Celou historii chceme žít déle. Když se to konečně podařilo, je to problém, říká šéf organizace Elpida
Češi se každým rokem v průměru dožívají o tři měsíce déle, od roku 1990 tak získali průměrně 10 let života navíc. „Pokud chceme mít dobré stáří, tak bychom na ně měli myslet dřív, než skutečně nastane,“ upozorňuje v pořadu Diagnóza F Jiří Hrabě, ředitel neziskové organizace Elpida, která se snaží měnit pohled na stáří a nedávno vydala knihu Z nuly na sto. V ní je 11 příběhů a esejů o životě ve stáří a o umírání.
Už když si lidé kupují bydlení, měli by přemýšlet nad tím, jestli v něm chtějí zestárnout, je přesvědčený šéf Elpidy Hrabě. „Vlastní stáří ale začnou lidi většinou vnímat až ve chvíli, kdy zestárnou jejich vlastní rodiče a je potřeba se o ně postarat. Že je život konečný, pochopí, když zažijí smrt někoho blízkého,“ shrnuje.
Stáří není diagnóza, ale někdy k němu tak přistupujeme. O stáří se začínáme zajímat, když stárnou naši rodiče a prarodiče. Co nám brání s nimi mluvit o stáří a umírání? Poslechněte si Diagnózu F s Jiřím Hrabětem z Elpidy o knize Z nuly na sto
Mluvit o smrti a stárnutí s blízkými ale není jednoduché, uznává Hrabě. „Máme z toho podvědomě strach. Bojíme se to téma otevřít, protože máme možná obavu z toho, co bychom se dozvěděli a jak bychom s tím dokázali pracovat. Bez překonání komfortní zóny ale nikdy nepropíchneme naši bublinu,“ soudí s tím, že prolomit bariéru a promluvit si třeba s babičkou o jejím vlastním stáří ale stojí za to.
Pokud se totiž lidé nepotkají se seniory ve své rodině, potkají je jenom třeba v tramvaji nebo před supermarketem. „A pak se na seniory díváme jako jenom na ty, co se honí za slevami a chtějí si sednout v tramvaji,“ glosuje šéf Elpidy.
Podle něj každý stárne tak, jak žil celý život. „Kdo byl samotář ve 40 letech, bude samotář i v 60. Kdo byl obklopen přáteli, tomu to zůstane i ve stáří,“ upozorňuje.
Ekonom: Věk odchodu do důchodu by měl být navázán na naději dožití. Na velkou reformu je pozdě
Číst článek
I proto vznikla v organizaci Elpida kniha Z nuly na sto, která obsahuje 11 příběhů a esejů o stárnutí v Česku. Zabývá se bydlením, financemi, vztahy, zdravím nebo institucionální péčí.
„Ve stáří jde něco těžko změnit. Když nežiju aktivně celý život, těžko to budu měnit v 65 letech,“ shrnuje Hrabě a dodává:
„Celá historie lidstva spočítá v tom, že chceme žít déle a lépe. A když se nám to konečně podařilo, tak to považujeme za problém. Z pohledu sociálních systémů a financí to tak samozřejmě je, ale jinak to považuju za úspěch.“
Organizace Elpida funguje už dvacet let. Provozuje bezplatnou krizovou linku pro seniory, komunitní centra, vydává časopis Vitá a distribuuje ručně pletené ponožky od českých seniorek.
