Odešla Věra Beranová

Odešla Věra Beranová

Tisk

Vera Beranova perexO dvacátém století kdosi moudrý prohlásil, že je stoletím vizuálním, kde hlavní úlohu v chápání i v hodnocení světa sehrává naše oko. Kunshistorička a estetička Věra Beranová (1947-2023) dodávala, že oko je tím nejdůležitějším kanálem, kterým k nám proudí informace, kterým vnímáme krásu i ošklivost. Ona to uměla skvěle. Krásně uměla pochválit, elegantně zkritizovat. Ve čtvrtek 6. května zemřela. Jak na jejím profilu uvedly její děti, doma, v klidu a s nimi.

 

Věra estetikou žila, její oko nikdy nezahálelo a ve všem dokázala najít něco kouzelného a neopakovatelného. Napsala cenné odborné knihy, v nichž se naučila podávat informace tak, aby neztratily na své odbornosti a zároveň je pochopil i ten, kdo v tématu není kovaný. Kupříkladu „Průvodce světem současné estetiky“. Publikovala v českých i zahraničních médiích, psala recenze výstav. A s pečlivostí držela odkaz jak svého zesnulého manžela, historika Václava Čady, tak svého otce – olomouckého akademického malíře Aljo Berana.

V roce 2021 jsem měla příležitost účastnit se vernisáže výstavy „Aljo Beran – Esence životního běhu“ v Galerii města Olomouce. Věra do příprav vložila cenná fakta i srdce. A tak bylo možné na jedné výstavě vidět průřez jeho bohatou tvorbou (ve vedlejším domě, kde akademický malíř žil, je instalována pamětní deska).

Děkuji též za její příspěvek o formování historických osobností, který se stal pevnou součástí teoretické části mé absolventské práce, jejímž poselstvím je, že každý člověk vychází z jiného prostředí, dostal jiný základ, z čehož pramení mnohé jeho pozdější konání. Zdá se to prosté. Ale mnohdy na to zapomínáme. A jak by se nám všem líp žilo, kdybychom se přes odlišnosti, kterým třeba nemusíme rozumět, respektovali. Věra to uměla. Vlastně si nevzpomínám, že by někoho zavrhla proto, že vidí svět jinak než ona. Byla levicového smýšlení a nikomu nebrala to jeho. Jen polemizovala. Vždy věcně.

Vera Beranova

Věra Beranová

Třeba když se objevovaly statě, že plakáty už nemají žádný význam. „Dnešní úvahy o tom, že plakát zanikne, považuji za neopodstatnělé. Jeho smysl a poslání zůstávají stejné, jen se proměňuje jeho forma, jeho využití. Již nekraluje nárožím a křižovatkám, dnes nachází své uplatnění například v elektronické podobě, svým způsobem funguje na přebalech elektronických nosičů. Nesmíme také zapomenout, že plakát se stává předmětem sbírek. Tak jako neskončil rozhlas objevem televize, tak jako neskončila malba či kresba objevem fotografie, tak svým způsobem si najde své uplatnění i plakát,“ uvedla.

Věru jsem měla ráda. Každé setkání s ní bylo takové, jaká byla ona – plné laskavosti. Přitom i ona procházela mnoha těžkostmi a zdravotními potížemi. Byla skromná. Vzpomínám na naše setkání ve vinohradské vinárně při vínu a chlebu se sádlem. Vždy ocenila i atmosféru. Interiéry vináren jsou pro velkou část obyvatel, a to nejen ve velkých městech, součástí životního stylu. Jejich prostředí pak určitě ovlivňuje náš vkus, vytváří atmosféru a svým způsobem ovlivňuje klima, vzájemné vztahy návštěvníků. Vždyť k naší pohodě, spokojenosti, pocitu jisté výjimečnosti patří nejen dobré víno, ale i prostředí, ve kterém je pijeme,“ napsala.

R. I. P.

Andrea Cerqueirová

Fotografie Věry Beranové byla publikována u jednoho z jejích článků pro Kultura 21 (Kolik možných cest vede k umění…).


 

Přihlášení



Martin Němec o svém otci, kterému věnoval knihu Josef Němec – Obrazy a kresby

Košatost a význam umělecké tvorby zobrazuje kniha s názvem Josef Němec – Obrazy a kresby, která současně přiblíží pracovní i soukromou tvář pražského výtvarníka. Jeho synem je Martin Němec, dnes renomovaný malíř a hudebník, duše rockových kapel Precedens a Lili Marlene, jenž potvrzuje, že jablko nepadlo daleko od stromu. Právě on je spolutvůrcem zmiňované výpravné knihy. A protože ji čeká 18. dubna pražský křest v Galerii Malostranské besedy, tak nevím, kdo by o knižní novince, o Josefu Němcovi a o jeho tvorbě povyprávěl víc než jeho syn Martin.

Sebepéče pro pečující

Spousta z nás se může ve svém životě dostat do situace, kdy bude potřebovat pomoc nebo se ocitne v roli pečujícího, ať už na osobní úrovni, nebo té profesionální. Ve společnosti je často zmiňována a probírána role potřebného, ale již se opomíjí myslet na roli pečovatele. I pečující osoba je pouze člověk, se svými silnými i slabými stránkami, který na sebe převzal neuvěřitelný závazek a zejména velkou zodpovědnost. Je potřeba si uvědomit, že i on má svůj soukromý život, své limity a omezené zásoby energie, zvláště v případě, kdy nemá z čeho čerpat.

Banner

Hledat

Videorecenze knih

Rozhovor

Byla doba, kdy jsem se doslova nezastavila

archiv Kateřina NeumannováPPrvní úspěch slavila již jako žákovská mistryně ČR v kanoistice. Pak se dvakrát stala juniorskou mistryní světa v běhu na lyžích. Během své aktivní sportovní kariéry byla Kateřina Neumannová dvakrát m...

Daliborovy dubnové tipy. Co pěkného si přečíst?

Možná jsme podlehli neoprávněnému dojmu, že léto tento rok dorazilo dříve. Jenže příroda změnila názor. Takže co s pošmournými, chladnými a deštivými večery? Máme pro vás opět Daliborovy knižní tipy, které se určitě budou hodit!

Z archivu...

Čtěte také...

Beckovské slávnosti, miestni dali prednosť kúpaliskám

Beckov perexŠestnásty ročník letného festivalu Beckovských slávností sa konal od 17. až do 19. júla v podhradí Beckovského hradu. Krásne počasie prilákalo veľký počet návštevníkov. Miestni dali prednosť v horúcich podmienkach kúpaliskám, zatiaľ čo z okolia ...


Literatura

Dobrodružná výprava po stopách matriarchálních společností

kde zeny vladnou200Cestovat je v dnešní době velmi jednoduché. Ráno se probudíte doma a odpoledne už se můžete procházet kolem Seiny, projíždět se na kole kolem kanálů v Amsterdamu nebo si prohlížet laponské rukodělné výrobky na Kauppatori v Helsinkác...

Divadlo

Drama O myších a lidech se zažere hluboko pod kůži

o mysich a lidech200V sobotu 20. dubna 2013 opanovala zlínské Městské divadlo atmosféra o trochu svátečnější než v jiné soboty. V ten den se konala již čtvrtá letošní premiéra. Poprvé tak diváci měli možnost zhlédnou psychologické drama z pera

Film

Režisér a scenárista Jiří Mádl právě dotočil svůj dosud největší film Vlny

vlny2 (2)Napínavé dobové drama z konce šedesátých let natáčel Jiří Mádl podle vlastního scénáře, teď snímek míří do postprodukce. Příběh dvou bratrů, jejichž filmový osud se protne se skutečnými událostmi kolem skupiny korespondentů mezinárodní redakce Českos...