Skvrny Ztracený duch Střeleckého ostrova
Střelecký ostrov v původní podobě a po rekonstrukci v roce 2013
Střelecký ostrov je nedílnou součástí hlavního města už několik set let. Nachází se blízko centra a jsou z něj krásné výhledy, díky čemuž je jedním z oblíbených míst turistů i samotných Pražanů. Během roku se tu pořádají i nejrůznější akce a festivaly.
Před více než deseti lety však Střelecký ostrov prošel podstatnou změnou. „Pražský magistrát totiž zjistil, že je ostudou Prahy. Scházeli se tam prý mladí, řádili v křovinách a fetovali,“ glosuje Sádlo.
Skvrny a proměnyV návaznosti na seriál Ostudná místa přináší iDNES.cz sérii Skvrny a proměny Prahy. Ptáme se urbanistů, architektů, krajinářů a dalších odborníků na to, jaká místa v metropoli považují za zanedbaná a volající po změnách, a jaká naopak v posledních letech prokoukla a proměnila se k lepšímu. Vytipovávají také místa ohrožená. |
Zrekonstruovaný ostrov v historickém srdci města opět přivítal veřejnost na podzim roku 2013, a to i s novým přísným návštěvním řádem. Ten například zakázal popíjení alkoholu s výjimkou kulturních akcí, táboření a stanování i jízdu na kole, skateboardech nebo kolečkových bruslích.
Pravidla měla zaručit, aby ostrov v novém kabátě vydržel co nejdéle a nikdo jej neničil. Přestože se při revitalizaci ‚Střeláku‘ vysázelo velké množství rostlinstva, část původních stromů a většina keřů naopak zmizela. Z pestré vegetace se tak stala jednotvárná. K nepoznání se změnilo i pobřeží. Po břehových porostech, které zde rostly, najednou nezbylo ani památky.
„Řeka byla živá, měla křoviny. Po revitalizaci se z pobřeží ale stala ‚dupárna‘. Břehy ostrova začaly erodovat, kořeny stromů jsou proto obnažené a zbavené kůry, což je samozřejmě poškozuje,“ vysvětluje Sádlo s tím, že problémem se stává i velké množství lidí, kteří ostrov navštěvují. „Břehem projdou stovky lidí za hodinu, přičemž každý do něj podpatkem trošičku hrábne, kousek spadne do řeky a ta to odnese.“
Mnohem větším problémem je však podle něj duch ostrova, který se s proměnou zcela vytratil. „Předtím si ostrov žil svým vlastním životem a to k němu i patřilo. Teď působí přesně opačně. Stal se z něj transparentní veřejný prostor: uprostřed je pódium, kde řve muzika, okolo chodí krásní mladí lidé, většinou cizinci,“ popisuje Sádlo s tím, že přísné zákazy ostrov dusí.
Pokud by tu jako krajinář mohl něco změnit, začal by pobřežím. „Části bych oplocoval a nechal volně zarůstat. Říční krajina je totiž strašně živá. Zatímco někde musím dlouho čekat, tady z létavých semínek za pár let vyrostou vzrostlé vrbové keře a stromky,“ představuje si krajinář.
