24°C
Novou drsnou komedii INVALIDA režíroval Jonáš Karásek, který celovečerně debutoval satirou politického a mediálního prostředí Kandidát a kritický byl k devadesátým letům ve snímku Amnestie. Invalida kloubí satiričnost prvního a zasazení do etapy bujícího kapitalismu druhého filmu. Stihne přitom vystřídat a/nebo kombinovat několik žánrů: western, satiru, gangsterku, flák o pomstě, komedii… a tak dále. Kritička Jana Bébarová má s vícežánrovostí problém: „Já nemám nic proti žánrovým filmům a je skvělé, že se podporují, ale tohle mi přijde jako úplný paskvil. Řada žánrů, se kterými snímek chce pracovat, se podílí na tom, co z toho vzniká. Pokouší se o satiru, jak to dělal Jonáš Karásek předtím, ale zklamal mě, byť jsem neměla vysoká očekávání,“ vyjadřuje Jana své frustrace z počinu pojednávajícím mimo jiné o frustraci lidí ve společnosti.
„Pro mě je Invalida nicota, která je čistě postavena na prvoplánových vulgarismech, kdy se máme smát vzteku a sprostotě hlavních postav. Muži jsou hysteričtí, počínaje protagonistou Lacem, kterého hraje Gregor Hološka. Je popisován jako chlap, který má slabé nervy, ale v překladu to znamená, že je cholerik a rasista. Vedle toho Zdeněk Godla, který přiláká diváky do kin, je v pozici rádobyhláškujícího flegmatika, který se snaží glosovat situaci: s invalidy je to jako s cikány, protože s nimi nikdo nepočítá, nikdo na ně nemyslí. Má být ještě větší blbec, než jsme doufali.“
Lživá reklama na celebrity
Jako blbec se ale nakonec cítí divák (potažmo divačka jako blbka), pokud se nechá nalákat upoutávkou: „Je to film, který láká na něco, co nenabídne. Trailer zve na slavné ikony slovenské rap music, ale Mike Spirit a Vec jsou tam na vteřinu, Rytmus je tam v dost chabé cameo roli. Vše je sázené na efekt.“ Jana je ze svého diváckého zážitku nejenom zklamaná, ale i frustrovaná: „Byla jsem z toho v traumatu, když jsem viděla, že se děti smějí použitým hrubým vulgarismům. Za mě je Invalida naprosto zbytečný.“
Kritik Marek Slovák s Janinou příkrostí nesouhlasí: „Invalida v kontextu slovenského žánrového filmu, kam patří Šťastný nový rok 2: Dobro došli, vyčnívá, a to tím, jak je nasnímaný, nastříhaný, nasvícený, jak je stylizovaný, jak jsou sekvence barevně laděné,“ argumentuje určitou profesionalitou. A dodává, čeho si na snímku cení: „Mě nebavilo, o čem vypráví, ale dost mě bavilo, jakým způsobem vypráví. Začíná se zábleskem budoucího dění, ke kterému se retrospektivně dostáváme ve vyprávění jedné z ústředních postav, kterou hraje Godla. Máme si klást otázku, na kolik je postava-vypravěč opravdu naivní, na kolik klame.“
„O poznání méně zdařilé je to jako dost komunální satira, která zaostává za těmi předchozími režisérovými, zejména Kandidátem. Je dle mého značně problematické, že jde o satiru s typizovanými postavami, až karikaturami, které jsou na první dobrou. Žena musí být furie, která se sbalí, nebo má obstarávat jenom jídlo. Romové kradou kanál a žijí ve zbídačené osadě. Homosexuálové mluví zženštilým hlasem a musí mít malé legrační psíky. Politik musí být zkorumpovaný. Satira se chce vysmívat stereotypům, ale tyto stvrzuje,“ soudí Marek o tomto karikaturním šklebu, který by si rád utahoval ze všeho a všech. „Jsme přitom zaváděni do devadesátek a máme prostřednictvím veteše z doby vzpomínat na danou éru. Právě fetišizace devadesátek nás odvádí od kritického ostnu,“ v čemž se shoduje s Janou, podle které šusťákovky, videokazety, natáčení porna, rané mobily, staré telefony, kazeťáky a další věci „přišly do filmu vsazeny velmi lacině“.
Podle Jany Bébarové je Invalida paskvil, nicota a nefunkční satira, jíž uděluje 0 %. Naopak podle Marka Slováka, který nulou hodnotil poslední Bastardy s podtitulem Reparát, je Invalida Godlovým reparátem za účast u Magnuska. Nápaditě odvyprávěnému slovenskému snímku dává 70 %.
Po rozepři o VE PŘI
Lee Sung-Jin, tvůrce a jeden z trojice režírujících u seriálu VE PŘI (pozn. red. anglicky Beef), jednou zůstal trčet v dopravní zácpě v Los Angeles a došlo ke konfrontaci mezi ním a další osobou. Historku vyprávěl producentovi Ravi Nandanovi, zodpovědnému za televizní tvorbu studia A24. Nandan navrhl Lee Sung-Jinovi, že by z toho měl udělat seriál, a tak vznikl desetidílný seriál, který je k vidění na Netflixu.
Jana s Asiat-Američany, o nichž seriál pojednává, strávila necelých šest hodin. A myslí si, že byste měli i vy: „Celý seriál je založen na konfliktu, postavách, které smýšlejí a chovají se docela toxicky. Pokud jste seriál rozkoukali a ze začátku vás nechytil, tak mu dejte šanci, protože i já jsem si k nim vytvářela delší dobu vztah. Motivace jejich chování jsou objasněny až mnohem později,“ zmiňuje Jana, proč se do Ve při dostávala pomalu. „V zásadě jde o negativní postavy, které jsou sobecké, neupřímné, za dosažení svých cílů lžou a vztek si vybíjí na druhých. Mají masku, kterou nosí před ostatními. Postupně zjišťujeme, že příčiny jejich frustrace a chování tkví v tom, v čem vyrůstali, a tak se jde dost do hloubky,“ zpřesňuje Jana.
Úvodní pře je podle ní pouze záminkou k ukázání života druhé generace Asiatů (Japonců, Filipínců a Korejců), která se na rozdíl od jejich rodičů-migrantů narodila ve Státech: „Seriál nabízí sebereflexi jednak postav, jednak společnosti. Ve při patří do doby, kdy spousta lidí prochází frustrací z toho, co se děje kolem nás, reagujeme nějakým způsobem emocionálně, vznětlivě,“ říká, v čem je tento pořad od převážně asijských tvůrců a tvůrkyň s převážně asijskými herci a herečkami přínosný.
Jana, která si na Ve při cení mj. režie umělkyně zvané HIKARI, neměla při sledování potřebu páchat harakiri, a tak dává 80 %.
Proč je třetí řada MANDALORIANA nejslabší ze všech? Začvachtají si fanoušci (a fanynky) u SMRTELNÉ ZLO: PROBUZENÍ, nebo jde o přeceňované a předvídatelné strašení? A je Toni Collette dobrá MAFIA MAMMA, nebo by režisérka Catherine Hardwick po Třináctce, Stmívání a Červené karkulce měla nechat ženské hrdinky na pokoji? Dozvíte se, pokud si poslechnete podcast Kulový Blesk, případně ho zhlédnete!
