Děti úplňku

Při vyslovení slova autismus si mnozí vybaví Rain Mana - dojemný příběh dvou bratrů, egoistického Charlieho Babitta, který až v dospělosti zjišťuje, že má autismem postiženého bratra Raymonda.
Bohužel, ne každý autista je geniální podivín jako Rain Man, a ne každý příběh autismu končí happy endem. 
Agresivní projevy, mentální retardace, neschopnost komunikovat - i tohle všechno je autismus. 
Počet autistů neustále stoupá a otázkou zůstává do jaké míry v tom hraje roli lepší diagnostika. 
Častým mýtem je, že se jedná o dětskou nemoc, která věkem pomine. 
Autismus je bohužel celoživotní postižení, a pokud vaše dítě dostalo tuto kartu, 
musíte se smířit s tím, že s ní bude muset hrát až do konce...
Chlapci mají asi 5x větší riziko postižení autismem. Je to dané tím, že u mužů je obecně vyšší výskyt neurovývojových poruch. 
Co je zajímavé, že nejvyšší výskyt autismu je v Kataru, Spojených Arabských Emirátech či Ománu. Naopak nejméně autistů najdeme ve Francii či Portugalsku. 
Pokud má autista štěstí a jeho postižení mu nebrání ve vzdělávání či uplatnění na pracovním trhu, je snem každého zaměstnavatele, neboť autisté  bývají velmi loajální, pilní a panuje u nich malé procento fluktuace.  
Nemalé procento postižených je bohužel nekomunikativních a často jejich poruchu doprovází i agresivní chování vůči ostatním a co hůře i vůči sobě. 
Představte si, že od svého dítěte nikdy neuslyšíte ani slovo a co hůře, jste svědky toho, jak se vaše dítě sebepoškozuje.  
Aby toho nebylo málo, v ČR zoufale chybí služby pro lidi s autismem. Systémová péče pro děti s autismem chybí, 9 z 10 dětí marně žádá o pobytovou službu. 
Rodiče autistických dětí si často sahají na dno svých sil, žijí noční můru, která bohužel nikdy neskončí. Nevědí co je to odjet na dovolenou, odpočinout si. Jejich život je permanentní nasazení ve válce, kterou nemůžou vyhrát. 
V ČR se o děti s autismem asi nejvíce stará Sdružení rodičů dětí s poruchou autistického spektra -  Děti úplňku či  Národní ústav pro autismus - Nautis. 
Světu autistických dětí asi nikdy nedokážeme úplně porozumět, ale můžeme alespoň jejich svět udělat o něco hezčí a hlavně snazší.
Dítě s autismem vám nejspíš ani nepoděkuje, nespočítá rozsypané sirky na zemi, ale přesto dokáže udělat náš svět zajímavějším. 
Žádný člověk není ostrov sám pro sebe a je fajn aspoň občas vytvořit kontinent.