Recenze: Vladimír Sorokin – Cukrový Kreml

Vytvořeno 23. 4. 2023 1:00

Autor: Jiří Lojín

Kniha povídek Cukrový Kreml není žádnou novinkou. V originále vyšla už v roce 2008, ale na český překlad si musela počkat poměrně dlouhou dobu. Její autor Vladimir Sorokin mezitím stihl Rusko opustit, čemuž se, zvážíme-li současnou situaci v jeho vlasti, nikdo nemůže divit.

Sorokin je známý svou dlouhodobou kritikou ruské vlády, většina jeho knih odráží život společnosti bez příkras. Přestože jsou texty situované do budoucnosti (z hlediska současnosti do velmi blízké budoucnosti), není pochyb, že to, o čem píše, se odehrává právě nyní. Takže pomineme-li vše fantaskní, zůstane syrová realita, kterou by žádný Evropan žít nechtěl. Samozřejmě nemluvím o situaci nesmírně bohatých Rusů, užívajících si luxus, a jejich dětí, které raději tráví rozmařilé chvíle na tak kritizovaném Západě. Autor však do svých novel a povídek zasazuje obyčejné lidi, potýkající se s problémy „dokonalého“ života ruské společnosti tak, jak je vykreslují politici.

V první povídce Marfušina radost je tento pohled velmi výrazný, a to i přesto, že autor vybavuje své postavy technickými vymoženostmi, jak se však zdá, čínské provenience. Jak se ukázalo, ovládání počítačů a chytrých telefonů je přístupné lidem bez omezení jejich inteligence a dovedností, a je příznačné, že překladatel používá pro tuto techniku dost buranské označení typu „chytrolín“. Povídka je psána poněkud archaickým slovosledem, evokujícím určitou vnucenou povznesenost.

Další povídky Potulní pěvci a Pohrabáč se inspirují bezohledností a stavem, kdy lidský život nemá žádnou cenu. Do roku 2028 čtenáře zavádí povídka Sen a v ní se ostřeji rýsuje politický stav Ruska, kde v čele stojí panovnice, neomezeně vládnoucí celému státu. Jaký je však rozdíl mezi samoděržavím a doživotním vládcem Putinem?

Povídka Výdej stravy reflektuje ruské vězeňství, otázkou je, jak daleko autor zašel v přiblížení se realitě, obávám se, že se inspiroval poměrně přesně. Text Fronta českému čtenáři připomíná, čeho jsme se do značné míry zbavili, i když primárně jde o satiru o nevěrné ženě. Povídka Dopis pro změnu ilustruje, jak dalece jsou lidé schopni podlehnout propagandě a naučeným frázím, které jim nakonec zaplní celou mozkovou kapacitu.

Jak jsem se zmínil na začátku, kniha v originále pochází z roku 2008, přesto je povídka Film znepokojivě aktuální. Opět jde o propagandu, kdy se filmaři neštítí použít jakékoliv nesmyslné fikce k očerňování ideových nepřátel. V povídce Underground se autor výrazněji věnuje psychotropním látkám, provázejícím téměř každý jeho text. Veřejný dům komentuje výsady opričniků, členů carské gardy, které také do svých děl často angažuje. Jinak jde o poměrně zdařilou pornografii, která se obejde bez laciných vulgarizmů.

Závažnou povídkou je V nemilosti. Upadnutí v nemilost se táhne celou historií Ruska, zvláště té stalinské. Oběti končily v gulazích, pokud měly štěstí, často však byly popravovány a vymazány z historie.

Jednotlivé povídky spojuje skutečný cukrový Kreml, model objevující se v textu někdy celý, jindy ve fragmentech. Bylo by to laciné spojení, kdyby nesymbolizovalo cukrátko, které nabídneme dětem, aby nezlobily, laciné šidítko, zakrývající problémy, které nikdo nedovede ani nechce řešit.

Knihu přeložil Libor Dvořák, člověk nadmíru povolaný, překladatel, který dobře ovládá jazyk, a – což je důležitější – je seznámen s ruskými reáliemi, a tak dokáže českému čtenáři přiblížit nejen slova, ale i to, co se skrývá mezi řádky.

V dnešní době není chuť číst ruskou literaturu, ruská invaze na Ukrajinu, která bezprostředně ohrožuje i nás, nám ji bere. Vladimir Sorokin však nepatří mezi spisovatele, kteří by válku schvalovali, naopak, analyzuje ruskou společnost bez milosti. Vladimir Sorokin bude hostem na pražském Světě knihy, věřím, že jeho vystoupení bude velmi zajímavé.

Název: Cukrový Kreml
Autor: Vladimír Sorokin
Překlad: Libor Dvořák
Vydavatel: Pistorius & Olšanská
Vydání: 1.
Rok vydání: 2023
Počet stran: 184
ISBN 978-80-7579-151-1