Dva údajně ovlivněné zápasy Vyšehradu a úplatky pro rozhodčí a bývalého fotbalistu. Takové bylo téma středečního jednání u plzeňského soudu, který se snaží rozkrýt masivní korupční kauzu v českém fotbale. Roman Rogoz, sportovní ředitel Slavoje, měl nabízet statisíce za pomoc k vítězství. Roman Berbr podle obžaloby zase sliboval posun na listinu profesionálních sudích.
Vše mělo probíhat zhruba tímto způsobem. Rozhodčí Jan Cihlář měl ovlivnit zápas Vltavínu s Vyšehradem (0:2) ve prospěch hostů a za to mu měl Roman Berbr, tehdejší místopředseda svazu s výrazným vlivem na komisi rozhodčích, vyřídit posun na profesionální listinu.
Oba si před utkáním opakovaně volali, přepis je zaznamenaný v policejních odposleších.
Berbr poněkud nesouvisle říká: „Budeš postupovat do ligy... kdyby si se chtěl splést… Já vím co tam... jak to vypadá... jo... Kdyby si se chtěl splést pro domácí, tak ty hlasy vyškrtnu! Jasný!“
Státnímu zástupci z hovoru jasně vyplývá příslib kariérního posunu v případě, že Cihlář pomůže Vyšehradu. Jinak bude zle...
Ve středeční téměř dvouhodinové výpovědi u soudu se bývalý rozhodčí snažil tuto tezi rozlomit. „Slova pana Berbra jsem si vyložil tak, abych pískal absolutní rovinu.“
„Co má znamenat termín vyškrtnutí? Pan Berbr se mě snažil vyhecovat k maximálnímu výkonu. Mluvil příkře, jasně. To byl jeho styl,“ poněkud kostrbatě pravil.
Cihlář je obžalobou vinen také, a to je závažnější, z přijetí úplatku před druholigovým utkáním Vyšehradu s Líšní (1:1). Pár hodin před duelem se měl potkat se svými kolegy-asistenty se sportovním ředitelem Vyšehradu Romanem Rogozem.
Od něj měli v pražském hotelu Pyramida inkasovat částku 150 tisíc korun. Vzhledem k tomu, že zápas skončil remízou a nebyl splněn účel nabídky, po utkání měl asistent Petr Klupák hotovost Rogozovi vrátil.
Co na to Cihlář? Ve zkratce údajně prožíval těžké životní období doprovázené rozchodem s přítelkyní, úmrtím v rodině a rozjezdem soukromého byznysu a na setkání nebyl duchem přítomen. „Rogoz hovořil hlavně s kolegou Klupákem, evidentně se dobře znali. Vůbec si nevybavuji, že by manipuloval s nějakými penězi, žádné jsem neviděl. A pokud ano, já opravdu nic neviděl.“
„Hrubě mě tvrzení obžaloby uráží. Jak si někdo může dovolit říct, že já bych vzal nějaké peníze.“
A ještě dodal, že schůzku s funkcionářem s extrémně špatnou pověstí ve fotbalovém prostředí vnímal jako splnění „diplomatické povinnosti“.
Takto nazvané události se účastnil i další obžalovaný – sudí Pavel Vlajsuk. O žádných úplatcích ve výši 150 tisíc také neví. U soudu pronesl, že o předání hotovosti nevěděl, jelikož byl zrovna toaletě, což měl zjistit z policejního videozáznamu...
Oklikou se ještě vraťme k výše popsanému utkání Vltavínu s Vyšehradem. Další klíčovou úlohu zde – minimálně podle názoru státního zástupce – sehrál tehdejší kapitán domácích Martin Uvíra. Od Rogoze dostal před zápasem 100 tisíc, dalších 50 tisíc o několik dní později. První suma byla předána na benzince v Praze, druhá částka v areálu Erpet Centrum na Smíchově. Obžaloba má za to, že šlo o úplatek za ovlivnění diskutovaného zápasu.
Verze Uvíry je odlišná. „Pan Rogoz mně chtěl získat do Vyšehradu a nabídl mně 150 tisíc za to, abych z Vltavínu nikam jinam nepřestoupil. Nešlo o žádný úplatek. Jsem vítězný typ. Obvinění z ovlivnění zápasu vůbec nechápu,“ před soudem kroutil hlavou Uvíra.
Ve čtvrtek se v Plzni pokračuje výslechy dalších dvou obžalovaných – Martina Svobody a Tomáše Grímma, který má status spolupracujícího obviněného.
Tím je dnešní program u soudu v Plzni vyčerpaný. Následovat bude porada senátu. Soudce Vladimír Žák oznámil další jednání na 19. června, jak již avizoval. Mělo by padnout rozhodnutí, ale soudce připustil, že ho nemusí kvůli komplikovanosti případu stihnout a termín se může posunout. Děkujeme za pozornost.
Možnosti posledního slova využila i bývalá sudí Jana Štychová. V soudní síni jí bylo špatně rozumět, ale jako jiní obžalovaní zpochybnila závěry státního zástupce a popírá svou vinu.
Poslední slovo Martina Pýchy, bývalého funkcionáře třetiligového Litoměřicka: „Je mi kladeno za vinu, že jsem si volal s panem Berbrem, panem Rogozem a jinými funkcionáři, že jsem pro někoho udělal něco za peníze. Do fotbalu jsem investoval podstatnou část života, mám zde kamarády a dělal v něm všechno podle své nejlepší vůle.“
Poslední slovo bývalého sudího Jana Cihláře: „Kdybych se cítil vinen, přijal bych nabídku státního zástupce o vině a trestu výměnou za symbolický trest. Ale důkaz neviny je pro mě klíčový. Nepřistoupil jsem na to, sešel bych ze svých přesvědčení. Věřím, že ve společnosti existuje spravedlnost.“
Závěr vystoupení Romana Rogoze: „Nevím, jak dokazovat nevinu nebo jiné chování, když je spis postavený jednostranně. Byli jsme na začátku odsouzeni prostřednictvím médií. Nezbývá mi než doufat, že jejich tlak nedopadne na senát. Neumím vrátit čas, přišel jsem o to, co jsem miloval. Slova o mafii jsou přehnaná, ohrožují celou moji rodinu.“
Rogoz zdůvodňuje, jak dal rozhodčím osm tisíc jako stravné: „Když se na to budu chtít podívat negativně, řeknete si, že to není běžné a je to úplatek. Ale my neměli prostory pro VIP, hráli jsme na vypůjčeném stadionu. Nabídl jsem rozhodčím, aby šli do hotelu na snídani. To odmítli, po utkání jsem jim jako omluvu dal peníze na jídlo, aby si někam zašli, Měl jsme jim snad dát dva tisíce, aby to vypadalo lépe? Takhle to nechodilo. Pro mě byl vždycky partnerem hlavní rozhodčí, on rozhodl, zda po utkání půjdou na večeři. Proto mi přišlo zcela normální mu dát peníze na jídlo.“
Roman Berbr skončil svou závěrečnou řeč, teď mluví Roman Rogoz, bývalý sportovní ředitel Vyšehradu. „V autě, doma. Musím se vrátit na začátek. Minule jsem říkal, že jsem z návrhu trestu zdrcený. Jako kdybych páchal děsivé věci. V první řadě naprosto odmítám činnnost v rámci organizované skupiny. Jak ji popisoval státní zástupce, musela by existovat v každém sportu. Slovo mafie vyznačuje také něco zcela něco jiného. Nikoho jsem nezabil, neznásilnil, jen jsem chtěl být s Vyšehradem úspěšný.“
Závěr Berbrova vystoupení: „Celý případ byl udělaný státním zastupitelstvím na zakázku. Vezměte v potaz pomstychtivost. Měl jsem doporučit výměnu rozhodčích ve třech utkáních a údajně zpronevěřit peníze, obrázek si udělejte sami. Vezměte v potaz, co jsem jako člověk musel zažít za to, že jsem dal pokyn k výměně rozhodčích. Hlas každého člena senátu má stejnou váhu, pamatujte na to, až o mně budete rozhodovat. Jsou zde lidé, kteří mají většinu aktivního života ještě před sebou, já už bohužel ne. Děkuji, že jste mě poslouchali a snad i vnímali.“
Berbr popisuje svůj život po propuštění z vazby: „Trvalo mi víc jak rok, než jsem přestal mít záchvaty paniky, do zaměstnání jsem se vrátil po půl roce a žádný zázrak to nebyl. Psychiatr mi řekl, že vazba je druhým největším stresem pro normálního člověka, první je smrt vlastního dítěte. Stále nejsem stoprocentní, není mi padesát. Není jednoduché si udržovat zdraví, není jednoduché už vůbec nic. Pro vás je vazba jenom slovo. Přišel jsem o soukromí, ohromné peníze, kdy se k vám zády otočí odběratelé, banky mi vypověděly úvěry. Člověk je nevinný do té doby, než je pravomocně odsouzen. Takhle to není. Jste odsouzený okamžitě. Prostředím, nemáte šanci vůbec na nic. Policie a státní zastupitelství vás zničí od prvního okamžiku.“
Berbr popisuje, jaké podmínky zažil ve vazební věznici: „Dvě kovové postele nad sebou, jedno kovové umyvadélko, protékající WC neskutečně páchnoucí po celý den. Stolek, kovová židle. Na posteli tři koženkové osmicentimetrové rozřezané matrace, nic pod hlavu. Když roztáhnete ruce, dotýkáte se obou zdí. Pouze ledová voda, jídlo vždy jen z plastové kulaté misky jako pro psy. Máte k dispozici jediný nástroj, lžíci, Tou jste krájeli i chleba, zkuste si to doma, nakrájet takhle čtvrtku chleba.
Nemáte šanci se vyspat, o společné koupelně raději nebudu hovořit, jsou tady dámy. Ještě zmíním takzvané vycházky. Strčí vás do betonové buňky Čtyři kroky doleva, pak ještě čtyři doleva. Chodíte naslepo, jako lev v betonové buňce jednu hodinu. Kdyby se vám chtělo v té době na toaletu, máte smůlu Jste stále sám v betonové cele menší než vaše koupelna. Čas je váš nejhorší nepřítel, drtí vás myšlenky, honí se vám v hlavě třicetkrát za den sebevražda. Přemýšlíte, kde a jak to udělat, aby vás už nenašli, Vzpomínáte na své blízké, manželku, dceru, vnoučata. Zkuste se na hodinu zavřít do koupelny na hodinu a poznáte, jak je ta hodina dlouhá. Je to devastace psychiky, devastace svalů."
Berbr komentuje také dohody o vině a trestu, které uzavřeli někteří obžalovaní: „Jedna dobře srozumitelná lež poráží složitě formulovanou pravdu. Hloupost se nedá fackováním porazit. Moc nevěřím tomu, že dohody nehrají roli u všech obvinění, ale moc rád bych se mýlil.“
Berbrova kritika vůči současnému vedení českého fotbalu vrcholí. „Výkonnému výboru říkají samotní členové nevýkonný výbor, je tam totální chaos, pije se v reprezentaci, pije se mezi rozhodčími, vedení není schopné sehnat žádné peníze. Fousek a Šidliak zřejmě odčerpávají peníze ze STES a FAČR. Favoluce se rozpadá, peníze nejsou, pracovníci nejsou, nikdo nic neřídí, ale stále se najdou novináři, kteří hledají problém ve mně. Jejich neobjektivita byla v počátku velmi neúnosná, neúnosné bylo i předávání informací ze spisu, ale nikoho kompetentního to nezajímalo.Dobře se to čte, ale jsou-li vymyšlené informace osobní, je to diametrální rozdíl. Proces je dlouhý, ani já si nevzpomínám na všechny mé připomínky. Pravda je totiž vůbec nejobtížnější, co lze lidem předložit.“
Z Berbrových úst zaznělo také jméno současného reprezentačního trenéra a bývalého šéfa fotbalového svazu. „Novináři zapomněli, že Ivan Hašek se stal předsedou FAČR především díky mé podpoře ze strany Čech. Ivan Hašek neutekl kvůli mně. Zapomněli na to, že my Češi (česká komora) jsme vybojovali volbu předsedy FAČR, která byla roky blokovaná ze strany Moravy. Zapomněli skoro na vše.“
Podle Berbra také došlo k mediálnímu ovlivnění celé kauzy. „Velmi dobře chápu, že se to některým novinářům zpočátku líbilo. Očekávali sázky, konspirace, tajné schůzky. Získávali informace přímo od policie nebo od státního zastupitelství. Časem informace předával samotný FAČR a jeho etické komise. Televize dělala pořady o tom, jak je všechno hrozné a jak to bude úžasné za nové vlády Fevoluce. Komentáře jednoznačně ovlivňovaly veřejné mínění. Do pořadu chodili lidé, kterým doslova vypadl mozek. Naprosto zapomněli, co o nich já vím. Internet vzýval nového předsedu Fouska a nový Fevoluční vývoj.“
Berbr také popírá, že by se pokoušel ve fotbalovém prostředí o korupci. „Koho bych se z pozice místopředsedy asociace pokoušet uplácet? Rozhodčí v lize, to asi nejde. Komisi rozhodčích? Tu českou, která patřila pode mě a zasedali v ní lidé, které jsem si vybíral? Stoprocentně vím, že jsem nepotřeboval nic někomu dávat nebo něco slibovat."
Berbr rozporuje, že je mu dávána za vinu činnost v rámci zločinecké organizace: „Kdo ji založil, kdy byla založena a za jakým účelem? Podle obžaloby to vycházelo na mě. Opravdu si myslíte, že je někdo, kdo tomu je schopný uvěřit? Kdy jsem ji založil? Čtyři kola před koncem, aby postoupil Vyšehrad, pak ji zase zrušil, když postoupil? Všude je napsáno, že jsem si tím upevňoval svou pozici místopředsedy, absurdnější důvod nemohl nikdo vymyslet.“
„Byl jsem tady každý jednací den, nebyl jsem nikdy pod vlivem. Bylo tady přes padesát svědků, jen jeden vypovídal proti mně a to byl novinář. Když to pojmete normálním selským rozumem… Nebo všichni svědci lhali, pak si zaslouží trest někde na ostrově,“ tvrdí Berbr.
Berbr pokračuje v kritice obžaloby. „Odposlechy si vybírala takové, které jsou pro ni výhodné. Selektuje je, pak je jednoduché si dokreslovat různé příběhy. Uváděl jsem nejkřiklavější skutek, který si police vymyslela ze sta procent, to byl zápas Radotín – Dobřany. Ostatní příběhy ze žaloby jsou také dokreslené podle policejní představivosti.“
Roman Berbr pokračuje: „Spoléhá se na to, že stáhneme krovky a budeme nadšeně tleskat připomínkám státního zástupce. Že jsem vnímal přání klubů, jaké chtějí rozhodčí? Nejkřiklavější příklad v republice, třikrát rozhodčí Černý pískal na derby Sparta – Slavia. Nemusel jsem říkat rozhodčímu 50 na 50... Mně připadá, že je jasnější, že někdo z FAČR vyvedl dvacet milionů.“
Závěrečná řeč Romana Berbra by u soudu v Plzni měla za chvíli pokračovat. Technická závada v síni (prý) snad vyřešena. Berbr je už opět u řečnického pultíku.
