Vycházející hvězda klasické hudby Daniel Matejča vydává před svými osmnáctinami debutové album

Talentovaný houslista Daniel Matejča, vycházející hvězda klasické hudby, dokázal na svém prvním albu ztvárnit bohatství a rozmanitost mistrovského díla belgického skladatele Eugèna Ysaÿea Šest sonát pro sólové housle. Tento pozoruhodný cyklus spojuje barokní inspiraci s moderními technikami a vyjadřuje hlubokou úctu k Bachovi i k jeho současníkům. Supraphon posunul skladatelův koncept starý sto let do 21. století a pro Daniela Matejču objednal u české skladatelky Jany Vöröšové kompozici, která by odrážela Ysaÿeovy sonáty i muzikálnost a virtuozitu mladého houslisty. Debutové album vydá Daniel Matejča jen pár dní před svými osmnáctinami a označuje ho za svůj splněný sen. Album vychází v pátek 21. dubna 2023 na CD i v digitálních formátech.

Daniel Matejča hraje na housle od čtyř let. Od sedmi let se vzdělává pod vedením profesora Ivana Štrause, u něhož nyní také studuje na hudební fakultě Akademie múzických umění v Praze. Na kontě má řadu soutěžních trofejí. Před třemi lety se stal absolutním vítězem prestižní Kocianovy houslové soutěže, v roce 2020 byl finalistou soutěže vyhlašované Českým rozhlasem Concertino Praga, v roce 2021 zvítězil ve velmi sledované mezinárodní televizní soutěžní show Virtuosos V4+. K jeho nejnovějším úspěchům patří vítězství v soutěži mladých hudebníků Eurovize ve francouzském Montpellieru v roce 2022. Nyní se k důležitým milníkům jeho rozbíhající se kariéry přidává první nahrávka u Supraphonu. Šest sonát pro sólové housle belgického skladatele Eugèna Ysaÿea nahrál mladý houslista také u příležitosti 100. výročí vzniku tohoto cyklu. Na albu je doplňuje skladba Obsession II. inspirovaná Ysayëovými sonátami, zkomponovaná speciálně pro Daniela Matejču českou skladatelkou Janou Vöröšovou.

„Prvním úkolem umělce je zapomenout na sebe.“ Tento odvážný výrok je připisován Eugènu Ysaÿeovi, který se jako skladatel a interpret významně zasloužil o modernizaci houslové hry. V roce 1923 ho hluboce zasáhla Bachova houslová sonáta g moll BWV 1001 a Recitál Josepha Szigetiho. Za pár hodin (!) načrtl celý cyklus šesti sonát jako protějšek k Bachovým sonátám a partitám BWV 1001–1006. Každou sonátu ušil na míru jednomu ze svých slavných kolegů a jeho způsobu hraní. Technicky se Ysaÿe pohybuje na hraně možností nástroje a stejně jako tehdy pro dedikanty (Szigeti, Thibaud, Enescu, Kreisler, Crickboom, Quiroga) představuje nejvyšší výzvu i pro dnešní interprety. Sto let po vzniku cyklu zvedl tuto hozenou rukavici výjimečný mladý virtuos Daniel Matejča. Supraphon posunul skladatelův koncept starý sto let do 21. století a objednal skladbu, která by odrážela Ysaÿeovy sonáty i muzikálnost a virtuozitu mladého houslisty. Skladba Obsession II pro sólové housle Jany Vöröšové je odpovědí i výzvou.

Daniel Matejča ke své nahrávce uvedl: „Je to komplet, který představuje jak můj hudební vkus, tak můj hudební vývoj. Na albu je zvěčněno pět let mého života. S jeho sonátami jsem začal už ve dvanácti letech, tenkrát to byla 2. sonáta. Byl jsem tou hudbou natolik unesený, že jsem od té doby věnoval vlastně všechnu svou pozornost právě těmto sonátám, a rozhodl jsem se, že se všechny naučím. A o pět let později jsem dostal možnost je nahrát a jsem moc rád, že mojí první nahrávkou je právě tak fascinující a nádherná hudba.“

Album vychází 21. dubna 2023 u Supraphonu a bude k dispozici na CD i v digitálních formátech.

Když si chce talentovaný houslista odpočinout, věnuje se jazzové improvizaci na klavír nebo na vibrafon. Nebo si jde zaskákat na skatebordu. O tom všem vypráví Daniel Matejča jen pár dní před vydáním svého debutového alba. 

Když se ohlédnete za vítězstvím v Eurovision Young Musicians, co se vám vybaví?

Eurovizi beru jako zatím svůj největší úspěch. O soutěži se ví a lidé na ni rádi koukají, zároveň to není prezentováno jako běžná televizní talentová show, což je mi sympatické. Sál byl nádherný, orchestr také skvělý a s dirigentem jsme si rozuměli. Byl zážitek si tam Šostakoviče zahrát. Důležité je, že ze soutěže vyplynula i spousta koncertních příležitostí, například nedávný koncert s Košickou filharmonií, což byla velmi příjemná spolupráce. 

Proč jste si pro své první album vybral Šest sonát pro housle Eugèna Ysaÿea?

Je to komplet, který zastupuje jak můj hudební vkus, tak můj hudební vývoj. Na albu je zvěčněno pět let mého života. S jeho sonátami jsem začal už ve dvanácti letech, tenkrát to byla 2. sonáta. Byl jsem tou hudbou natolik unesený, že jsem od té doby věnoval vlastně všechnu svou pozornost právě těmto sonátám a rozhodl jsem se, že se všechny naučím. A o pět let později jsem dostal možnost je natočit a jsem moc rád, že mojí první nahrávkou je právě tak fascinující a nádherná hudba.  

Jaké bylo nahrávání?

Neobyčejně zajímavá a zábavná práce, do nahrávacího studia jsem se pokaždé moc těšil! S panem režisérem Milanem Puklickým, se zvukovým mistrem Karlem Soukeníkem a s přísedícím panem profesorem Ivanem Štrausem byla spolupráce jedna radost! Frekvence jsou vždycky dost fyzicky náročné, většinou jsem už hodinu po ukončení natáčení spal jako zabitý, ale s vědomím že vzniká album mých snů jsem nahrával až s návaly euforie. 

Jaké vás čekají koncerty nebo i jiné zajímavé příležitosti?

Do konce sezony mě čeká ještě pár koncertů s orchestry – s Pardubickou filharmonií, s Filharmonií Brno… Těším se na červencový recitál v sále The Corum v Montpellieru v rámci Festival de musique Radio France, program se bude skládat převážně z Bartókovy hudby. V září zahajuji Lednicko-valtický festival s mým oblíbeným Šostakovičovým 1. houslovým koncertem, toho se už také nemohu dočkat. 

Jakou hudbu a jakého umělce jen tak pro radost ve svém volném čase posloucháte?

Když si chci odpočinout, poslouchám a miluji jazz a vše, co se točí kolem něj – soul, jazz fusion, funk, jazzhop… Jako zástupce z těch, jejichž hudbu rád poslouchám, bych vybral nejspíš již zmiňovaného Keitha Jarretta anebo mohu i dál jmenovat: The RH Factor, Chick Corea, Bobby McFerrin, Jacob Collier, Alfa Mist a mohl bych tak pokračovat dál a dál. 

Ve volném čase se k poslechu klasické hudby dostanu méně, většinou to však bývá například Šostakovič, Bartók, Szymanowski nebo Ravel. Obecně jsem tedy fanouškem 20. století, zejména v klasické hudbě. A nejvíce poslouchám hudbu na cestách přes Spotify. 

Danieli, vy prý umíte skákat na skatebordu?

Skate beru jako sport, díky němuž si mohu maximálně odpočinout a mám jedinečnou možnost nahlédnout do naprosto protikladné kultury, než jakou je klasická hudba. Samozřejmě že mám občas starost o ruce, ale který hudebník se o ně nebojí? (usmívá se).

Foto: Lukáš Kadeřábek