvoření spravedlivého mezinárodního daňového rámce, což je podle něj příklad možných a slibných reforem, které však narážejí na odpor.
„Odpor zejména ze strany těch, kdo zneužívání umožňují,“ řekl pro ICIJ a dodal: „V tomto směru je před námi ještě spousta práce.“
Autorka textu: Carmen Molina Acosta, autorka české verze: Zuzana Šotová
Zdroj úvodní fotografie: ICIJ