Živě: Cenu Jiřího Ortena může získat Klega, Sedlmajerová nebo Škrabal

Filip Klega: Andrstán (Větrné mlýny)

Vyjádření poroty: Sen o pokračování undergroundové estetiky dlouho připomínal nostalgickou hru. Brněnské uskupení Vítrholc však vytrvalo a dočkalo se nástupu nové generace, která underground nejen vzývá, ale je nucena ho také nově žít. Filip Klega je předním představitelem tohoto „nového undergroundu“ – nejen, že ví, co znamená trapná poezie, ale jejími prostředky dovede umně vytvářet gesta a mikropříběhy typické pro věk prekarizace. Klegova sonda do nižších pater společnosti nepostrádá posvěcující humor, komunitní vtípky pak podtrhují celkové vyznění i pro čtenáře, kteří nejsou insidery mezi outsidery: „Kdybych nebyl my / tak bych nás vyfotil“.

ANOTACE: Klegova poezie stojí na obou stranách zdi, jak té pomyslné, tak té berlínské. Svět, Evropa, Brno. A nelze vše poznat lépe než zespodu: jak to chodí pro ty, kteří jsou tady doma, a pro ty, kteří jsou doma všude. Za nadhledem cestopisů, trapné poezie, hlášek a příběhů postaviček vězí ale směr jediný – postoj a touha neotáčet se před čímkoliv, co je před námi, i když je to většinou pouze život, a to, jak říkával Seifert, mrazivě holý. A někdy před Klegou nestojí ani sám život, ale jen otázka po důvodu – a odpověď nic. Tehdy zbývá psát o tom, co chceme, ale co zřejmě ani nedostaneme. Budeme o tom mluvit – a pak se to stane. Pak bude už celý svět v undergroundu.

Filip Klega se narodil v roce 1992 v Ostravě. Je členem undergroundového uskupení Vítrholc, kde recituje a hraje na baskytaru. Spolupořádá autorská čtení Omlatina. Knižně publikoval v básnické antologii Pandezie (2021) a v mezinárodní básnické antologii Lines from Visegrad (2022). Debutoval básnickou knihou Andrstán (edice Mlat, Větrné mlýny, 2022).

„Mé texty lavírujou mezi cestopisy, trapnou poezií, hláškami a příběhy postaviček – za tímto vším ale stojí neodkladná existence, sociální kritika a jedno velké „nic“ v každém z nás. Když o něm víme, může se stát cokoliv," říká Filip Klega.

Anna Sedlmajerová: Bizarrum multiflorum (Větrné mlýny)

Vyjádření poroty: Z edice Mlat, věnované básnickým debutům mladých autorů, je básnická řeč Anny Sedlmajerová asi nejvíce imaginativně nezkrocená. Básnířka svou žánrově pestrou poetikou demonstruje poetický mnohosvět, v němž narážíme na Babylon jazyků, na ohledávání vlastní i dějinné časovosti nebo na záměrně „antistylizované“ verše, zdánlivě hledající svůj tvar v jiskřivé asociaci.

ANOTACE: Sedlmajerová vychází z češtiny k jiným jazykům, z literatury nejen k výtvarnému či zvukovému uchopení textu, od sebe přes druhého až k člověku jako druhu, k rostlinám a všemu živému. Mysticky a imaginativně znovuvytváří a z jakési druhé odvrácené strany bytí uchopuje Zemi, život na ní a lidský rod, ověřuje prazákládní lidské mýty, vnímání, víru, zvyky a důvody, ale i každodenní banality a nutnosti života – jako je třeba láska. Básně rituály a (za)říkadla, když všude překáží svět. Básně, které na nás něco vědí.

Anna Sedlmajerová (*1996) pochází ze Světlé nad Sázavou. V současnosti žije v Brně. Pracuje jako krajinářská architektka. Na jaře roku 2022 vydala v edici Mlat nakladatelství Větrné mlýny debutovou básnickou sbírku Bizarrum multiflorum, která byla nominována na Magnesii Literu. Publikovala časopisecky nebo na internetových portálech. Její básně byly zařazeny do antologií Nejlepší české básně 2018 a Toto je môj coming out.

„Básnická kniha Bizarrum multiflorum vznikala v průběhu studia zahradní a krajinářské architektury. Čtenář v ní prostupuje pradávnem za doprovodu podivných rostlin a živočichů až k sobě. V tvorbě považuji za podstatné napojit se na hlubší proud intuice, z něhož vyplouvají slova překvapivě přesná, formálně i obsahově zapadající do příběhu a obrazu básně. Manipulací rytmikou slov se snažím umocnit přesnost sdělení veršů vytvářejících zaříkadlo,“ říká Anna Sedlmajerová.

Ondřej Škrabal: Cesta k billboardu (Listen)

Vyjádření poroty: Povídková sbírka Ondřeje Škrabala přináší příběhy postav hledajících možnosti existence v cizím prostoru, jemuž se snaží porozumět a snad i přizpůsobit. Blahobytný Západ se proměňuje v prostor míjení, nepochopení a osamocení, stejně tak je ale i místem, v němž náhodná setkání mohou nasvítit lidský život a hledání sebe sama z nových úhlů.

ANOTACE: Sbírku Ondřeje Škrabala spojuje téma pokroku a potřeby neustále se zdokonalovat. Jednotlivé postavy krátkých próz se vydávají hledat blízký Západ, ke kterému neustále vzhlíží v naději, že jim bude dovoleno něco odpozorovat. Na pozadí textů, zasazených do nedalekého B., se vrací otázka, komuje dnes vůbec dovoleno být součástí pomyslného Abendlandu.

Ondřej Škrabal (* 1992) je spisovatel a divadelní režisér. Byl šéfredaktorem časopisu Psí víno, jeho texty se objevují v A2, Tvaru, Salonu Práva ad., dlouhodobě spolupracuje s ČRo Vltava. V roce 2016 založil divadelní Studio Rote, s nímž inscenoval např. texty Petera Handkeho či Elfriede Jelinek. V roce 2018 knižně debutoval v nakladatelství Lačnit Press sbírkou Platná pravidla pro herce a ve stejném roce obdržel za text Zjevení pudla ocenění na festivalu Nová Dráma. V roce 2020 byl nominován na Drážďanskou cenu lyriky.

„Cesta k billboardu vznikla v Berlíně v době pandemie. Forma krátkých próz se mi najednou zdála jako jediný způsob, jak pochopit vlastní okolí. Berlín se dodnes prezentuje jako kulturní přechod mezi tzv. Západem a Východem. Ale v Evropě tu hranici každý vidí jinde: na Slovácku, v Praze, ve Frankfurtu nad Odrou atp. Na jednu stranu my z Východu stále cítíme vůči Západu jakousi nedostatečnost, resp. potřebu se zdokonalit. Na druhou se současný svět vzpírá všem binárním opozicím – tedy i logice studené války," shrnuje Ondřej Škrabal.