Když se více než před rokem na internetu objevila obálka a několik prvních stran z komiksu Kingdom Come: Deliverance od nakladatelství Sumerian Comics, část českých čtenářů reagovala s rozpaky. Kumánský bojovník, který na titulní kresbě stojí na hromadě lidských lebek, totiž jednak vypadal jako samuraj kreslený výtvarníkem s bujnější fantazií a jednak celý motiv svou vyhrocenou přepjatostí naznačoval úplně jiný pohled na český středověk, než jaký zaujala mimořádně realistická a uměřená hra.
Nyní je komiks díky nakladatelství CREW k dispozici i v českém překladu Filipa Drlíka a můžeme s úlevou konstatovat, že nejhorší obavy se nenaplnily a na jeho stránkách nenajdeme žádné výstřednosti a přehánění. Nejde tedy o guilty pleasure, u nějž bychom se měli důvod vysmívat „hloupým Američanům“ a jejich představám o tuzemských dějinách. Dokonce i ti Kumáni si svou roli odbydou právě na několika prvních stránkách a pak už se vyprávění věnuje jiným postavám. Bohužel to však neznamená, že komiks nemá žádné nedostatky a dá se bez výhrad každému doporučit.
Autor:
Kresba:
Vydavatel:
Svět:
Překlad:
Počet stran:
Tisk:
Vazba:
Rok a měsíc vydání:
ISBN:
Vydání:
Brett Murphy
Wilson Gandolpho
Crew
Kingdom Come: Deliverance
Filip Drlík
104
barevný
brožovaná s přebalem
březen 2023
9788076792739
první
Zdroj: Crew
Chyťte je, svažte je, mučte je, zabte je!
Než se podíváme na slabiny komiksu, stojí za to si připomenout, jak mimořádným a odvážným počinem byla samotná hra a z čeho plynula část jejího kouzla. A to teď pomiňme novátorské mechaniky, jako je ztvárnění boje nebo vrstvení oděvu a zbroje. Jde nám hlavně o zachycení života ve středověku, který moderní popkultura opletla mnoha absurdními, leč často opakovanými mýty. Je až překvapivé, že vývojáři z Warhorse Studios pod kreativním vedením Dana Vávry ukázali svět středověkých rytířů bez řady obvyklých klišé a v mnohem střídmější podobě než většina slavných filmů.
Navzdory tomu, že videohry občas nutně autenticitu opouštět musí, aby byly zábavné. Herní Kingdom Come: Deliverance se nepokouší vršit v příběhu co nejvíce hrdinství, akce a brutality, aby se zavděčilo představě o středověkém barbarství. Hráč ovládá ústředního hrdinu Jindru od chvíle, kdy jde o obyčejného kovářského synka, který i střet s otrhanými lapky musí řešit útěkem a před nímž vlastně stojí na pohled všední úkoly. Přesto se hráč skvěle baví, protože mu RPG s otevřeným světem umožňuje větší imerzi než většina jiných mediálních forem a protože se příběh může pozvolna rozvíjet na ploše mnoha hodin. Komiksová kniha, která má pouhých 104 stran, takhle pomalým a detailním vyprávěním disponovat nemůže, a tak sestává spíše z jednotlivých střípků, jež ukazují události odehrávající se před začátkem (ale částečně i v průběhu) hry, a láká zejména na explicitní brutalitu.
Zdroj: Crew
V hlavních rolích Ištván a Prcek
Lidé z Warhorse Studios se sice přímo nepodíleli na komiksovém scénáři, jenž je dílem Bretta Murphyho, avšak poskytovali tvůrcům konzultace, jejichž smyslem pravděpodobně bylo zajistit, aby zobrazené události příběh hry doplňovaly a nedostávaly se s ním do rozporu. Komiks nestojí na postupně rozvíjeném kauzálním vyprávění a nemá klasický dramatický oblouk, nicméně hráče může zaujmout tím, že doplňuje kontextuální informace k množství událostí, které se ve hře odehrají. Jednotícím prvkem jsou přitom zejména postavy padouchů, z nichž nejvíce prostoru dostává Ištván Tóth, šlechtický přisluhovač Zikmunda Lucemburského. O něco méně pozornosti je pak věnováno horkokrevnému a hřmotnému banditovi s paradoxní přezdívkou Prcek, jehož si mohou hráči snadno pamatovat kvůli mimořádně obtížnému souboji, jejž je s ním třeba ve hře svést.
Ištvána s Prckem spojuje především jejich podlost a krutost, což jsou vlastnosti, které čtenářům komiks několikrát připomíná v šokujících výjevech plných explicitního násilí. Na stínání hlav dochází opakovaně, čtenáři se však dočkají i rozpárání těla a vyvržení vnitřností, vypalování očí, vyříznutí jazyka nebo rozbití (přilbou nechráněné) lebky řemdihem. Samo excesivní násilí tvoří v komiksech pro dospělé běžnou atrakci a v Kingdom Come: Deliverance není třeba se nad ním jakkoli pozastavovat. Kritickou výtku si nicméně zaslouží zbytečné popisky typu „Na Neuhof se snesl příkrov strachu a utrpení. Noc ovládla smrt.“, které svým patetickým tónem působí nechtěně úsměvně a vizuální výjevy nijak neobohacují. Kresba Wilsona Gandolpha je mimochodem v dobrém slova smyslu standardní – ničím nevybočuje, nicméně zvoleným stylem a kvalitativní úrovní odpovídá konvencím, na které už jsme v amerických komiksech zvyklí.
Zdroj: Crew
Komiks Kingdom Come: Deliverance jako merchandising
Na největší slabinu komiksu narazíme, pokud si položíme otázku, zda má co nabídnout i lidem, kteří mají rádi komiksy, ale s Kingdom Come v její videoherní podobě žádné přímé zkušenosti nemají. Tvůrci s takovým typem čtenářů evidentně vůbec nepočítali, protože sice v úvodu opětovně vysvětlují kontext mocenské přetahované mezi Zikmundem Lucemburským a Václavem IV. (možná proto, aby mohli nakreslit polonahou kurtizánu na Václavově klíně a kumánské žoldáky masakrující české vesničany), ale význam útoku na statek Neuhof nebo plány spojené s táborem banditů v Přibyslavicích neznalému čtenáři nijak nevysvětlují. Stejně tak Jindřicha, jenž se objeví až v úplně posledním panelu. Bez informací ze hry zůstává narativ neúplný a obtížně pochopitelný. A vlastně jsou zachycené události natolik banální, že i milovníci hry se bez jejich znalostí jistě obejdou.
Komiks Kingdom Come: Deliverance sice není nepovedený tím způsobem, který očekávali skeptičtí fanoušci po zveřejnění prvních ukázek, ale doopravdy zaujmout může jen explicitní brutalitou a doplněním několika drobných střípků do děje samotné hry. Funguje tak spíše jako merchandisingový a sběratelský artefakt, který docení především spíše příznivci velkolepého RPG od Warhorse Studios než náruživí komiksoví čtenáři.
