Stopka pro hokejové rozhodčí nic neřeší. Za chyby jsem radši platil pokutu, tvrdí bývalý sudí Minář
Během play-off hokejové extraligy dochází často ke sporným situacím, které nejsou pro rozhodčí vůbec jednoduché. V rozhovoru pro iROZHLAS.cz se bývalý elitní rozhodčí Milan Minář, který v nejvyšší domácí soutěži odpískal 755 zápasů, zamyslel nad spoluprací hlavních sudích s čárovými nebo o jeho zkušenostech s potrestáním arbitrů.
Nepřijde vám, že rozhodčí mají v důležitých fázích zápasů play-off přílišný respekt udělat rozhodnutí, které může zásadně ovlivnit vývoj utkání?
Nemyslím si, že by měli strach. Pokud rozhodnutí neudělají, tak tím můžou zápas ovlivnit. Není to o strachu. Každý hlavní i čárový rozhodčí musí být osobnost, která ví, co dělá a proč to dělá. Pokud je tam jasná věc, kterou by odpískala i vrátná na vrátnici, tak to musí udělat.
Myslíte si, že rozhodčí mají při sledování sporných situací správné postavení na ledě?
Ve formaci by k chybám docházet nemělo. Pokud se rozhodčí nachází v koncovém pásmu, sleduje hru nebo puk těsně před brankou a má úhel pohledu zaměřen pouze na konkrétní situaci, tak ve středním pásmu nebo u modré čáry je druhý rozhodčí, který mu musí pomoci.
Nesmí se stávat to, jak jsem se dočetl, že rozhodčí ve středním pásmu mu „nepomohl“, on mu prostě musí pomoci. Pokud je hlavní sudí u brány, tak musí rozhodovat tam, ale když se stane zákrok bokem, tak musí zakročit jeho kolega.
Odchod Pavlíka z funkce je pro zklidnění situace v sérii to nejlepší, říká šéf extraligy Loukota
Číst článek
Co si myslíte o systému dvou hlavních rozhodčích a dvou čárových?
Dlouhá léta jsem pískal ve třech a systém čtyř rozhodčích mi ze začátku moc neseděl. Postupně jsem si na něj zvykl. V situaci jsou tam dva partneři, kteří si musí pomáhat.
Pokud se hraje na hraně brankoviště, je tam „trma vrma“, tak hlavní nemůže stát někde v rohu, musí být co nejblíže, věnuje se dané situaci. Ten druhý mu musí pomáhat s ostatními situacemi. Když to neudělá, tak je to alibismus.
V případě, že dojde k chybným rozhodnutím sudích, tak se přikláníte k okamžitým trestům?
Určitě ne. Vzpomínám si, že jsem kazil hodně utkání, ale určitě neúmyslně. Stane se to, protože nejsme roboti. Několikrát jsem dostal trest, i když jsem se cítil „nevinný“. Nikdy jsem nebyl zastáncem potrestání tím, že se rozhodčímu zastaví činnost. Vždy jsem tehdejšímu předsedovi komise rozhodčích Pavlovi Halasovi říkal, ať mi radši vezme peníze, ale nenechává mě stát.
Existují rozhodčí, které může rozhodit to, když dostane stopku na dva, tři zápasy. Po stopce je nervózní a naseká chyb ještě víc. Jako profesionálnímu rozhodčímu mi strhávali procenta ze mzdy, ale pískal jsem dál. Tresty jsou určitě potřeba, ale není nutné rozhodčího trestat pozastavením činnosti.
