Do českých kin vjel s pověstí jednoho z největších slovenských hitů, na který přišlo do tamních kin skoro 180 tisíc diváků, na databázi ČSFD.cz se jeho hodnocení přehouplo přes osmdesát procent.

V reakcích se mimo jiné objevuje, že jde o nejlepší porevoluční slovenskou komedii, v níž gangsterská historka v neurvalém podání režiséra Jonáše Karáska upomíná na Emira Kusturicu, Jeana-Pierre Jeuneta i Guye Ritchieho. Sedí to?

Pokud byste chtěli být kousaví, mohli byste ještě dodat, že jde o slovenskou verzi Teroristky, takového toho filmu s Ivou Janžurovou, kde hrála důchodkyni, co vezme spravedlnost do vlastních rukou.

I v Invalidovi, jenž se odehrává kdesi na slovenském maloměstě v devadesátých letech, se mstí obyčejný údržbář Laco. Pifku má na mafiány spolčené s místním starostou, kvůli kterým skončil na vozíku. Tedy nejen kvůli nim. Nepřímo to zavinil i místní Rom Gabo, který se stane jeho pomocníkem na misi, co vyústí v jednu grandiózní přestřelku.

Subtilnost třeba takového Gran Torina s Cintem Eastwoodem úplně nečekejte, Invalida je spíš filmem nadšence z reklamky, který má rád žánrovou kinematografii, jíž chce vzdát hold v hávu zbrklé situační komedie.

Nelze říct, že by řemeslo neměl v ruce, novinku ostatně pohání svižné montáže vyšperkované odkazy k dobové hudbě či westernům, kdy se nad slovenským sídlištěm začne smrákat pomalu jak nad americkými prériemi, kde je ale nepravděpodobným šerifem nemohoucí údržbář.

Devadesátky se s podobnou láskyplnou ironií naposledy těžily snad v Hřebejkově U mě dobrý, kde šlo o podraz na skořápkáře, jenž se plánoval v libeňské zahrádkářské kolonii i prvním McDonaldu ve Vodičkově ulici.

Tady se zase Laco dostává do videopůjčovny polepené plakáty na Titanic, synovi vyhazuje z okna hi-fi věž a v televizi kouká na Vinnetoua a s kamarádem vtipkuje o Zdeně Studénkové. Na srdci toho má ale ještě víc. A tady začnou vyvstávat problémy.

V dlouhém monologu totiž hrdina láteří na politickou scénu, kterou podle něj ovládli neschopní politici, kteří jen kradou. Nepotřebuje, aby mu někdo oponoval, ani celý ten rant odkýval, stačí mu frustraci vykřičet do světa. V tu chvíli se ale Invalida poslušně zařadí i do trochu otravné řady snímků, které se v různých variacích opájejí prohnilostí Slovenska, jež se v průběhu let vlastně nemění.

Ostatně už Karáskův celovečerní debut Kandidát, v němž se „vyráběl“ nový slovenský prezident, nechával diváky fascinovaně nahlédnout do světa politického marketingu, který dokáže cynicky manipulovat s veřejností. I do českých kin se dostalo drama Sviňa, v němž zase chapadla zločinecké chobotnice sahala až do nejvyšších pater politiky a kde se jiní režiséři neštítili pracovat s motivem zavražděného novináře s citlivostí hororu Hostel.

Ne že by Češi zaostávali, na platformě prima+ najdete nyní podobně úmorně „skandálních“ Sedm schodů k moci.

Že by tedy divácký úspěch Invalidy znamenal, že podobné filmy slouží i jako určitá terapie, zvlášť v zemi, která se podle komentátorů potácí v hluboké politické krizi?

Je to možné, zmíněné snímky ale zmar většinou bulvarizují, čímž ho vlastně zcela znecitlivují. Jako by říkaly – všechno bylo vždycky „v hajzlu“, tudíž se nemá cenu rozčilovat, naopak přijmout, že nic změnit nejde. Ostatně i Romové v Invalidovi dobře ví, kde je jejich místo, k bílým hrdinům se chovají nepochopitelně přívětivě, ačkoli ti se většinou ani nesnaží skrývat svůj vyhrocený devadesátkový rasismus.

Vyprávění skrze flashbacky by však přesto mohlo být mnohem klopotnější, než ve skutečnosti je, ačkoli frky na téma nedostižného vozíčkáře, který dokáže zesměšnit celý policejní sbor, rozhodně uspokojivě nevyplní celou, poněkud nadstřelenou stopáž.

Do příště je tedy co zlepšovat, pak ale nakonec nemusí být nepředstavitelné, že by Karásek mohl dostat mnohem větší šanci, daleko od slovenského sídliště a blíž té americké prérii.