Tento článek je součástí Special reportu: Farmáři z Olomouckého kraje se ekologického zemědělství nebojí, stěžují si však na byrokracii
Zemědělské dotace přinesou v následujících letech evropským farmářům zhruba 336 miliard eur. Stále větší podpora je věnovaná zemědělcům, kteří myslí na životní prostředí. Dotace ale ze všech farmářů ekologické zemědělce neudělají, zní od těch českých.
Nová zemědělská politika, která platí od letošního roku, chce po evropských zemědělcích, aby hospodařili ohleduplně k přírodě. Proto ti, kteří tak činí, dosáhnou na více peněz.
EU si navíc vytyčila, že do roku 2030 bude 25 % zemědělské půdy bloku obhospodařováno v ekologickém režimu. Česko, kde zemědělci hospodaří ekologicky asi na 16 % zemědělské půdy, chce už do roku 2027 navýšit tento podíl na 22 %.
Ekologické zemědělství pak podle Bořivoje Šarapatky z Univerzity Palackého v Olomouci pomůže se zlepšením stavu půdy v Česku. „(Krajina) je ve špatném stavu. V podstatě 50 % našich půd je ohroženo vodní erozí. Musíme něco udělat, aby se tento stav zlepšil. Ekologické zemědělství v tom určitě může pomoci,“ uvedl.
Podle Andrey Hrabalové z Bioinstitutu je na tom Česko co do ekologického zemědělství dobře. „Už nemusíme jako před 15 lety tolik přesvědčovat, že to má smysl a přínosy. Máme k tomu legislativu, kontrolní systémy… Zahrnuté potraviny prošly celkem přísným a státem garantovaným procesem. Logu ‚bio‘ lze tedy věřit, za podvádění jsou penále,“ řekla na úvod debaty, kterou v Olomouci uspořádal server EURACTIV.cz.
„Každý desátý zemědělec v Česku je v systému ekologického zemědělství. Obhospodařováno je takto zhruba 575 000 hektarů. To z Česka dělá top zemi, co se týče plochy. V žebříčku EU jsme tedy asi na pátém místě, 16 % je opravdu vysoký podíl,“ srovnala Hrabalová.
Na druhou stranu však podle ní tuzemsko už před lety dospělo do bodu stagnace. „Pokroku jsme dosáhli celkem brzo. Teď čekáme na nové impulzy, na profesionalizaci toho systému, který vznikl odspodu. Posledních pět až osm let přešlapujeme,“ popsala.
Náměstek ministra zemědělství Miroslav Skřivánek (KDU-ČSL) to nicméně nevidí tak černě. „Nárůst ekologických farem nestagnuje, rozrůstají se. Roste jak jejich počet, tak plocha udržovaná v rámci ekologické produkce. Situace dnes není jednoduchá, ale není to tak, že by ekologických farem ubývalo,“ řekl.
Určité přešlapování ale podle něj může být způsobeno tím, že lidé nevidí v současné době v rámci ekologického zemědělství výraznější pokrok, ačkoliv do něj plyne více peněz.
„Ekologičtí zemědělci mají o 10 % vyšší míru financování. Není to málo, ale vidíme, že to nestačí. Nestačí to pokrýt přesvědčení, že dělám něco víc s přidanou hodnotou za větší náklady, než v rámci konvenčního zemědělství,“ popsal.
A zase ta byrokracie
Podle zkušeností z praxe je ale ekologické zemědělství náročná disciplína, zejména pak co se týče administrativy. Získat další farmáře, kteří budou chtít ekologickou certifikaci, tak nebude pro Česko jednoduchý úkol.
„Do ekologického zemědělství jsem šla z přesvědčení, protože už jsem se nemohla dívat na to, jak zachází s naším polem (…) Přemýšlím ale, že v biu už dále nebudu pokračovat, protože se nevyznám v houštině zákonů a všech dotačních podmínek,“ řekla zemědělkyně z Hané Jitka Zálešáková.
Řada farmářů v Česku pak hospodaří ekologicky, formálně ale součástí ekologického zemědělství není. Bojují totiž podobně jako Zálešáková s byrokracií.
„Jsou lidé, kteří zemědělství dělají necertifikovaně, ale ekologicky. Nejsou tedy v systému ekologického zemědělství jen z toho důvodu, že je tam například nějaká byrokratická bariéra. Byrokratická zátěž na zemědělce je totiž velká. Soukromý zemědělec navíc musí být manažer, mechanik, zootechnik, PR specialista, rostlinolékař… A do toho ještě řeší administrativu. To je hrozně komplikované,“ popsal mladý farmář z Olomoucka Marek Slováček. I on se řadí mezi zemědělce, kteří hospodaří ekologicky, certifikaci ale nemají.
Dobrou zprávou pro zemědělce ovšem může být, že ministerstvo zemědělství chystá zjednodušení digitální komunikace. „Chceme udělat revizi všech registrů, které jsou na ministerstvu zemědělství. Registry chceme zjednodušit a vzájemně provázat,“ předestřel náměstek Skřivánek.
V ideálním případě by to pak celé mohlo fungovat tak, že zemědělci, který chce například požádat o dotaci by přišlo sms upozornění, aby žádost nepromeškal. Tu by pak mohl obratem jednoduše z mobilu nebo počítače v uživatelsky přívětivém prostředí podat. Realita podle Skřivánka sice až tak růžová nebude, na vylepšení současných systémů ale ministerstvo pracuje.
Dotace nejsou všelék
Podle farmářů ani vyšší dotace farmáře, kteří splňují podmínky „bio nálepky“, problém nevyřeší. „Nemyslím si, že zemědělce k tomu motivujeme skrze dotace. Kdyby se řeklo, že pokud nebudou ekologičtí, tak žádné dotace nedostanou, tak možná,“ uvedl Slováček.
Na druhou stranu, pro řadu zemědělců má certifikace velký význam. „Pokud hospodaříte tak, že si vybudujete vazbu se svými odběrateli a vaši zákazníci ví, jak hospodaříte, tak je hodnota certifikace menší. Ale v okamžiku, kdy začnete růst a zásobovat lidi, kteří vás neznají, a pak začnete třeba ještě dodávat do měst, tak je prestiž bio loga důležitější. Z pohledu spotřebitele je to pak navíc jedna z mála možností, jak podpořit lidi za bio produkcí,“ vysvětlila Hrabalová.
Skřivánek z ministerstva zemědělství pak upozornil na to, že cestou není přesvědčovat „jen“ zemědělce. „Přesvědčujme i lidi – konzumenty. Zemědělci nebudou dělat to, na co nemají poptávku,“ uvedl.
I přes bariéry stojící mezi farmáři a systémem ekologického zemědělství by však mohl být český cíl podle Slováčka ambicióznější. „Sice jsem rychle vystřízlivěl z myšlenky, že všichni zemědělci budou chtít dělat bio a všichni budou chtít nakupovat bio, ale 22 % procent mi přijde málo ambiciózní. Myslím si, že do roku 2030 bychom měli mít ambici, aby alespoň půlka zemědělské plochy byla obhospodařována ekologicky,“ uzavřel.
