Režisér David Drábek se vrací na prkna Moravského divadla po dvaceti letech. Tedy od zániku Studia Hořící žirafy, které při studiích na Univerzitě Palackého založil a které bylo v letech 1995 až 2003 alternativní scénou Moravského divadla.
„Poetika Hořících žiraf byla dost svérázná, nicméně pro mě to bylo zásadní období. Tady jsem se rozhodl, že budu dělat divadlo. Vedl jsem Studio Hořící žirafy a v Moravském divadle jsem dělal dramaturga, ale nikdy jsem tu nerežíroval. Takže Sherlock Holmes je moje první režie zde,“ řekl Drábek.
Nic lehkého pro herce, divadlo se vrátilo k Přeletu nad kukaččím hnízdem |
V příběhu zasazeném do viktoriánské Anglie pátrá Sherlock Holmes a Dr. Watson po bestiálním vrahovi, jehož oběťmi jsou výhradně členky prapodivné feministické sekty Úpěnlivých sester sv. Starosty, jejichž poznávacím znamením je plnovous.
Inscenaci Sherlock Holmes: Vraždy vousatých žen jste režíroval před třinácti lety v Hradci Králové. Sám jste říkal, že se nerad vracíte ke stejným hrám. Proč tedy znovu Sherlock?
Tohle je velmi výjimečná hra. Je to už dávno, co jsem ji režíroval, a chtěli jsme ji udělat jinak, lépe. Jít trochu jinou cestou než tenkrát v Hradci Králové. Měl jsem pocit, že ta hra umí víc, než jsme dokázali tenkrát. Řekl jsem si, že tato hra má potenciál, který chci, aby se plně projevil. A pevně doufám, že teď to tady nastane. Sherlock Holmes je velká ikona a lidé mají rádi detektivky. Tohle je úplně nový příběh. Pořád mám pocit, že tím, jak je to vymyšlené, tak záludně, že vlastně většina do poslední chvíle nebude vědět, jak to je. Podezřelí budou na jevišti všichni. To je na tom podle mého velmi přitažlivé. Přišlo mi, že na seznámenou po tolika letech s divákem Moravského divadla je to to pravé.
Jak se vám spolupracuje s olomouckými herci?
Jsem velmi napnutý, protože v inscenaci hraje až na dva lidi celý soubor. Obtížnost textu je velká. Jazyk jsem upravil, aby navodil alespoň trochu styl viktoriánské anglické mluvy. Není šroubovaný, snad je elegantní, ale je hlavně velmi rafinovaný a těžký na dikci a rytmus. Je to vysoká škola mluvení. Byl jsem zvědavý, jestli v té mnohosti to soubor zvládne. Už po prvním čtení jsem věděl, že zvládne. Navíc entuziasmus, který mají, a ochota a nadšení pracovat jsou zásadní.
Žádný zádrhel během zkoušení?
Nejsem si žádného vědom. Obě strany se na sebe těší. Snažím se ze sebe dostat to nejlepší, herci taky. Myslím, že na nějakou ponorkovou nemoc není během šesti až sedmi týdnů, kdy se hra zkouší, čas.
Když píšete, přemýšlíte nad tím, že teď by se divák mohl zasmát, teď by mohl být zamyšlený?
Samozřejmě. Dokonce říkám, že už píšu rovnou se škrty, abychom potom jako režisér si je nemusel škrtat a přemýšlet. Velmi rád chodím na svá představení a poslouchám, jak to funguje. Divák je pro mě od určité doby, ve vší úctě ke kritikům, ten hlavní. Zkoumám a hodnotím, jestli to funguje, nefunguje, tady jsme moc rychlí... Premiéra je jenom inventura, je potřeba o organismus pečovat dál.
Do Olomouce se pracovně vracíte po dvaceti letech.
Budu působit až sentimentálně, ale přivítali mě krásně. Spousta z nich tady v té době nepůsobila, slyšeli jenom zvěsti. Přivítání je krásné a nejenom v divadle, ale v celém městě, které vzkvétá. Když jsem byl na své alma mater filozofické fakultě, užasl jsem, jak je všechno opravené, jak úžasné prostředí tady máme, jaký poklad Olomouc je. A to bez přehánění. Napřed jsem přemýšlel, jestli se mi chce do Olomouce jezdit, člověk je s přibývajícím roky tak nějak lenivější, a teď jsem za to moc rád, jezdím sem s radostí. Ředitel divadla naznačil, že by spolupráce mohla pokračovat, na což se také těším. Pro mě je to, jako když si obujete boty, které jste nedávno sundal, a cítíte se v nich pohodlně. Je to návrat domů do Olomouce.
Jaká místa máte v Olomouci nejraději?
Mám velmi rád kostel svatého Michala, Mořice, katedrálu sv. Václava. Prošel jsem si už i novou náplavku, která se teď bude nově jmenovat po nedávno zesnulém prvním polistopadovém rektorovi Univerzity Palackého Josefu Jařabovi. Těšil jsem se, že si během zkoušení popovídáme, ale k tomu už bohužel nedojde. Mám velmi rád i všechny parky. Navštěvuju staré známé a lásky a mám pocit, že jsem toho ještě spoustu nestihl.
8. května 2021 |
