Genius loci aneb Kdyby domy uměly mluvit. Co se skrývá za fasádou?

Palais Epstein

V novorenesančním stylu postavený vídeňský palác nechali v 19. století vybudovat Epsteinové, rodina, která se „téměř“ vyrovnala Rothschildům. O mnoho starší je Palazzo Salis, místo na „prahu ráje“, spojené se jménem básníka Rainera Marii Rilka. Právě on byl přesvědčený, že pro jeden verš musíme vidět mnoho měst, lidí a věcí… A knihovna v Palazzo Salis k nim nepochybně patřila.

Dort pro císaře

A znovu do Vídně. Ve druhé polovině 19. století se jeví hotel jako paradigma velkoměsta i moderny. Palais Württemberg se mění v hotel Imperial. Během Světové výstavy nechá hoteliér Johann Frohner připravit kulinářský výtvor „dort Imperial“ a jeho exkluzivním zákazníkem je samotný císař František Josef.

Dokonalá mecenáška

Součástí historického centra města Salcburku je Paschinger Schlössl, zapsaný na seznamu světového dědictví UNESCO. Budova je známá především díky svému majiteli − Stefanu Zweigovi, jemuž patřila v letech 1917 až 1937. S uměním je spojeno i poslední místo − Palais Noailles v Paříži a Marie-Laure de Noailles, jejímž živlem bylo všechno zvláštní, výstřední, nové. Ráda provokovala, překvapovala, ale také činorodě podporovala avantgardu nejenom francouzskou.

Casa Piccola a Salon Flöge

Kavárna oblíbená řadou tvůrců a v patře módní salon „revolučního“ střihu. Fascinující život vídeňské bohémy na přelomu století i v časech mezi dvěma válkami. Emilie Flöge jako zapomínaná podnikatelka a nezapomenutelná múza. Vídeňská „Coco Chanel“. Se svými sestrami Pauline a Helene založila v roce 1904 ve Vídni módní salón „Schwestern Flöge“ v Casa Piccola na Mariahilfer Straße. Vzkvétající ateliér v nejúspěšnějších časech zaměstnával až 80 švadlen a jeho klientela pocházela z vyšších měšťanských vrstev. Rozhlasovou kompozici z vlastních rešerší připravila Eliška Závodná.

Dům v Sils-Baselgia

Annemarie Schwarzenbach, spisovatelka, novinářka, fotografka a cestovatelka, znovu objevovaná teprve v posledních desetiletích. V roce 1933 cestovala s fotografkou Mariannou Breslauer do Španělska, aby zpracovaly reportáž o Pyrenejích. Marianne byla osobností Annemarie fascinována: „Nebyla ani muž, ani žena,“ napsala, „ale anděl, archanděl.“ a vytvořila řadu jejích ikonických portrétních fotografií. Dům byl pro Annemarie „šťastným údolím. „Žiju jenom, když píšu,“ říkala a nepřestávala bloudit mezi láskami, drogami a světem. Jako okřídlená netrpělivost. Rozhlasovou kompozici z vlastních rešerší připravila Eliška Závodná.

Pařížská kavárna jako zrcadlo společenské a kulturní proměny

Začalo to v Saint-Germain, za časů vlády krále Slunce. Kávu do Evropy na přelomu 16. a 17. století přivezli benátští kupci. A už roku 1626 se pražená zrnka objevila ve Francii. Francesco Procopio dei Coltelli otevřel na levém břehu Seiny první „maison de café“, kavárnu, která stála u zrodu nového fenoménu.

Chateau de Chillon

Jakoby přímo z hladiny Ženevského jezera se zvedá masiv hradní stavby – prý nejkrásnější ve Švýcarsku. Chateau de Chillon, unikátní svědek historie a zdroj inspirace pro celou řadu tvůrců. Dějiny tohoto místa byly nesčetněkrát popsány, většinou s nadšením, pokaždé s úžasem. V tomto díle zjistíme, jak místo vnímali návštěvníci, ti před „zrodem“ turistiky i příchozí po něm, návštěvníci známí a obratně vládnoucí perem: Rousseau, Goethe, Hugo, Dumas, Hemingway – ti všichni Chateau de Chillon viděli a shodli se v jednom – v obdivu nadčasové elegance místa. Jaké postřehy si zapsali do svých deníků, korespondence a cestopisů?

Palais Lieben a v něm Café Landtmann

Sigmund Freud a jeho Studie o hysterii. Anna von Lieben, rozená Todesco jako Freudova pacientka a kavárna Landtmann jako místo, kam chodil hrát taroky a diskutovat s přáteli. Ostatně jeho byt a praxe nebyly daleko od Okružní třídy. Není divu, že z času na čas praktikoval osobitý terapeutický program: jednou po Okružní třídě jako bezbolestná krátká analýza.

Švýcarsko jako ostrůvek svobody

Neutrální země, jejíž města – Curych, Bern, ale především Ženeva – proslula coby kulturní a hospodářská centra také díky uprchlíkům. Nuceně vysídleným, vyhnaným, pronásledovaným pro vyznání či ideologii.

Výprava za osobnostmi, které ve Švýcarsku získaly azyl a zachovaly si tak život, který by v jejich domovině byl v ohrožení. Odplatou i výrazem vděku pak byla umělecká i společenská práce, kterou své nové domovině věnovaly.