Klášterecká minerálka je k mání na jediném místě v Česku – v Klášterci nad Ohří
Historie využívání minerální vody v Klášterci nad Ohří sahá do roku 1883, kdy 18. května zemědělec Josef Fickert zjistil, že voda v jeho nové studni má kyselou, ale velmi příjemnou chuť.
Provedená analýza potvrdila, že jde o kvalitní minerálku. Ta si brzy získala oblibu – za mírný poplatek ji využívali místní lidé z města i lidé z blízkého okolí. Město Kadaň si dokonce nechalo denně vozit tuto minerálku jedním ručním vozíkem.
Pramen Eugenie
Roku 1896 se stal majitelem pramene František Fieber, cukrovarník z Ústí nad Labem. Ten dosud bezejmenný pramen pojmenoval po své manželce – Eugenie. Avšak počeštělá Evženka se jako název vžila daleko lépe.
Fieber pojal využití minerálního pramene jako podnikatel – investoval značnou finanční částku do odborného podchycení pramene a upravil jeho jímání a čerpání.
Nechal také postavit potřebné budovy, především plnírnu, která byla vybavena strojním zařízením na páru a elektřinu. Postavil i pavilon přímo nad pramenem a v těsném sousedství založil park, kde byly dobře udržované procházkové cesty, květinové záhony i travnaté plochy, rybník s labutím ostrůvkem apod. Tak byl položen základ lázeňství ve městě.
Městský pramen
Druhý minerální pramen byl objeven roku 1897 nedaleko – rovněž při kopání studny, a to na pozemku, který napůl patřil městu a místnímu spolku ostrostřelců. Dostal název Městský pramen. Ten měl až do konce ledna 1901 k dispozici nájemce restaurace Střelnice, který rovněž jeho vodu prodával zájemcům za nepatrný poplatek.
Výsledek chemické analýzy prof. Dr. W. Gintla a bakteriologické analýzy prof. Dr. Hueppa vedl spolu s dalšími dobrozdáními k tomu, že 9. dubna 1898 byla Evženie prohlášena léčivým pramenem.
Od 1. března roku 1901 měl Městský pramen v nájmu klášterecký truhlář a rada obchodní komory Josef Weber. Mezitím však upadl do konkurzu Fieberův podnik. Na základě soudního prodeje jej získalo město společně se spolkem ostrostřelců.
Josef Weber si 1. února 1902 vzal na 15 let do nájmu také Evženii. Vodu obou pramenů uváděl na trh pod společným názvem Klášterecká kyselka. Obchodní znalostí a šikovnou reklamou se mu podařilo podnik oživit.
Roku 1929 se v celé republice rušily ostrostřelecké spolky – majetek místního spolku tak přešel na město, které se stalo jediným vlastníkem podniku Kyselka. To ho pronajímalo od roku 1930 firmě Hinke a Glaser, která jej dál rozšířila. Za války dokonce zásobovala touto minerálkou i Romelovu armádu v Africe.
Kyselka byla v provozu až do roku 1950, kdy přestalo pracovat jímající zřízení. Celý areál začal poté chátrat. Městský pramen byl dokonce zabetonován. S obnovou pramene Evženie se začalo až na jaře 1964. 1. května toho roku pak byl pramen znovu zpřístupněn veřejnosti.
Objev Kláštereckého pramene
V letech 1965 – 67 byly ve spolupráci se státními lázněmi Karlovy Vary a Geologickým průzkumem prováděny přípravné práce na obnovu pramenů. Při nich se zjistilo, že Městský pramen je již neobnovitelný a k realizaci celkové obnovy Kyselky už nedošlo, byl zpřístupněn jen pramen Eugenie.
K další obnově a rozvoji lázeňské zóny bylo přistoupeno až po roce 1990, kdy byl objeven další pramen, který byl pojmenován jako Klášterecký pramen.
V současné době si v Klášterci nad Ohří můžete načepovat pramen Evženie, Městský pramen a Klášterecký pramen. Jsou vhodné k běžnému použití – jako stolní vody. Patří do skupiny studených, slabě mineralizovaných, hypotonických hydrogeno – uhličitano – sodných kyselek. Díky obsahu volného kysličníku uhličitého mají příjemnou, perlivou a osvěžující chuť.
Pitná kúra v dávce a době trvání určené lékařem má neutralizační účinek na žaludeční kyselinu, povzbuzuje sekreci trávících šťáv a povzbuzuje funkci střev. Má močopudný účinek, je vhodná ke snížení krevní hladiny kyseliny močové a k prevenci močových kamenů. Podporuje metabolizmus cukrů a tuků u diabetiků a obézních.
Koupele v minerální vodě působí příznivě na zvýšený krevní tlak, slouží k prevenci poruch krevního oběhu, mírní potíže vyvolané degenerativními změnami pohybového ústrojí.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
