V kavárně Divadla Radka Brzobohatého, které je už sedmnáct sezon jeho domovskou scénou, vyprávěl o svých „poprvé“ v mosteckém divadle, které mu i po letech zůstalo pod kůží. Z Mostu, i když ne přímo z divadla, si přivezl svoji manželku. Rozpovídal se také o současné práci a o tom, jaké to je, být často před kamerou v ryze záporné roli. A v neposlední řadě i o svých zajímavých kořenech.
Jak se dívka z Uruguaye dostala do tehdejšího Československa?
Maminka toužila studovat zpěv v Evropě, kterou považovala za kolébku vzdělanosti. Ideální by byla samozřejmě Itálie, ale její rodina na tom nebyla finančně tak dobře. Napsala proto do několika tehdejších socialistických zemí, které tenkrát nabízely studentům z takzvaných rozvojových států možnost studia. Odepsali jí z Československa. Přijela sem se dvěma kufry plnými vlny.
Děti jsou v Uruguayi skoro posvátné, mohou dělat skoro všechno. Strhnou ubrus, a nic se neděje. Tady, když člověk něco pocintal, hned dostal bačkorou.
