PAVEL KLICPERA
V nymburském kině Sokol se díky vstřícnému přístupu Městského kulturního střediska Nymburk uskutečnila vernisáž výstavy vizuálních uměleckých děl, ve světě známých pod pojmem Digital Art. Autorkou je nymburská básnířka, herečka, režisérka, performerka, moderátorka, malířka a fotografka Eva Hrubá.
Eva Hrubá je známá nejen nymburské veřejnosti jako umělec působící v řadě literárních projektů, zaměřených na prezentaci současné české poezie. Vydala patnáct básnických sbírek, napsala řadu autorských divadelních představení, která režírovala, a ve kterých také účinkovala. Je častým hostem pražské poetické scény. Na vlnách éteru znají její hlas posluchači Rádia Patriot, ve kterém řadu let moderuje svůj originální pořad „Na dřeň“.
Málokdo však o Hrubé ví, že od svých čtrnácti let maluje a fotografuje. Přes klasické fotoaparáty Pioneer, Flexareta a Samsung se ke konci tisíciletí a s vývojem tzv. chytrých telefonů vydala novou, nepoznanou a mnoha fotografy zatracovanou cestou digitální fotografie. Tu realizuje právě prostřednictvím mobilního telefonu.
Jak sama autorka o své tvorbě říká: „Desítky let fotografuji, chtěla jsem vždy mít jiné fotografie, než jsou všechny ostatní, malovala jsem a jsem přesvědčena, že kdo nemá cit pro světlo a stín, kdo neumí malovat, ten se digitální tvorbě věnovat nemůže. Zkrátka přestalo mě bavit klasicky fotografovat. Chci se posouvat dál!“
Oko běžného pozorovatele vůbec není schopno rozlišit techniku tohoto uměleckého díla. Vidí tahy štětcem, sleduje se zaujetím výsledné dílo malíře na plátně a vůbec nepřemýšlí o tom, že práce a hlavně obsah sdělení, které obdivuje, jsou důmyslně a pracně vytvořenou digitální fotografií.
„Digital art je kombinovaná technika, která tvůrci umožňuje malovat na display telefonu rukou. Říkám tomu fotografický sendvič; nafotím interiér, exteriér a to pak kombinuji s malováním. Čistý display je pro mě vlastně prázdné malířské plátno a aplikace digitální techniky mi umožňují malovat. Aplikaci nepoužívám k tomu, aby mi fotografický snímek přemalovala, jdu na čistý display, vložím metaforu a především nesmím ošidit samu sebe!“ nechává pod pokličku tajemství své tvorby nahlédnout Eva Hrubá.
Digital Art Evy Hrubé si ve veřejném prostoru našla již řadu obdivovatelů. Sama autorka však s úsměvem říká: „Chci podněcovat diváky mých fotografií k fantazii a jde mi o to, aby si v ní každý našel kus svého života a příběhu. Chci, aby fotografie měla atmosféru a poezii aby promluvila…“
Výstava Evy Hrubé bude pokračovat v pražském klubu Šatlava v Saské ulici.
EVA HRUBÁ
Dotkni se mne
Jsem nahá až na plátno
mý zatracený duše Zírá tam někam
do všech tajných koutů lesa
v kterém se producírují ptáci
Štěbetají podobně co lidé
mezi prvním a druhým jednáním
v divadle které je tak silné a emotivní
že zmizely všechny otazníky
o čem to je co to je proč to je
Vím to protože kdesi uprostřed
barevný portrét mluví beze slov
v plastické panoramatické skice budoucího
a oni lidé štěbetají
podobně co papouškové
o kedlubnové polévce
o plněných paprikách o jitrnicích
Jen já mlčím o vůní která je v lese
na poli v obchodě v kině i ve vaně
stejná vždycky stejná a vroucí
jako naše rty dvě lodičky propojené
protože když jsi tu se mnou
můj krásný obraze co voníš
parfémem z flakónu dějepravy
o všech obrazárnách v kterých zurčí
místo potoků vymačkané barvy
z olejů kterými se potíráme
blízko vrcholu než blaženost otevře
nám ústa do výkřiku
než tympány tub s bělobou
vystříknou do něžného prostoru
pro malíře lásky v letokruhu bytí
Tak mlčím a vdechuji protože když jsi tu
můj krásný obraze jsem milovaná
Mezi prvním a druhým jednáním
kdy tě vyrušují zvuky podpatků
maluji až na kořínky všech kořenů
z mých kostí obraz kde vstřebává se
vroucnost s apatií do siluet žen
jež prstem rozmazávám k torzu muže
oné pozůstalosti mladých
nespálených úvozů kde dotýkání se
špičkami jazyků stvořilo zář Ten kýč
mezi příjemně nostalgickou šedorůžovou
oblohou Dotkni se mne můj obraze
Miláčku
Jsem nahá až na plátno mý zatracený duše