Kvůli byznysu budou z papoušků za pár generací slepice, bojí se šéf zoo

  13:06
Bošovická zoo, jediná papouščí zahrada v Evropě, vznikla před patnácti lety a dnes chová 350 opeřenců. Zařízení na Vyškovsku, které ročně navštíví až 50 tisíc lidí, provozuje Vlastimil Škrhák se svojí manželkou Hanou.

Letos připravili pro návštěvníky velkou novinku, když otevřeli také dětskou zoo s králíky, ovečkami i klokanem.

„I když máme 58 druhů papoušků a mezi nimi i několik vzácných druhů, návštěvníci často projdou zoo během chvilky a řeknou si, že jsou všichni podobní, zelení, červení. Děti by chtěly mluvícího papouška na ruku. Zoologické zahrady mají nepřímo vychovávat společnost, ale rodiny s malými dětmi potřebují i zábavu,“ říká Škrhák.

Co je v dětské zoo k vidění?
Je zároveň i naučná, s kontaktním výběhem a jinými zvířaty než papoušky. Jsou tady ovečky, klokan, výběh s nejstaršími národními plemeny králíků – český strakáč a moravský modrý, k tomu vodní prvky. Návštěvníci tak u nás vydrží třeba o hodinu déle.

Zahradu jste založili před patnácti lety 4. května 2008. Jak vzpomínáte na úplné začátky?
Teď už to jsou úsměvné historky. Před patnácti lety jsme dostali první licenci, teď se už můžeme zasmát nad tím, že jsme ji dostali na dobu určitou na dva roky. Drželi jsme to tenkrát v tajnosti až do doby, než jsme získali licenci na dobu neurčitou. Plánovat zoo s tím, že ji budete možná za dva roky zavírat, jde těžko. Když jsme pak otevřeli, byl do Bošovic zákaz vjezdu kvůli stavbě kanalizace, takže lidé dojeli na začátek obce a museli k nám dojít pěšky nebo to objeli z druhé strany a zajeli si 30 kilometrů. To jsem od nich tenkrát schytal. Další rok to bylo lepší, to už byla cesta průjezdná na semafory. Každopádně i se zákazem vjezdu jsme za první sezonu měli asi dva a půl tisíce návštěvníků.

Do papouščí zoo v Bošovicích na Vyškovsku ročně zavítá až 50 tisíc návštěvníků. Obdivovat mohou 350 opeřenců.

To není špatné na první rok, navíc v zákazu vjezdu.
No na vesnici dobrý. (směje se)

Jak vás napadlo založit zoo?
K tomu mám příběh. Jsem jedináček a v šesti letech jsem přišel o oko. Můj otec byl velký chovatel i prarodiče byli sedláci a chovali krávy, koně, prasata, slepice. Dá se říct, že jsem třetí generace chovatelů. Otec choval králíky a jezdil po výstavách. Teď je jiná doba. Dneska se jezdí do Olympie, tenkrát na výstavu králíků. Rodiče mě rozmazlovali, a když mi bylo asi pět, koupili mi postupně asi deset andulek, od té doby jsem chovatel. K andulkám přibyly korely, rozely, otec zaplatil zvířátka, já prodával mláďátka. Pak po revoluci jsme s papoušky začali dělat byznys a založili jsme farmu. Tenkrát od nás měla papouška Kornova agentura Krach, papoušci vystupovali v kouzelnických show, koupil si ho od nás sochař David Černý. Pak nás to nějak nenaplňovalo a řekli jsme si, že nebudeme vydělávat, ale utrácet a místo byznysu se zaměříme na poslání.

Kolik druhů máte?
Otevírali jsme se 150 kusy od 19 druhů. Dneska máme 58 druhů papoušků a chceme to letos dotáhnout na 60, protože mně tento rok bude šedesát. V zoo najdete 350 papoušků. Loni jsme měli od 30 druhů asi 180 mláďat. Třeba amazoňany nádherné odchováváme jako jediná zoologická na světě. Za sedm roků jsme odchovali pět mláďat, ale přirozeně pod rodiči. Preferujeme přirozený odchov, dnes je bohužel doba byznysu, takže chovatelé často dávají vajíčka do líhně a mláďata krmí sami. Když papouškům seberete vajíčka, snesou náhradní snůšku, takže ho povzbuzujete k tomu, aby snášel víc. Takovým způsobem z nich ale za několik generací budou slepice, protože nebudou mít žádné genetické a sociální návyky.

Mění papoušci partnery?
Když jim partner neuhyne, tvoří pár na celý život podobně jako lidé.

VIDEO: V papouščí zoo musejí ptáky chránit před tloustnutím i cukrovkou

Před pěti lety jste říkal, že se chcete víc zaměřit na australské druhy, podařilo se?
Nakonec jsme se ještě zaměřili na americkou část, abychom doplnili další druhy. Kdysi dávno se říkalo, že papoušků existuje 333 druhů. Jak se u nich začala zkoumat DNA, zjistilo se, že některé poddruhy jsou ve skutečnosti samostatné druhy, takže najednou je papoušků kolem 400 druhů. Doplňovali jsme proto ještě nějaké americké druhy, s Austrálií počítáme, nicméně teď jsme se soustředili hlavně na otevření dětské zoo a zaměřujeme se na aktivity pro děti. Spolupracujeme s vědcem Romanem Figurou, který tady s nimi mapuje sýčky a dudky v přírodě.

Aktivit pořádáte celkem hodně na to, že provoz zoo máte vedle práce vlastně jako koníčka...
To už není koníček, ale bláznovství. (směje se) Je to na 24 hodin denně, ale zoo není výdělečná, takže k tomu mám dvě firmy. Když se nám stalo, že na Vánoce vypadl proud, nedalo se nic dělat, museli jsme přerušit večeři, jít to hned řešit a kapra jsme si potom ohřáli. Takové situace nastanou vždycky, když se to nejmíň hodí, nikdy ne v pondělí dopoledne. Pořádáme i různé přednášky, snažíme se, aby zoo byla studnice informací. Pořád se tady něco děje, něco se líhne, kroužkuje, dováží, odváží.

Jste mezi rodinnými domy. Nevadíte sousedům?
To je jedna z nejčastějších otázek, na co se návštěvníci ptají. Jsme tady všichni starousedlíci a sousedi vlastně nevědí, jaké to je žít bez papoušků. Papoušci, byť ne v takovém množství, jsou tady padesát let a lidé tady jsou všichni stejní.

Vyrážíte do zahraničí podívat se, jak papoušci žijí v přírodě?
Na to nemám čas. Ale všichni jezdí za námi. Spolupracujeme s největší papouščí sbírkou na Kanárských ostrovech, tam jsme i dodávali papoušky, jezdí k nám ze zoologické ve vídeňském Schönbrunnu, byl u nás druhý nejbohatší Ind, delegace z Floridy, nedávno tady byli z Norska.

Bojíte se k nějakému do voliéry?
Když hnízdí, chrání si svoje teritorium a jsou agresivní. Velká ara vás vyžene z voliéry, na tu se chodí se smetákem. Nedávno mě pořádně klovla do prstu, že to bylo na šití. To proto, že už jsem neopatrný a nemám zábrany. To je nejhorší, když ztratíte respekt a myslíte si, že se vám po těch letech už nemůže nic stát.

Nabízejí vám lidé své papoušky, které už nechtějí?
Stává se to, ale my je z kapacitních i veterinárních důvodů už nebereme. U takových zvířat neznáte původ, co s nimi bylo, jestli jsou zdravá. Několik let tady budujeme populaci papoušků a jeden, u kterého neznáte jeho stav, je všechny může i zabít. Lidé to třeba myslí dobře, ale my nejsme záchranná stanice.

Co děláte s peřím, které shazují?
Peří sbíráme, a protože jsme živi ze vstupného a sponzorských darů, adopcí zvířat a toho, co si vyděláme, prodáváme je jako suvenýry u nás v obchůdku. Plyšáci jsou drazí, tak si děti můžou koupit péro.