Most - Canisterapie se v mostecké nemocnici osvědčila. Kontakt se psem pomáhá psychicky i fyzicky. Pravidelné návštěvy psa na oddělení vítají pacienti i personál. Po hodinové práci následuje tříhodinový odpočinek. Nejdůležitější povahovou vlastností psa zapojeného do canisterapie je odevzdanost, řekla ČTK Marie Bertelová, zdravotní sociální pracovnice mostecké nemocnice, která jednou týdně obchází pacienty se svou fenkou Sany.
Fotogalerie
O canisterapii se zdravotní sestra zajímala dlouhou dobu. "Do nemocnice chodily dobrovolnice, které mi činnost popisovaly. Sama mám dva pejsky, tak jsem si říkala, že bych to zkusila. Loni v létě poslední dobrovolnice skončila, což byla pro mě motivace konečně začít," uvedla Bertelová. Čtyřletá fenka Sany složila zkoušky loni na podzim. "Pes musí mít základní výcvik poslušnosti, ale jinak je to o povaze, musí být naprosto odevzdaný, musí být schopen omezení, kdy ho třeba pacient silně mačká, nesmí tam být ani náznak jakékoliv agrese," popsala sestra.
Důležitou vlastností u psa je podle Bertelové to, že musí mít rád lidi a mazlení. Nesmí se leknout například ve chvíli, když pacientovi spadnou berle. Canisterapie je podle Bertelové vhodná pro každého. "Chodíme na oddělení následné ošetřovatelské péče, kde jsou pacienti připoutaní na lůžku, tam je odezva menší, pro Sany je to náročnější. Po hodině je vidět absolutní vyčerpání, těžce našlapuje," řekla majitelka křížence bígla.
Žádnou negativní odezvu na canisterapii Bertelová nezažila, naopak mnoho kladných. "Měli jsme tu pána hospitalizovaného před zákrokem, byl velmi vystresovaný, neklidný, nervózní až hysterický. Přivedli jsme k němu pejska a on se zklidnil, stabilizoval se mu pulz, což uvítali i lékaři," řekla Bertelová, kterou oslovuje i personál, zda by za nimi se Sany nepřišla. "Když se objevíme na oddělení, obyčejný den v nemocnici se promění. I personál pak odchází domů s dobrou náladou," uvedla.
V mostecké nemocnici Sany zpříjemňuje pobyt pacientům, za kterými nechodí žádné návštěvy. Občas nechybí ani slzy dojetí. Práce pro psa začíná tím, že mu majitelka nasadí postroj. Pacientovi si lehne na lůžko, pobízí ho čumákem k reakci. "Mám doma pejska, je to moc milé," řekla při hlazení fenky Andrea, která je na jednotce intenzivní péče. Další pacient nemluví, ale intenzivně psa hladí. "Máme velmi dobrou zkušenost s canisterapií na JIP i na standardním oddělení, a to zejména u žen. Některé ani nechtějí jít domů, když ví, že následující den bude canisterapie," řekla ČTK vrchní sestra Hana Nedělková. Pacienti si po návštěvě psa na pokoji podle ní začnou víc povídat, ti, kteří mají problémy s mobilitou, se i posadí. "Návštěva psa vyprovokuje pacienty k sociální aktivitě a dobrá nálada uzdravuje. Vítají to i rodinní příslušníci," uvedla Nedělková.
Canisterapeuti jsou součástí týmů psychosociální podpory, které v posledních letech vznikají ve všech nemocnicích Krajské zdravotní, kam patří i nemocnice v Mostě.
Lenka Macháčková pracuje jako dětská sestra na Dětské klinice v ústecké Masarykově nemocnici. "Je spousta lidí, která se snaží canisterapii nahrazovat třeba nějakou loutkovou či jinou terapií. Canisterapie je ale motivací na straně jedné, a na straně druhé umožňuje pacientovi nahřát svalové jádro. Psa nemůže žádný přístroj nahradit. Jde i o psychickou podporu od této němé duše, která je prostě jiná než od druhého člověka," uvedla canisterapeutka Macháčková,.
