Dokud bude Ukrajina chtít bojovat, je naší morální a strategickou povinností ji podporovat. Zatímco její vojáci nasazují životy proti Rusku, které v rámci svého vlhkého snu o velikosti pošlapalo veškeré dohody, nás to stojí jen dodávky zbraní, což je podle reportéra Jakuba Szántó „docela zadarmo“. Hlouběji do kapsy máme kvůli ruské agresi, nikoli ukrajinské obraně a myslet si, že kdyby se Putinovo tažení stalo vítězným, tak by ve světě zavládl mír a ceny benzínu klesly, je směšné. „My, kteří máme vždycky plnou hubu Mnichova, bychom přece měli vědět, že obětovat někoho jiného stejně nakonec k ničemu nevede. Zachránilo svět před největším válečným konfliktem, který tuhle planetu poničil, obětování Československa? Nezachránilo, o půl roku ho jenom posunulo,“ říká.
Větou, že rok 2022 znamenal pro celý svět včetně obou válčících stran lekci z ukrajinské odolnosti a udatnosti, uzavírá desítka zpravodajů ČT knihu Putinova válka, ve které popisují, čeho byli svědky v souvislosti s největším evropským konfliktem od druhé světové války. Podle jednoho z nich, reportéra Jakuba Szántó prošli zatěžkávací zkouškou loni i Češi a drtivá většina z nich v ní obstála na výbornou. „My, kteří jsme se tady fackovali zleva, zprava, jestli přijdeme, nebo nepřijmeme 50 syrských uprchlíků z řeckých uprchlických táborů, tak najednou bez jakýchkoliv keců jsme jako malinu slupli 400 000 lidí a postarali se o ně,“ kvituje, cítí přitom hrdost a nezdráhá se označit za patriota. Dobře totiž ví, o čem ozbrojené konflikty jsou – válka je odporná, smrdí, je v ní vedro, nebo naopak zima, všechno bolí, je to nepohodlné, lidi mají hlad, utíkají, umírají, jsou zranění. Proto mu vadí, když ji experti a komentátoři, kteří na frontě nikdy nebyli, degradují na počítačovou hru. Primárně totiž nejde o to, kdo má lepší arzenál, jde o lidské utrpení.
Pochopení nemá ani pro demonstranty, kteří se zaklínají přízviskem „chcimír“. „Jsme Češi, my bychom, sakra, měli mít daleko větší porozumění než jiní. Máš člověka, který je ochotný jedním dechem říct, že jsme se proti těm zlým Němcům měli v březnu 39 bránit. Ale ten samý rovnou řekne: ‚Co si jako myslíte? Jako že Ukrajina bude schopná vzdorovat tomu velkému medvědovi? Přece tomu medvědovi musíme dát nažrat!‘ To je úplně směšné! Hry na to, že impéria mají právo, aby měla své sféry vlivu a my malé země se musíme přizpůsobit. Proto jsme vstoupili do Severoatlantické aliance! Proč pořád budeme takhle připo…? Nedává mi to logiku,“ vrtí nechápavě hlavou.
Lichý je pro něj i argument, že je válka pro našince vysilující. „Válčí oni. Jestli tady někoho strašně unavuje, jestli má rozpraskané rtíky kvůli tomu, že někde opravdu umírají děti, že se kradou děti, že se krade uhlí, ledničky, že jsou strašné věci z Buči a podobně, a to si nemalujme, že takové věci, až jednou bude na to čas, že se neukážou v dalších místech. Že jsou tady lidi, kteří mají plnou hubu Bandery, který je 70, nebo 80 let mrtvý, protože už je to unavuje? Tak já vlastně nevím, co bych jim úplně řekl, když bych to měl říct slušně. Jim se neděje nic, zatímco pár stovek kilometrů od nás, pár hodin autem reálně umírají lidi, kteří nejenže nejsou z jiného světa, že to není válka s Islámským státem, která nám přišla daleko, nebo že to nejsou africké konflikty, nebo jihoamerické občanské války, ale oni prostě vypadají a žijí stejně jako my,“ má jasno reportér.
Proč se rozhodl s kolegy hrůzy války na Ukrajině zaznamenat i knižně? Je správné nazývat ruské vojáky okupanty nebo nájezdníky, a kde jsou hranice novinářského aktivismu? Proč trvalo Západu tak dlouho vytáhnout hlavu z pozadí? A co říká na argumenty, že je Ukrajina zkorumpovaná? Na tyto a další otázky odpovídal Jakub Szántó, reportér České televize, spoluautor a editor knihy Putinova válka, která nese podtitul Ukrajinská kronika zpravodajů ČT a právě vychází v nakladatelství Argo.
