David Kratochvíl
černá kronika/region
tel.:+420 567 578 039
mobil:+420 776 242 497
kratochvil@jihlavske-listy.cz

Když slavíte jedno životní jubileum, je to událost hlavně pro rodinu. Pokud se to ale v kalendáři sejde tak dobře, že kromě kulatých narozenin si zároveň připomínáte i významné funkcionářské výročí jako předseda telčských hokejistů, tak už je to na pořádnou oslavu. Zvlášť, když vám je přesně 60 let v den, kdy mají svátek všichni učitelé napříč republikou. 

Poslední březnové úterý, 28. března, oslavil šedesáté narozeniny František Čermák z Telče. Dlouholetý aktivní sportovec, dnes už také bývalý radní města, ale také předseda místního oddílu ledního hokeje Sportovního klubu Telč.
V šéfovské sesli letos slaví přesně 30 let. Psal se rok 1963, kdy se narodil v malé vesnici, která leží na trase spojující Jihlavu se Znojmem. V Dlouhé Brtnici v mládí hrával v létě fotbal za žáky a dorost ve Stonařově, následně za dospělé na Hladově, ale jak sám říká, „čutání do meruny“ měl jen jako doplňkovou aktivitu.

Od malička ho to totiž táhlo hlavně k hokeji. Jen jak už to tak bývá, rodiče tomu nakloněni zrovna dvakrát nebyli. Tedy přesněji, vlastně vůbec, a tak se musel mladý František snažit hlavně sám, pokud si chtěl jít za svým snem a postavit se jednou do hokejové branky. 

Nejprve vzal starou brankářskou výstroj a začal chytat aspoň na zamrzlém potoce, kde se naučil hokejovým začátkům. Následně hrál za místní žáky, kde pod vedením trenéra Václava Pokorného hrál s týmem tenkrát kvalitní okresní soutěž. 
Od 15 let se již objevoval v hokejové Třešti. Právě tady se stal v dorostu oporou v bráně. Před vojnou ještě chytal ve starším dorostu Dukly Jihlava.

Pak už ale odešel na vojnu do Znojma, tam ale nedostal v hokejové bráně od místních činovníků příležitost. Po ukončení vojenské základní služby se vrátil do Slavoje Třešť, kde začal pracovat na místním zimním stadiónu a zažil zde nejlepší hokejová léta.
„Pamatuji Pepu Mácu, který byl neuvěřitelný fanda hokeje. Za něj se postavily kabiny a sehnali se kvalitní hráči, kteří přitáhli diváky. Tenkrát na derby s Telčí přišlo na utkání v Třešti 1500 diváků. V té době tady hrála hokejová legenda Jan Suchý a několik dalších bývalých hokejistů ze Žďáru nad Sázavou a Brna,“ vzpomíná na jeden z nejsilnějších hokejových zážitků ze své aktivní sportovní kariéry. 

Těsně před revolucí se přesunul ke konkurenci na zimní stadión do Telče. V té době to bylo něco takového, jako kdybyste z fotbalové Sparty odešli hrát za klub na druhý břeh Vltavy. Jenže jak se říká, za vším hledej ženu. 
„Důvod byl, že jsem se oženil do tohoto města a za místní klub Spartak Telč několik sezón chytal,“ vzpomíná František Čermák na přestup k rivalovi. 

Bohužel pro něj ho zradilo zdraví, a tak se v roce 1993 přesunul z brány do funkcionářské pozice. „Vzpomínám, že tenkrát bývalý ředitel klubu pan Kodys řekl: Když neseženete někoho, kdo to bude dělat, tak hokej v Telči skončí. Jelikož jsem byl zaměstnancem na zimním stadiónu, tak mi paradoxně ani nic nezbylo,“ říká smířeně Čermák. 

Začátky ve funkci byly podle něj těžké. „Nebylo na chod zimáku, staří hráči u áčka skončili a my začínali od píky. Je za tím hodně práce, hráli jsme na venkovní ploše, což byl největší problém. Zápasy se překládaly, přesto jsme měli za pár let všechny kategorie a muži si zkusili hrát i tři sezóny v jižních Čechách,“ vrací se do minulosti.
Hodně se podle něj taky řešilo, jak zastřešit ledovou plochu. „Byl to dlouhý maratón, než se rozhodlo, že se postaví v jiném místě a hokej se v Telči udrží i pro další generace. To se povedlo, a tak v roce 2016 jsme se dočkali,“ má na mysli otevření zbrusu nového hokejového stadionu v Tyršově ulici. 

Oddíl hokeje v kategoriích mládeže ale začínal prakticky znovu. „Poslední roky jsme nemohli hrát soutěže z důvodu krátké sezóny otevřeného stadiónu. Vše se rozběhlo a nyní, když po třiceti letech a je mi šedesát let, proto jsem se rozhodl zmírnit moje pracovní vytížení,“ vysvětluje.
„Vždyť se dnes hokej hraje sedm měsíců v roce. Pracuji jako vedoucí ve vodárenské společnosti, kde to je poměrně náročné, a tak po ukončení pracovní doby jedu na kole domů, posilním se a hurá na zimák,“ dodává.
Takto to má podle svých slov prakticky každý pracovní den sedm měsíců v roce. O víkendech se navíc hrají domácí zápasy, kde musí opět na zimák. Ještě dělá vedoucího mužstva u A-týmu, kde se snaží být na každém utkání, a když se pak večer vrátí domů, čeká ho účtování a takhle pořád dokola.

„K tomu jsem celé roky v radě SK Telč a od roku 2000 ještě také členem STK ČSLH Vysočina. V loňském roce jsem skončil ve funkci radního města Telče, kde jsem působil 20 let,“ vyjmenovává pracovní pozice. 
„Bylo toho hodně. Vše strašně rychle ubíhá. Za vše, co jsem popsal, děkuji mojí ženě, která to celé roky trpí a se kterou jsme vychovali dva syny, kteří jsou již samostatní a podnikají,“ nezapomíná na rodinu. 

Za svůj život toho podle svých slov stihl dost; i přestavba tří rodinných domů mu zabrala hodně času. „Teď řeším, jak předám celou hokejovou mládež někomu, kdo to potáhne dál. Chci u hokeje zůstat, nekončím, ale vše jsem si vyhodnotil. Chci mít více času na sebe. Je těžké v dnešní době něco dělat. Vše jde dál, hokej se neuvěřitelně posunul, je rychlý, děti mají hodně kroužků a možností,“ uvědomuje si.  

Na závěr proto má vzkaz pro všechny, co něco dělají navíc, aby se nenechali odradit a pomáhali vychovávat další generace nejen u sportu. „Doufám, že i tyhle moje vzpomínky pomůžou všem vytrvat u toho, co dělají, a to nejen pro sebe, ale i pro ostatní,“ dodává nakonec.

Diskuze k článku