Chování i pocity autistů syn rychle pochopil, říká maminka Jakuba z Kukaček

Jak se na roli Jakuba Viktor připravoval?
Veronika Duchková: Příprava nebyla nijak zásadní. Viktor se už odmala pohyboval v divadle, viděl, jak probíhá zkoušení, a od šesti let účinkoval, takže už měl s hraním zkušenosti. V době castingu na Kukačky mu bylo šest a půl roku. Z textu jsme vytušili, že Jakub bude kluk s poruchou autistického spektra, a tak jsme si jen ujasnili rytmus mluvy a naučil se text.

Na vysoké škole jsem studovala speciální pedagogiku, takže jsem mu vysvětlila, jak se takové děti chovají a co cítí a proč ten kluk jedná právě takhle. Viktor rychle pochopil, jak se taková porucha projevuje. Znali jsme jen scénu se záchvatem, kterou jsme ze scénáře dostali, ale jestli po něm budou chtít při castingu něco dalšího, to jsme nevěděli.

Viktor Sekanina: V době natáčení jsem žádné autistické dítě neznal. Stačilo, abychom si s mámou o dětech s autismem povídali. Připravovali jsme se s mámou jako na každé natáčení. Scénář si vždycky přečtu doma, vysvětlíme si s mámou situaci, co a proč se tam děje. Pak se text učím. Máma mi pomáhá a texty mi nahazuje. Nejčastěji jsem se je učil v autě, cestou na natáčení.

Korigoval Viktorův herecký projev nějaký odborník na autismus?
Veronika Duchková: Při natáčení první série korigovala herce na place specialistka na autismus, která jednotlivé situace ještě upřesňovala. Radila i dospělým, jak se mají v dané chvíli zachovat. Při natáčení druhé série už u toho nebyla. Současně s druhou sérií Viktor zároveň natáčel seriál ZOO, a tak jsme si třeba občas říkali: pozor – tohle je víc Miky ze ZOO než Kuba z Kukaček.

Viktor Sekanina: Vysvětlili jsme si pokaždé, co se při té scéně děje a co mám zahrát, případně mi režisér nebo máma pomohli korigovat tempo, ale pak už jsem si jednotlivé výstupy řídil sám.

Autisté se nebojí být šťastní, říká autor blogu Autismus & Chardonnay

V Kukačkách jsou dvě dětské role kluků. Kromě Jakuba ještě Tomáš. Mohl si Viktor na začátku vybrat, kterého z nich bude hrát?
Veronika Duchková: Místo prvních kamerových zkoušek jsme měli doma natočit pouze představení se. Na první kolo s režisérem dostal Viktor text Jakuba, na druhé oba kluky a pak už pokračoval konkurzem dál jen jako Jakub.

Viktor Sekanina: Pokud bych si mohl na začátku vybrat, tak bych si asi stejně vybral roli Jakuba. Ale – to říkám teď, kdy už jsem s Jakubem sžitý.

Věřili jste, že Viktor konkurz vyhraje a že scénu zvládne?
Veronika Duchková: Já jsem tomu moc nevěřila. Naopak jsem ani nechtěla, aby na veřejně vyhlášený konkurz v České televizi šel, protože vím, kolik dětí se pokaždé hlásí. Přesně netuším, kolik jich bylo tentokrát, ale slyšela jsem něco o třech stovkách dětí. Ale tím, že prvním a zásadním sítem bylo domácí video, tak jsme se rozhodli, že do toho půjde. Když pak postoupil do dalšího kola a odcházeli jsme, říkala jsem mu: „Viktore, bude tam ale opravdu hodně dětí!“

Viktor Sekanina: A já na to mámě odpověděl, že jeden to přece vyhrát musí, tak proč bych to nemohl být já.

Veronika Duchková: Tuhle pravdu jsem mu nemohla vzít, takže jsem mlčela a vlastně trpěla pokaždé, když postoupil, protože z praxe znám to zklamání dětí, když vypadnou těsně před cílem. Viktor to však do cíle dotáhl.

Zvládal Viktor scény zahrát napoprvé?
Viktor Sekanina: Každý obraz se točil několikrát, bez ohledu na to, zda se něco pokazilo, nebo ne. Přesouvaly se kamery, točily protipohledy, detaily… Bylo to intenzivnější, náročnější natáčení, než jaké jsem do té doby znal.

Veronika Duchková: Musím říct, že mě samotnou překvapil, jaký je profík. Na place dostával připomínky od režiséra a ode mne, protože já jsem tam fungovala jako herecký kouč pro oba kluky, jak pro Viktora, tak pro Theodora Schaefera, který hraje Tomáše.

Viktor Sekanina hrál v seriálu Kukačky Jakuba (vpravo), kluka s poruchou autistického spektra.

Vyvíjí se postava Jakuba, musel nad jejím posunem Viktor přemýšlet?
Viktor Sekanina: Jakub nemá rád změny, a proto je stále stejný. Postupně však zvládá některé situace, hlavně proto, že se kamarádí s Tomášem.

Má Viktor se svým seriálovým Jakubem něco společného?
Veronika Duchková: Úplně společného ne, ale podobné rysy bychom našli. Pokud ho zaujme nějaké téma, tak o něm chce vědět co nejvíce. Zajímají ho „nej“ (nejnebezpečnější, nejjedovatější, nejdelší...). Má rád „přesné informace“. Je zodpovědný. Ale na rozdíl od Jakuba má rád cestování a poznávání nových míst, miluje sport, hlavně fotbal.

Viktor Sekanina: To bylo nejtěžší – dívat se, jak Theo hraje při natáčení fotbal, zkouší triky s míčem a já jsem musel sedět a dělat, že mě to nudí, nebo skládat dřevo (smích). Ale mám tu postavu rád. A co bych s ní společného mít chtěl? Snad jedině barák, protože my bydlíme v bytě a Jakub v domě.

Jsem chaotik, ale učím se pořádku, říká hvězda Kukaček Marta Dancingerová

Baví Viktora natáčení? Chtěl by se stát hercem?
Veronika Duchková: Má to štěstí, že si mohl vyzkoušet i divadelní herectví, které také miluje. Někdy bylo natáčení náročné, ale Viktor byl opravdu profík. Například po natočení první série začal nosit brýle, ale protože Jakub je neměl, nechtěl ho Viktor měnit, a tak trval na tom, že bude točit v čočkách. Bylo to pro něj tak moc důležité, že se je naučil velmi rychle nasazovat.

Viktor Sekanina: Divadlo i natáčení mě baví, každé má svoje. Hraní beru jako koníček, ale hercem bych být nechtěl. Mám rád to prostředí, užívám si situace, které bych třeba v běžném životě nezažil, ať je to řízení vlaku, ježdění na motorce. V seriálu ZOO jsem se dostal blízko zvířatům, krmil jsem žirafy, pochoval si hada. Líbí se mi, že můžu třeba někdy i zlobit a nebudu za to potrestaný. Role Jakuba mě bavila. Kdyby Kukačky ještě pokračovaly další sérií, byl bych rád. A také bych si ještě rád vyzkoušel točit film.

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}