InzerujTEĎ

 
 
 

Kdy a kam

  • Koncert chrámového sboru Prachatice

    sobota 18.5 19:00 - Kostel sv. Prokopa, Strakonice

  • Šperkařský workshop

    sobota 18.5 9:00 - Hospoda Na Nové, Volyně

Zobrazit všechny události
 
 
 
 

Letní a zimní čas

V roce 2018 skončila v EU debata o letním a zimním času. Každý stát se má zařídit podle svého. Téma se odsunulo do pozadí, momentálně není na stole. Co vyhovuje vám?

 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

Úvod  >  Strakonicko  > 

Tady je Puškinovo

"Archiv autora" , Autor: Pavel Pechoušek

"Archiv autora"     Autor: Pavel Pechoušek

12.4.2023 8:25

„Je tu konec světa. Já vím, ale je to moje, lidi sem na pivo chodí, ještě to pořád jde,“ usmívá se menší chlapík v hospodě U Pasáků v Zálesí u Vacova na Prachaticku. Upovídaný čerstvý sedmdesátník s veselými očky, ošlehanými tvářemi a dlaněmi ztvrdlými od práce se jmenuje Josef Cuhra, ale nikdo mu tady neřekne jinak než Puškin. Tahle hospoda mu patří.

 

Přezdívku získal jako malý kluk a dnes už ani neví proč. Ale zůstala mu a zdědil ji i jeho syn, který se taky jmenuje Josef. Ten teď hospodu provozuje. „Taky mu to nešlo hned. Musel se to učit, ale měl to jednodušší. Já jsem musel nejdřív v pátek prodat pivo a v sobotu jsem jel do pivovaru pro další sudy. Peníze jsem neměl, ale chtěl jsem," vypráví Puškin starší, který sem teď chodí jako host. Přehled má ale stále dokonalý a nedivte se, ta hospoda je jako jeho dítě. „Máme otevřeno téměř každý den. A když nemáme otevřeno, tak jdeme se synem na pivo. Kdo přijde, přijde," směje se Puškin.

U velkého dřevěného stolu s ním sedí pětice štamgastů v montérkách. Mladý Puškin se točí okolo pípy. Hosté si povídají, jsou veselí a v útulné šumavské hospodě, v obci, kde lišky dávají dobrou noc, je jim dobře. Nikdo další dnes nepřijde. V únoru, kdy vznikal tento článek, bylo po sněhem zapadaných cestách obtížné do Zálesí dojet. „To bys ale viděl, kolik lidí sem chodilo, když jsme v 90. letech dělali diskotéky. V šest jsem otevíral a nemohl jsem ke dveřím, abych se dostal dovnitř," vypráví Puškin. Dnes už diskotéky nepořádá. Změnila se doba a podle Puškina i mládež. „Někomu dám pivo, bude mladej, něco provede a zavřou mě. Navíc se ti mladí dnes často perou. Já to nemám zapotřebí," mávne jen rukou.

Historie hostince se začala psát po revoluci, kdy Cuhra senior, tehdejší traktorista zdejšího jednotného zemědělského družstva, místní hospodu dostal v restituci. Otevíral tu v roce 1994 a „k Pasákovum", jak Josef Cuhra říká, chodilo hodně mladých ze Zálesí, ale hlavně širokého okolí.

Šikovný majitel svůj podnik stále rozšiřoval. Za pomoci štamgastů, kteří sem stále chodí, opravil sál, postavil venkovní posezení s grilem, upravil hřiště, na kterém se přes léto konají nohejbalové turnaje i další akce, které přilákají většinu místních i lidi z okolí. Přes zimu je to horší.

„Místní chlapi mají rodiny a nemůžou tu být furt. V létě chodí taky víc lufťáci. Děláme akce, které nás baví. Lidí by mohlo být víc, ale pořád to ještě jde! A že bych se na to vy...l? To ani náhodou!" loučí se Puškin.

-pi-/Pavel Pechoušek

 

Další zprávy z regionu

 
 
 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace