Aplikace, které se v posledním roce opravdu ujaly, jsou na jiné doby jemně řečeno nezvyklé. Virtuální realita, která vám umožní v okolí najít tank, zaměřit a střílet. Projekt, který podle pohybů očí testuje úroveň stresu vojáků. Nebo třeba rovnou státní aplikace, která vám na pár kliků vedle zaplacení daní umožní nákup státních válečných dluhopisů, vytvoření dokumentu, se kterým projdete kontrolními místy při evakuaci, nebo i nahlášení, kde jsou právě ruské jednotky. Ukrajina se výrazně změnila. A dopadá to i na tamní IT sektor a startupy. Zajímavou příležitost v ní teď zahlédli Češi.

„Jen si je nasaď,“ ukazuje Viktor Samoilenko směrem k několika setům brýlí na virtuální realitu, které leží vyrovnané na stole. Jeho firma Aspichi původně měla být platformou pro lidi, kteří by díky virtuální realitě nahlédli svět očima jiných lidí. Měla být jakousi audiovizuální teleportací, jejímž cílem bylo umožnit lidem zachytit zážitky a nechat jiné lidi ponořit se do nich. Na akci v Kyjevě, kterou spolupořádali Češi, ale ukazuje, co je teď mnohem aktuálnější. A co se prozatím stalo jádrem jeho byznysu.

Teď je jeho technologie mimo jiné jakýmsi deníkem. „Na Ukrajině máme řadu míst, která jsou kulturním dědictvím. Musíme je zachytit, dokud můžeme,“ říká Samoilenko, když se skrz brýle dívám na napůl rozpadlé domy v nechvalně proslavené Buče. Jen o pár okamžiků později si domlouvá s Jakubem Krchákem z českého startupu The Mama AI, který se soustředí na umělou inteligenci, na čem by mohli spolupracovat.

Nacházíme se na akci Invest in Bravery, kterou spoluorganizovali Češi a v jejímž rámci se zástupci zdejších fondů Nation 1, Purple Ventures a Tensor Ventures spolu s několika českými IT firmami a startupy do Kyjeva vydali. Cílem bylo, jak říkají, podpořit zdejší startupisty morálně, ale taky – a pro mnohé především – obchodně.

Nemá jít o žádnou dobročinnost. Ukrajinské startupy poslední rok ztrácí na své hodnotě, bez ohledu na to, jak moc se jim obchodně daří. Jsou prostě rizikovější. To je lákavá situace pro ty, kteří jsou ochotni do rizika jít.

Helmy pro investory

Technologie směřují daleko za virtuální procházky. Konkrétně Aspichi jde využívat třeba pro léčbu psychologických traumat, lékařský výcvik ve virtuální realitě, při propojení s dalšími systémy je možné v reálném čase sledovat situaci na konkrétním místě, tedy i třeba boj, zvýšit bezpečnost procesu odminování nebo si třeba vyzkoušet zaměřit si zbraní tank – a rovnou na něj virtuálně střelit, dokonce s RPG zbraní na rameni.

Startup je jeden z relativně mála, který v posledním půlroce získal investici. I tady ale trochu improvizoval. „Poskytujeme helmy také investorům, takže mohou vidět, co se opravdu děje. Je to opravdu emoční propojení s daným prostředím,“ říká Samoilenko o svém projektu.

Témata bezpečnosti v zemi fungují nejlépe. A pro spolupráci obousměrně. Když na Ukrajině prezentuje českou společnost Z.L.D. Karel Skokan, její komerční ředitel, okamžitě získává kontakty a o pár týdnů později svou misi rozvine v rozhovory o konkrétních projektech v zemi. Firma se zaměřuje na software, který pomáhá s ochranou informací, majetku i osob. Umí prostřednictvím strojového vidění například kontrolovat, kdo se pohybuje v daném objektu či kolem něj. A z obrazu odečítá důležité informace.

„Některá jednání jsou velmi intenzivní,“ popisuje s krátkým odstupem po návštěvě Kyjeva Skokan. Naráží ale na to, co řeší všichni byznysmeni. Peníze, které jsou na projekty potřeba, aktuálně k dispozici nejsou. „Pracujeme ale na tom, abychom měli připravený projekt. Aby v momentě, kdy na to budou podmínky, jsme se mohli pustit rovnou do jeho uskutečnění,“ říká Skokan.

Podobně to funguje i u organizací, na jejichž penězích rozjezd mladých firem mnohdy stojí – tedy u venture kapitálových fondů. Možnost přikoupit si kousek firmy, která je kvůli válce zrovna ve slevě, je lákavá. Andrii Zinchuk, řídící partner v ukrajinském fondu ZAS Ventures, popisuje, že valuace startupů jednoznačně klesají i o desítky procent. Kolik přesně to je, však říct nechce s tím, že by to mohlo mladé firmy poškodit.

Výprodej mladých firem ale brzdí fáze, ve kterých fondy investují. „Existují jasná pravidla fondu. Záměry, jež jsme prezentovali investorům, kteří se podle nich rozhodli peníze nám svěřit,“ vysvětluje Ondřej Homola z Nation 1, proč se fond nemůže najednou rozhodnout peníze směřovat na Ukrajinu. Zatím se soustředí na projekty ze západnějších regionů, s ukrajinskými startupy se ale začal bavit.

Tady je ale důležité i to, kde mají své týmy. Pro fond je aktuálně ukrajinský startup zajímavý ve chvíli, kdy má lidi i na západ od Ukrajiny, případně dokonce mimo ni. Nation 1 aktuálně domlouvá ukrajinskou investici. Kdy by ale mohla vzniknout, není jasné. Tak či tak, Homola má i svůj plán. „Reálně zvažuji, že bych investoval sám za sebe,“ říká.

Založit firmu, koupit válečné dluhopisy, nahlásit Rusy

Už před válkou byl pro Ukrajinu IT sektor výrazně rostoucím oborem. Během posledních šesti let stoupl z 1,8 procenta HDP na 3,5 procenta. Sektor ICT zaměstnává 289 tisíc lidí, tedy skoro dvě procenta pracujících Ukrajinců. S nimi hodnota IT služeb, které země v roce 2021 vyvezla do zahraničí, dosáhla necelých sedmi miliard dolarů. A od roku 2017 se hodnota ukrajinského startupového ekosystému podle reportu Dealroom zvýšila víc než devětkrát a překročila 23 miliard eur.

Vedle toho ročně vyjde z ukrajinských vysokých škol 50 tisíc nových IT specialistů. Pro srovnání: v Česku to bylo podle dat Českého statistického úřadu v roce 2020 celkem 3 700 studentů, Ukrajina má přitom zhruba čtyřikrát víc obyvatel než Česko. Významnou roli pro spolupráci hraje i fakt, že jsou ukrajinští odborníci levnější než čeští specialisté.

Směrem k digitálu navíc začal pozornost přesouvat i celý stát. Ve virtuálním prostoru vystavěl Diia.City, projekt podobný českému plánu na přenesení občanky do mobilu. S tím rozdílem, že na Ukrajině ho vláda spustila v roce 2020 a zahrnuje kromě základních osobních dokladů taky třeba pas nebo možnost založení společnosti: během několika kliků a zhruba za půlhodinu.

Země má ministerstvo digitální transformace, které v posledních měsících mimo jiné zmíněnou aplikaci Diia vybavilo víc než dvacítkou nových služeb. Od možnosti pomoci armádě po televizní a rádiové vysílání – aby lidé mohli dál poslouchat důležité informace, když třeba vypadne proud – až po možnost nákupu státních válečných dluhopisů na pár kliků.

Nebo taky možnost zřídit si, opět zcela jednoduše a na dálku, balíček dokumentů, který pomůže s evakuací a lze se jimi prokázat u kontrol. A možné je i nahlásit, kde se pohybují ruské jednotky.

Pobavíme se po válce

Technologie ale nevyřeší všechno. Část lidí startupového světa není dostupná: podle tamní IT asociace pro celkem 74 procent společností platí, že alespoň jeden jejich pracovník je v armádě. Obchodní partneři a investoři vědí, že se podmínky můžou velmi rychle změnit. A i pokud by investovali do zakladatelů, jak se to v případě startupů nezřídka děje, jejich přítomnost v projektu je nejistá.

Svou zkušenost s tím, co často slýchá od startupů, popisuje i Zinchuk. Říkají mu: „Bavíme se s investory a nadchne je, když si nás a naše čísla prověří, jak známe trh, jací jsou zakladatelé. A pak se nás zeptají: ,A kde máte zásadní část týmu?‘ Když odpovíme, že na Ukrajině, následuje stejná reakce: ,Aha, tak se pobavíme po válce.’“

„Jsme na Ukrajině a naši zaměstnanci jsou na Ukrajině. To je pro investory obrovská červená vlajka,“ potvrzuje Roman Havrysh, ředitel Anima.help. Projekt zaujímá pozornost jako neurotechnologický startup, který prostřednictvím kamery třeba v počítači hledí na to, jak se lidem pohybují oči, z čehož dokáže zjistit úzkost, deprese, ale také odhadnout riziko toho, že se u daného člověka může rozvinout duševní onemocnění. Čísla má zajímavá – jen během prvních dvou dnů funkčnosti aplikace pro veřejnost projekt získal několik stovek uživatelů. Přesto se zaměřuje na vojenské složky, kterým služby nabízí zdarma.

Už samotné pobývání na Ukrajině nepřekvapivě není jednoduché – sami jsme si to vyzkoušeli a atmosféru hlavního města zachytili. Málo na tom mění fakt, že jde o stav, který trvá déle než rok. A že řada úřadů a obyvatel funguje dost podobně jako před invazí.

Téměř ukázkový je v tomto smyslu příběh české ambasády v Kyjevě. Na nebezpečí se připravovala, v prvních hodinách invaze proběhla evakuace osazenstva včetně velvyslance Radka Matuly. Loni v dubnu se ovšem první pracovníci začali vracet a od konce loňského června úřad funguje klasicky. Život je, podle Matulových slov, ve starých kolejích. Tedy téměř.

„Byly výpadky elektřiny. Hrozilo, že nepoteče voda. Nejezdily výtahy, zavíraly se restaurace a další služby, v době vyhlášeného leteckého poplachu nefungovaly prodejny základních potřeb, jako jsou potraviny. Obzvlášť v zimě to nebylo jednoduché, bez elektřiny, bez tepla. Když elektřinu zapnuli v noci, tak se člověk rychle snažil uvařit, vyprat, nabít notebooky, mobily i power banky. Protože jsme nevěděli, kdy ji zase vypnou a jak dlouho tak zůstane,“ popisuje.

I on vidí velký potenciál v podnikavosti Ukrajinců i ve zdejším IT sektoru. Podle něj se v zemi dá i v době války provozovat úspěšný obchod, byť záleží na oboru a regionu. Něco jiného je ovšem spolupracovat s někým ve lvovské oblasti, tedy na západě země, a něco jiného s firmou z té charkovské, z regionu ležícího při hranicích s Ruskem a tam, kde je frontová linie, vysvětluje.

„Ale podnikat tady se vyplatí. Ukrajinský trh je perspektivní. A ještě něco – pokud jsou firmy nadále v kontaktu s místními partnery, oni to moc dobře vědí. V momentě, kdy se najde jakákoliv příležitost, budou takoví partneři ti první, na které se obrátí,“ věří.

Zájem o užší propojení ukazují zástupci jak Česka, tak Ukrajiny. Nedávno poslal na událost Digitální Česko zdejším odborníkům zdravici Mychajlo Fedorov, ukrajinský ministr, který má na starosti mimo jiné tamní digitální transformaci.

„V zemi se uskutečnily desítky nápadů, někdy i docela šílené. Projekty k tomu, aby fungovala elektřina, cloudová úložiště s informacemi státu fungující jako záloha, technologie na obranu,“ popisoval. Stát skutečně digitalizaci v problémové situaci zásadně urychlil a technologie v některých chvílích doslova zajistily řadu jeho služeb. S prvními dny války Ukrajina odvezla klíčová data ze státních systémů na serverech mimo hranice země a státní systémy pak nechala odmigrovat do cloudu.

Příklon k technologiím a jejich dodavatelům s tím neskončil. „Za poslední rok jsme zavedli přes 50 různých nových služeb,“ říká Fedorov a odkazuje i na aplikaci Diia. Tvrdí, že do země dál byznysmeni přicházejí.

Jen málo nákupů může mít vyšší výnos

Ti, kteří tu dlouhodobě pobývají, nicméně potvrzují, že vytvářet obchod v zemi není jednoduché. Michaela Macharik je česká podnikatelka, která střídavě žije v Česku a na Ukrajině, kde provozuje se svým mužem firmu Time & Space. Nedaleko Lvova funguje jejich továrna na výrobu autosoučástek a domácích spotřebičů.

Od února 2022 se firma potýkala s opakujícími se výpadky elektřiny i stálými poplachy. Na jejím fungování se podepsala skutečnost, že významná část zaměstnanců odešla na frontu. A ještě zásadněji fakt, že firmy, které od ní odebírají zboží, prostě pochybují, jestli je rozumné mít obchodního partnera, který při výrobě bojuje s nejistými podmínkami.

Situace se nicméně časem trochu srovnala, popisuje Macharik, tedy alespoň právě po té výrobní stránce. „Vidím, že země je v určité depresi. Někdo říká, že to není cítit, ale samozřejmě, že je. Lidi umírají. Víte to. Cítíte to ve vzduchu,“ dodává však podnikatelka.

Nadšení pro budoucnost návštěvníky země ale ovlivní. Vidět ukrajinskou realitu naživo přesvědčilo i Davida Nicholse, mimo jiné zakladatele technologické společnosti Qore Technologies a nyní i projektu Invest in Bravery, k osobní akci – v Kyjevě si právě teď kupuje byt.

„Věřím, že to bude skvělá investice,“ vysvětluje. „Věřím, že na Ukrajině bude letos nebo v příštím roce mír a že po jeho dojednání projde země rekonstrukcí ve stylu Marshallova plánu. Ta poslouží také k pokračování procesu integrace Ukrajiny do Evropy, omezení korupce a zvýšení transparentnosti a odpovědnosti v ukrajinské společnosti. Ale zejména v ekonomice, k otevření trhů, jež drží mocní podnikatelé či oligarchové uzavřené před konkurencí, a k otevření ukrajinské společnosti obecně,“ popisuje s tím, že Ukrajina by mohla projít podobnou cestou jako Česko či Slovensko.

S ohledem na byt hovoří v pojmech jako „fantastická lokalita“ a „snížená cena“. „Existuje jen velmi málo nákupů nemovitostí s větším výnosem, než je nákup v prémiové lokalitě v Kyjevě. Má potenciál vydělat vám během deseti až patnácti let alespoň pětinásobek vložených peněz,“ předpokládá. V Kyjevě je skoro třetina soukromých rezidencí prázdných, říká. A výběr v hlavním městě je tak přesvědčivější, než na západě země, kde se ceny drží vysoko kvůli tomu, že se sem stěhují Ukrajinci z jiných částí státu.

Nichols naráží na to, že je korupce součástí státu a podplácení realitou nejen byznysového života. Konkrétně už skutečnost, jestli startupy aktuálně budou „žít“ a koho budou mít k dispozici, mnohdy závisí i na tom, jak prospěšné jsou své zemi a armádním složkám. A odpověď na otázku, jestli členové týmu odejdou na frontu, může záležet na známostech i penězích.

Je fakt, že stát se IT snaží podporovat. Do legálních možností vyhnout se přímé fyzické účasti ve válce spadá pro firmy možnost zamluvit, tedy „booknout“ si konkrétní muže, kteří jsou pro chod firmy nezbytní. Případně ty, kteří jsou schopní zastoupit důležitého člena týmu, který na frontě naopak je.

Ani tak ale mladí muži nesmějí za normálních okolností opouštět zemi. A pokud se tým skládá pouze z mužů, možnost účastnit se akcí či třeba akcelerátorů řekněme v Silicon Valley zcela odpadá. Pro zakladatele ze zmíněných společností je to vše nicméně přechodné období.

„V roce 2025 to bude tvrdý boj,“ přemítá Zinchuk ze ZAS Ventures. Předpokládá, že v té době už bude po válce, země bude významně investovat a potřebovat nové služby. A že se byznysmeni začnou na Ukrajinu obracet ve velkém. Češi prý v tu dobu budou první na řadě.