Dětí se u Koudely kdysi přes léto střídalo až několik desítek. Další pak ke koním docházely pravidelně a učily se o ně starat a jezdit na nich. To už nyní není. Na spáleništi, kdy kdysi stály stáje, se nyní válí jen osamocená jezdecká helma, lichá bota nebo ohořelá ohlávka.
„Tady byla klisna. Teď už by měla hříbátko,“ říká smutně sedmdesátiletý trenér a majitel jezdecké školy, když prochází spáleništěm. Na zemi jsou ještě patrné obrysy boxů. V jednom z nich hned u vchodu byla březí klisna Lara.
Naproti byl kůň se jménem Wavelight Laser, kterému říkali Vilík. O kousek dál měly děti své jezdecké náčiní. „Uzdečky, helmy, sedla... To všechno šplhá do desetitisíců korun,“ vysvětluje Koudela. Opodál byli ustájení dva hřebci, Veneur de Ling, pro přátele Venca, Veneur de Ling II., kterému říkali zase Venoušek.
„Děti je milovaly. Nemohli jsme jim to ani říct, skoro tři týdny jsme je na to připravovali. Že už tu nic není,“ vypráví. I proto chce svou jezdeckou školu obnovit a založit sbírku, kam mohou lidé přispět.
„Dozvěděl jsem se to za pět minut půl jedné odpoledne,“ vzpomíná. Ještě dopoledne se o koně přitom staral jeho syn, který poté musel odjet vyřídit něco na poště. Odjel v půl dvanácté, aniž by měl tušení, že se nebude mít kam vrátit.
„Za pět minut půl jedné mi volal soused, že tu hoří. Myslel jsem si, že třeba něco u kontejneru, nebo jako minule – pneumatiky. Jenže když jsem vyšel z domu a viděl ten kouř, bylo jasné, že je zle,“ vypráví sedmdesátiletý muž.
Když na místo přijel, hasiči ho ke stájím ani nepustili. „Byl tam strašný, ale úplně strašný žár,“ vypráví. Stáje měly železnou konstrukci, ale byly dřevěné. V jejich blízkosti navíc Koudela skladoval seno. Pro žháře tak nebyl nejmenší problém objekt zapálit.
Důvod? Neměl. Byl to žhář
Soused na vedlejším pozemku později ukázal Koudelovi kamerové záznamy, na kterých byl jasně vidět žhář, kterého později identifikovala policie. Lokalitu už měl prochozenou z dřívějška – dva týdny předtím zapálil u souseda složenou hromadu pneumatik. Devětadvacetiletému muži nyní hrozí šest let vězení.
Podezřelému ze zapálení stájí hrozí šest let, jejich majitel chce vybudovat nové |
„Proč to udělal? Žádný důvod není. Je prostě psychicky nemocný,“ vysvětluje Koudela bez stopy zášti. V hlase má pouze rezignaci, když se z plácku kousek od ohrady dívá směrem k prostranství, kde leží už jen černý popel.
„Bohužel to nemáme pojištěné, protože je to tady záplavové pásmo, takže vám to nikdo pojistit nechce,“ krčí smutně rameny. Nejhorší pro něj však je, že zmizelo osm milovaných koní.
Doufám, že se dřív udusili
„Byla to strašná psychická zátěž. Stál jsem tam, ale vůbec jsem nevnímal. Trvalo to skoro dvě hodiny...“ popisuje, do jak hrozného stavu se dostal. „Myslel jsem, že si budu muset zavolat sanitku.“
Čtrnáct dní pak musel brát antidepresiva a tragédie se mu dodnes vrací. „Co všechno ti koně museli zkusit? Doufám, že se nadýchali zplodin a dřív se udusili...“ klopí hlavu.
V požáru přišel zhruba o čtyři miliony korun. A další peníze musel platit kvůli likvidaci spáleniště. „Koně museli odvézt do kafilerky. Museli je nakládat bagrem, nemohli je jinak zvednout,“ říká, když prochází tím, co ze stáje zbylo.
„Postupně chceme jezdeckou školu znovu budovat. Uvidíme, kolik vybereme a jak to vyjde,“ dodává.
V místě už stojí nová ohrada. Pasou se v ní dva koně. Hnědou klisnu a bílého hřebce dostal Koudela od známých. Místo tak není už tolik smutné.
