Hláškující krab, rapující ukecaný racek i vystašená rybka. Drsný a syrový příběh z pera Hanse Christiana Andersena dostal v Disneyho studiích mnohem milejší podobu. Malá mořská víla v tomto podání má přece jen k představě pohádky trochu blíže. Jen tentokráte filmaři původní příběh natáhli skoro o hodinu. Takže osudy Ariel i jejího vyvoleného prince Erica můžeme sledovat celkem dvě a čtvrt hodiny. A to je na malé děti přece jen dost. Ostatně i mnoho vtípků a stavba příběhu napovídají, že tady si na své přijdou spíše teenageři.
Říše vládce všech moří Tritona je vlastně tichá a poetická. Ale dokáže vyvolat pořádné hromobití, když na to přijde. A kdo ho opravdu rozčiluje, to jsou lidé. Není se mu co divit, před lety zavinili smrt jeho manželky. Když může, tak využije příležitosti se jim pomstít. Dokonce prý vysílá své dcery, aby zpěvem sirén lákaly námořníky do záhuby. A protože ony věří svému otci, jeho přesvědčení, že lidé jsou zlí a chtějí je jen zahubit, nemají důvod zpochybňovat.
Nepoznané láká
Tedy, skoro všechny. Nejmladší z Tritonových dcer Ariel je jiná než její sestry. Svět lidí ji z nějakého důvodu fascinuje. Neustále se vrací na místa, kde jsou uloženy vraky ztroskotaných lodí. A ve své tajné podvodní jeskyni má docela impozantní sbírku různých lidských věcí. Otci se tato fascinace lidským světem nelíbí ani dost málo. Jenže, čím více zvedá hlas, čím více vyhrožuje, o to silněji Ariel lidský svět vábí. Dokonce natolik, že přes otcův přísný zákaz občas vyplave až těsně k hladině. Aby si mohla lidi prohlédnout. Docela riskuje, protože pověrčiví námořníci moc rádi mořské panny nevidí. Jen těsně tak unikne Ariel ostnům jejich harpun.
To ji ale neodradí. Zvláště, když na palubě téhle lodi zahlédne sympatického, a přiznejme si to, pohledného prince Erika. Asi není žádným překvapením, že v těle dospívající dívky tohle setkání vyvolá pořádnou hormonální bouři. Takže když pak ve skutečné bouři narazí princova loď na útesy, Ariel nezaváhá ani chvíli a vytáhne ho na břeh. S trochou dopomoci začne Erik zase dýchat, a tak jej může Ariel bez obav přenechat služebnictvu, aby jej dopravilo do paláce. Ona sama se vrátí do vodní říše, jenže její srdce je už definitivně někde úplně jinde.
Není tedy divu, že neprohlédne lest čarodějnice Uršuly, které jde hlavně o pomstu Tritonovi. Protože láska umí pořádně zatemnit mozek. Ariel tak přistoupí na Uršuliny kruté podmínky a neuvědomí si, že čarodějnice má svůj plán vymyšlený tak, aby její šance uspět byla menší než malá. A tak se vydává na hodně nebezpečnou misi.
Povedené animace i nadhled
Není to poprvé, co se animátoři ze studií Disney pustili do klasické předlohy Hanse Christiana Andersena. Ovšem už v původní animované verzi z roku 1989 drsnému příběhu poněkud obrousili hrany. Adersenovy pohádky, podobně jako třeba ty německé ze sbírek bratří Grimmů, mají totiž k laskavosti a vítězství dobra mnohdy na míle daleko. Takže ani jeho Malá mořská víla nekončí rozhodně happy-endem, a platilo to i o českém zpracování z roku 1976. Ariel nesplní podmínku čarodějnice a rozpadne se do mořské pěny. Možná nejedno dítě si z toho odneslo trauma. Disneyho verze už je mnohem blíže tomu, co si dnes v Česku představujeme jako „pohádku“, tedy laskavý nadhled, a především dobrý konec. Dokonce i princ Erik je tak trochu v českém stylu, když už má být feudál pozitivní postavou, musí se bouřit proti pravidlům, pohrdat výhodami a co nejvíce se kamarádit s poddanými (zde námořní posádkou).
Je docela paradoxní, že příběh stojící na kritice vzájemného nepochopení a zbytečné nenávisti, vzbudil před svým uvedením největší pozornost především v kryptorasistických kruzích. Lidé, kteří „rozhodně nejsou rasisté“, sáhodlouze řešili, jak může být mořská víla mulatka. Protože je přece naprosto jasné, že pleť takové napůl ryby, napůl ženy musí být alabastrově bílá. Těžko říct proč. V každém případě, volba mladé Halle Baileyové byla naprosto skvělé. Její projev je přirozený, nepřehrává a příběhem dokonale proplouvá. Ani na okamžik nezapochybujete, že je to zamilovaná, zvědavá a trochu tvrdohlavá teenagerka.
Ačkoli přiznejme si, že sexuální apetit Tritona (zahrál si ho charismatický Javier Bardem) budí trochu podezření. Jeho dcery jsou věkově téměř nerozeznatelné, ovšem každá má trochu jinou barvu pleti. Ostatně snaha o co největší rasovou pestrost je v aktuální verzi Malé mořské víly dost patrná a někdy působí až možná násilně. Na druhou stranu, jde o fiktivní svět a jeho obyvatelé mohou vypadat úplně jakkoli. Tak proč vlastně řešit barvu pleti nebo účes? Ať chceme, nebo ne, role Ariel Baileyové prostě sedí. Jonah Hauer-King je jako princ Erik občas trochu toporný, ale jinak si s rolí poradil velmi slušně, a nakonec jako mladík poněkud zneklidněný přítomností krásné dívky na to má jistě právo. I když přiznejme si, mezi jimi dvěma žádné elektrizující napětí opravdu není.
Sice nevíme, jak by mohly vypadat bytosti žijící pod vodou. Ale jinak víme, jak vypadá podvodní svět. Kdo někdy nakoukl pod hladinu korálového moře, možná se zejména v prvních momentech Malé mořské víly trochu zasní. Animace podvodního světa jsou až překvapivě realistické a možná opravdu na chvíli zapochybujete, jestli na sobě nemáte neopren a v ústech automatiku. Třeba takové ponoření Ariel do hloubky k vrakům docela zacvičí se žaludkem. Pravda, pod vodou nejsou tak ukecané ryby jako Šupinka, a už vůbec žádný krab nemá takové hlášky jako Sebastian. Tihle dva, ještě s rackem, vlastně rackovou, dodávají do příběhu vtipnou úsměvnou linku.
Tohle všechno už známe z původní Disneyho verze. Tady je právě jeden z největších zádrhelů Malé mořské víly. Současná móda natahovat stopáž snímků stále více se nevyhnula ani téhle pohádce. Nejenže je 135 minut na děti v kině opravdu hodně velký zápřah, ale upřímně, ta skoro hodina navíc k původnímu příběhu nic nepřidává. Tenhle čas se rozpadne do dlouhých proplaveb, hemžení rybiček a záběrů na krajinu pod i nad vodou. A to je trochu nuda. Když k tomu přidáme ještě ne vždy úplně povedené písně (v češtině navíc v podání trochu uječené Natálie Grossové), tak to celkový dojem z Malé mořské víly přece jen trochu pokazí.
FILM: MALÁ MOŘSKÁ VÍLA
Režie: Rob Marshall
Scénář: Jane Goldmanová, David Magee; knižní předloha Hans Christian Andersen
Střih: Wyatt Smith
Kamera: Dion Beebe
Hudba: Alan Menken, Lin-Manuel Miranda
Zvuk: Michael Higham, Renée Tondelli
Zdroj fotografií: Walt Disney Pictures
Účinkují: Halle Baileyová, Jonah Hauer-King, Daveed Diggs, Awkwafina, Jacob Tremblay, Noma Dumezweniová, Javier Bardem, Melissa McCarthyová, Art Malik, Jessica Alexanderová, Emily Coatesová, Jude Akuwudike, Russell Balogh, Adrian Christopher, Simone Ashley, Martina Lairdová, John Dagleish, Sienna Kingová, Karolina Conchetová, Craig Stein, Lorena Andreaová, Kajsa Mohammarová, Nathalie Sorrellová, Jodi Bensonová
www.falcon.cz
