Dave: Už jsme v kategorii Rolling Stones
Rozhovor Davea Gahana pro magazín Classic Rock Italia obsahuje povídání o nahrávání, o jeho inspiracích, i zamyšlení o tom, jak se Depeche Mode neustále proměňují...
Pojďme mluvit o nahrávání. Po „fázi Bena Hilliera“, který produkoval trilogii Playing The Angel, Sounds Of the Universe a Delta Machine se nyní zdá, že jste ve fázi „James Ford“. Produkoval již předchozí desku Spirit. Co přináší Ford Depeche Mode, a to i ve srovnání s Hillierem?
Ben i James přinášejí do našich demo snímků spoustu nadšené práce. James prohlašuje (ale Ben to říkal taky): "Není moc kapel, které přijdou do studia už s 15 nebo 16 připravenými demy. Většina kapel přinese (v lepším případě) pár písní, a pak doufají že se něco vymyslí". Takové jsou zkrátka jejich zkušenosti. Ale my tak nefungujeme. Před vstupem do studia jsme velmi dobře připraveni. A víceméně víme, které písničky budeme nahrávat, či se je snažit vylepšovat.
S Benem jsme pracovali na třech albech a dostali jsme se do bodu, kdy nastal čas na změnu. Chtěli jsme zkusit něco nového. A James s předchozím albem Spirit rozhodně přinesl hodně ze svého hudebního talentu. Je skvělý muzikant: zvládá bicí, klávesy, kytaru, basu... Je hodně všestranný. Takže, Martin a já jsme měli příležitost toho využít. Na Depeche Mode je zajímavé, že když nahráváme, jsme to v podstatě jen já a Martin. A pak lidé, se kterými se rozhodneme pracovat. Došli jsme k závěru, že je ještě prostor pro druhou desku s Jamesem. Chtěli jsme s ním znovu pracovat.
James Ford má také výhodu, že umí pracovat rychle. Za poměrně krátkou dobu jsme natočili 12 skladeb a další čtyři, které vyjdou později. Na dvou skladbách jsme dělali oba (Dave + Martin) společně. Jedna je na albu, a druhá bude mezi těmi čtyřmi co jsou zatím v šuplíku.
S Martinem je to tak : když mu pošlu syrová dema hraná na kytaru, kde zpívám vokální melodii, tak mi řekne : "nech mě na tom chvíli pracovat". No a najednou zjistím, jak některé akordy podstatně vylepší.
V některých písních je orchestrální prvek ve stylu Scotta Walkera. Je to dáno vlivem Jamese Forda (který má v životopise i Last Shadow Puppets a Arctic Monkeys), nebo čím?
Je zajímavé že jsi zmínil Scotta Walkera. Protože ho v poslední době intenzivně poslouchám. Vždy jsem měl rád jeho hlas.
Depeche Mode - Sundown (Scott Walker cover)
A víš, během nahrávání se vždycky objeví nějaké nápady. James chtěl zkusit experimentovat se smyčci. Oslovili jsme Davida Rossiho (houslista a aranžér z Turína, který již spolupracoval mimo jiné s Coldplay, Vene a Goldfrapp) a ten s sebou do studia vzal i nějaké další hudebníky. Strávili jsme asi týden ve studiu Shangri-La, pokud si dobře vzpomínám – možná i víc – nahráváním smyčců a dalších nástrojů, jako jsou perkuse, bicí a podobně. Myslím, že spolu s elektronickými zvuky a kytarami je to krásná kombinace. Na Memento Mori jsou tyto různé vrstvy, zvláště v baladách. Pro desku jsme udělali spoustu orchestrálních aranží. Hromadu z nich jsme pak nepoužili, protože nefungovaly. Ale ty, které jsme nakonec použili, dodaly zvuku určitou hloubku.
Už od dob Playing The Angel jsou na albech kromě písní Martina Gorea i některé tvoje. Ale mnohdy je opravdu těžké je rozeznat. Například - ještě jsem nečetl popisky – tipuju, že Caroline's Monkey jsi napsal ty. Je to tak?
Ne! (srdečně se směje mému omylu) Ale mohla by být. To byla jedna z těch, co mi Martin poslal jako demo, a já si při ní pomyslel : "To zní fakt neobvykle..." A bylo to tím, že jí měl ze šuplíku z období, kdy zkoušel psát s Richardem Butlerem. Složili spolu několik písní. Já psal taky...třeba Wagging Tongue.
Ta ve mě vyvolává pocit šedesátých let...
To klidně může být, protože jsem tou dobou docela poslouchal spoustu hudby od lidí jako byl Tim Buckley. Spoustu folkových věcí z těch let. Takže v té písni může být takový prvek. Taky jsem napsal Speak To Me, která uzavírá desku, a ta má ten orchestrální pocit, pocit "konce světa", který můžete slyšet u Scotta Walkera.
Video Ghosts Again — s citátem ze Sedmé Pečeti — natočil Anton Corbijn, který má v podstatě na starosti vaši vizuální stránku od doby, kdy jste v roce 1986 začali spolupracovat. Četl jsem jeho rozhovor, ve kterém řekl, že je velmi rozdílné pracovat s Depeche Mode oproti U2. Bylo to v tom smyslu, že do toho příliš „nezasahujete“. Jak to? Nezajímá vás vaše prezentace ?
No, musím říct že tentokrát jsme mu trochu překáželi (smích). Anton měl na obal alba úplně jiný nápad než my. S Martinem jsme si mysleli, že to není úplně ono, a tak jsme o to chvíli bojovali. Ale později pochopil, proč jsme na obal chtěli právě tohle.
(Poznámka ):
Tady narážíme na drobný rozpor mezi vypravěči, protože v jiném časopise vyšel i rozhovor s Antonem Corbijnem, kde vypráví že "na andělská křídla narazil náhodou ve výloze květinářství, a okamžitě dostal instinktivní nápad je použít" :) )
Ale jinak je pravda, že za ta léta jsme hodně věcí nechali rozhodovat Antona, který poskytl své know-how v oblasti obrázků a vizuálů s ohledem na zvuk Depeche Mode. Byl velmi důležitý. A náš vztah je velmi dlouhý. Právě jsme s ním nafotili hromadu fotek. Spolupráce s Antonem je pro nás přirozená. Je skoro jako náš starší bratr. Když jsme spolu, jsou to pořád stejné vtípky a tak... Baví nás s ním dělat.
Je skoro jako další člen kapely ?
Anton je zkrátka Anton. Má i spoustu svojí jiné práce. Ale co se týče vizuálů a jeho kreativity, mezi ním a Depeche Mode je něco jako manželství.
Na turné budete s Christianem a Peterem čtyři. Nebyla ve hře myšlenka nahrazovat Fletche?
Ne. Každý ví, že Fletch byl velmi důležitým členem Depeche Mode. Ale ve studiu na nic nehrál. Hrál snad jen na některých úplně prvních deskách. A na turné měl k zahrání jen minimální věci, nebo části, které měly doprovod. Peter například měl nastavené jak svoje party, tak i party Fletche. Uměl hrát obojí. Měl tam dvě klaviatury, protože prostě má dvě ruce (smích). A Christian také. A tak jsme si řekli, že je zbytečné Fletchovo místo nějak vyplńovat.
Myslím, že jednou z nejpozoruhodnějších věcí na Depeche Mode je to, že jste jednou z mála elektronických kapel - napadá mě ještě Kraftwerk - schopných uspořádat velkolepé koncerty, srovnatelné s velkými rockovými show. Navíc se vám daří i na velkých stadionech. Ale na začátku jste takoví rozhodně nebyli, spíše nudní a prkenní, jako jsou teď vaši současníci. Jak došlo té proměně ?
Člověk se učí za pochodu. Myslím, že to byl určitý proces. A jedna věc na Depeche Mode je podle mě velmi důležitá - a která se skoro vždycky zamlčuje - totiž, že jsme se neustále vyvíjeli. Rostli jsme a měnili se, navzdory sobě samým, navzdory svým omezením. Vždycky jsme si nechávali otevřené dveře pro možnosti vývoje a změny. A to se dělo i s naší prezentací naživo. Postupně jsme zavedli "opravdové" bicí, na chvíli třeba i doprovodné vokalistky. V určitém okamžiku Martin začal chodit víc do popředí, bavilo ho hrát na kytaru...
Takže v průběhu času se vše měnilo a myslím, že za posledních 30 let se to proměnilo ještě víc. Pokud jde o živé vystupování, dostali jsme se do podobné kategorie jako třeba Rolling Stones. Způsob, jakým prezentujeme naši hudbu, je samozřejmě jiný, ale to hudba Depeche Mode také. Jsme jiní. Vždycky jsme takoví byli (smích). Trochu zvláštní, trochu divní. Mimo normu, mimo škatulku. A myslím, že to mělo vliv na naši dlouhověkost. Být mentálně otevřený tvůrčímu procesu. A také to, že jsme pracovali s různými lidmi, aniž bychom byli uvězněni "pozicí každého člena kapely". Jste omezeni pouze písní a způsobem, jakým ji prezentujete. Vždycky jsme měli představu, že bychom naše písně měli prezentovat tak nějak "filmovým způsobem".
Hlavní eso v rukávu Depeche Mode naživo jsi ty. Z někdejšího neohrabaného kluka jsi se postupně proměnil v jevištní zvíře. Kým ses inspiroval?
Mě vždycky fascinoval pohled na někoho, kdo stojí za mikrofonem. Vzpomínám si na televizní pořady, na které jsem se díval jako kluk. S Mickem Jaggerem, Marcem Bolanem, Bryanem Ferrym, Siouxsie Sioux... A taky Dave Vanian z Damned: líbilo se mi, jak povýšeně kráčel po pódiu. I Bowie na mě měl obrovský vliv. Je obrovský rozdíl mezi prostým zpěvákem a někým, kdo předává myšlenku, obraz.
-sin-
Další rozhovory z období Memento Mori (rozcestník)
Dave: Už jsme v kategorii Rolling Stones
|
Rozhovor Davea Gahana pro magazín Classic Rock Italia obsahuje povídání o nahrávání, o jeho inspiracích, i zamyšlení o tom, jak se Depeche Mode neustále proměňují...
Pojďme mluvit o nahrávání. Po „fázi Bena Hilliera“, který produkoval trilogii Playing The Angel, Sounds Of the Universe a Delta Machine se nyní zdá, že jste ve fázi „James Ford“. Produkoval již předchozí desku Spirit. Co přináší Ford Depeche Mode, a to i ve srovnání s Hillierem? Ben i James přinášejí do našich demo snímků spoustu nadšené práce. James prohlašuje (ale Ben to říkal taky): "Není moc kapel, které přijdou do studia už s 15 nebo 16 připravenými demy. Většina kapel přinese (v lepším případě) pár písní, a pak doufají že se něco vymyslí". Takové jsou zkrátka jejich zkušenosti. Ale my tak nefungujeme. Před vstupem do studia jsme velmi dobře připraveni. A víceméně víme, které písničky budeme nahrávat, či se je snažit vylepšovat. S Benem jsme pracovali na třech albech a dostali jsme se do bodu, kdy nastal čas na změnu. Chtěli jsme zkusit něco nového. A James s předchozím albem Spirit rozhodně přinesl hodně ze svého hudebního talentu. Je skvělý muzikant: zvládá bicí, klávesy, kytaru, basu... Je hodně všestranný. Takže, Martin a já jsme měli příležitost toho využít. Na Depeche Mode je zajímavé, že když nahráváme, jsme to v podstatě jen já a Martin. A pak lidé, se kterými se rozhodneme pracovat. Došli jsme k závěru, že je ještě prostor pro druhou desku s Jamesem. Chtěli jsme s ním znovu pracovat. James Ford má také výhodu, že umí pracovat rychle. Za poměrně krátkou dobu jsme natočili 12 skladeb a další čtyři, které vyjdou později. Na dvou skladbách jsme dělali oba (Dave + Martin) společně. Jedna je na albu, a druhá bude mezi těmi čtyřmi co jsou zatím v šuplíku. S Martinem je to tak : když mu pošlu syrová dema hraná na kytaru, kde zpívám vokální melodii, tak mi řekne : "nech mě na tom chvíli pracovat". No a najednou zjistím, jak některé akordy podstatně vylepší. V některých písních je orchestrální prvek ve stylu Scotta Walkera. Je to dáno vlivem Jamese Forda (který má v životopise i Last Shadow Puppets a Arctic Monkeys), nebo čím? Je zajímavé že jsi zmínil Scotta Walkera. Protože ho v poslední době intenzivně poslouchám. Vždy jsem měl rád jeho hlas. Depeche Mode - Sundown (Scott Walker cover) A víš, během nahrávání se vždycky objeví nějaké nápady. James chtěl zkusit experimentovat se smyčci. Oslovili jsme Davida Rossiho (houslista a aranžér z Turína, který již spolupracoval mimo jiné s Coldplay, Vene a Goldfrapp) a ten s sebou do studia vzal i nějaké další hudebníky. Strávili jsme asi týden ve studiu Shangri-La, pokud si dobře vzpomínám – možná i víc – nahráváním smyčců a dalších nástrojů, jako jsou perkuse, bicí a podobně. Myslím, že spolu s elektronickými zvuky a kytarami je to krásná kombinace. Na Memento Mori jsou tyto různé vrstvy, zvláště v baladách. Pro desku jsme udělali spoustu orchestrálních aranží. Hromadu z nich jsme pak nepoužili, protože nefungovaly. Ale ty, které jsme nakonec použili, dodaly zvuku určitou hloubku. Už od dob Playing The Angel jsou na albech kromě písní Martina Gorea i některé tvoje. Ale mnohdy je opravdu těžké je rozeznat. Například - ještě jsem nečetl popisky – tipuju, že Caroline's Monkey jsi napsal ty. Je to tak? Ne! (srdečně se směje mému omylu) Ale mohla by být. To byla jedna z těch, co mi Martin poslal jako demo, a já si při ní pomyslel : "To zní fakt neobvykle..." A bylo to tím, že jí měl ze šuplíku z období, kdy zkoušel psát s Richardem Butlerem. Složili spolu několik písní. Já psal taky...třeba Wagging Tongue. Ta ve mě vyvolává pocit šedesátých let... To klidně může být, protože jsem tou dobou docela poslouchal spoustu hudby od lidí jako byl Tim Buckley. Spoustu folkových věcí z těch let. Takže v té písni může být takový prvek. Taky jsem napsal Speak To Me, která uzavírá desku, a ta má ten orchestrální pocit, pocit "konce světa", který můžete slyšet u Scotta Walkera. Video Ghosts Again — s citátem ze Sedmé Pečeti — natočil Anton Corbijn, který má v podstatě na starosti vaši vizuální stránku od doby, kdy jste v roce 1986 začali spolupracovat. Četl jsem jeho rozhovor, ve kterém řekl, že je velmi rozdílné pracovat s Depeche Mode oproti U2. Bylo to v tom smyslu, že do toho příliš „nezasahujete“. Jak to? Nezajímá vás vaše prezentace ? No, musím říct že tentokrát jsme mu trochu překáželi (smích). Anton měl na obal alba úplně jiný nápad než my. S Martinem jsme si mysleli, že to není úplně ono, a tak jsme o to chvíli bojovali. Ale později pochopil, proč jsme na obal chtěli právě tohle. (Poznámka ): Tady narážíme na drobný rozpor mezi vypravěči, protože v jiném časopise vyšel i rozhovor s Antonem Corbijnem, kde vypráví že "na andělská křídla narazil náhodou ve výloze květinářství, a okamžitě dostal instinktivní nápad je použít" :) ) Ale jinak je pravda, že za ta léta jsme hodně věcí nechali rozhodovat Antona, který poskytl své know-how v oblasti obrázků a vizuálů s ohledem na zvuk Depeche Mode. Byl velmi důležitý. A náš vztah je velmi dlouhý. Právě jsme s ním nafotili hromadu fotek. Spolupráce s Antonem je pro nás přirozená. Je skoro jako náš starší bratr. Když jsme spolu, jsou to pořád stejné vtípky a tak... Baví nás s ním dělat. Je skoro jako další člen kapely ? Anton je zkrátka Anton. Má i spoustu svojí jiné práce. Ale co se týče vizuálů a jeho kreativity, mezi ním a Depeche Mode je něco jako manželství. Na turné budete s Christianem a Peterem čtyři. Nebyla ve hře myšlenka nahrazovat Fletche? Ne. Každý ví, že Fletch byl velmi důležitým členem Depeche Mode. Ale ve studiu na nic nehrál. Hrál snad jen na některých úplně prvních deskách. A na turné měl k zahrání jen minimální věci, nebo části, které měly doprovod. Peter například měl nastavené jak svoje party, tak i party Fletche. Uměl hrát obojí. Měl tam dvě klaviatury, protože prostě má dvě ruce (smích). A Christian také. A tak jsme si řekli, že je zbytečné Fletchovo místo nějak vyplńovat.
Myslím, že jednou z nejpozoruhodnějších věcí na Depeche Mode je to, že jste jednou z mála elektronických kapel - napadá mě ještě Kraftwerk - schopných uspořádat velkolepé koncerty, srovnatelné s velkými rockovými show. Navíc se vám daří i na velkých stadionech. Ale na začátku jste takoví rozhodně nebyli, spíše nudní a prkenní, jako jsou teď vaši současníci. Jak došlo té proměně ? Člověk se učí za pochodu. Myslím, že to byl určitý proces. A jedna věc na Depeche Mode je podle mě velmi důležitá - a která se skoro vždycky zamlčuje - totiž, že jsme se neustále vyvíjeli. Rostli jsme a měnili se, navzdory sobě samým, navzdory svým omezením. Vždycky jsme si nechávali otevřené dveře pro možnosti vývoje a změny. A to se dělo i s naší prezentací naživo. Postupně jsme zavedli "opravdové" bicí, na chvíli třeba i doprovodné vokalistky. V určitém okamžiku Martin začal chodit víc do popředí, bavilo ho hrát na kytaru... Takže v průběhu času se vše měnilo a myslím, že za posledních 30 let se to proměnilo ještě víc. Pokud jde o živé vystupování, dostali jsme se do podobné kategorie jako třeba Rolling Stones. Způsob, jakým prezentujeme naši hudbu, je samozřejmě jiný, ale to hudba Depeche Mode také. Jsme jiní. Vždycky jsme takoví byli (smích). Trochu zvláštní, trochu divní. Mimo normu, mimo škatulku. A myslím, že to mělo vliv na naši dlouhověkost. Být mentálně otevřený tvůrčímu procesu. A také to, že jsme pracovali s různými lidmi, aniž bychom byli uvězněni "pozicí každého člena kapely". Jste omezeni pouze písní a způsobem, jakým ji prezentujete. Vždycky jsme měli představu, že bychom naše písně měli prezentovat tak nějak "filmovým způsobem". Hlavní eso v rukávu Depeche Mode naživo jsi ty. Z někdejšího neohrabaného kluka jsi se postupně proměnil v jevištní zvíře. Kým ses inspiroval? Mě vždycky fascinoval pohled na někoho, kdo stojí za mikrofonem. Vzpomínám si na televizní pořady, na které jsem se díval jako kluk. S Mickem Jaggerem, Marcem Bolanem, Bryanem Ferrym, Siouxsie Sioux... A taky Dave Vanian z Damned: líbilo se mi, jak povýšeně kráčel po pódiu. I Bowie na mě měl obrovský vliv. Je obrovský rozdíl mezi prostým zpěvákem a někým, kdo předává myšlenku, obraz. -sin- Další rozhovory z období Memento Mori (rozcestník) |
(c)