Konec exaktního teroristy

Mladý Theodore Kaczynski (Foto: George Bergman, zdroj: https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Young_theodore_kaczynski.jpeg)

Polští matematici mají vesměs dobrou pověst, aspoň v těch kruzích, pro které kvalitní matematika něco znamená. Banach, Tarski, Mandelbrot, Sierpiński, Rejewski, Ulam… jména mezi odborníky nepochybně uznávaná.

Každá rodina má ale svoji černou ovci a v případě polské matematické ekipy to byl Ted Kaczyński alias Unabomber, narozený roku 1942 do polské rodiny v Chicagu. Tedy, pravda, za oceánem, ale doma se mluvilo polsky a otec byl výrobcem klobás, těžko tedy být dokonalejším Polákem. Ted byl extrémně chytré dítě, už na střední škole mu říkali „chodící mozek“, a v šestnácti nastoupil studovat matematiku na Harvard.

Zde by bylo nespravedlivé nezmínit skutečnost, že v druhém ročníku, když bylo Kaczyńskému sedmnáct, absolvoval dobrých 200 hodin psychologických pokusů vedených harvardským profesorem Murrayem, ve kterých byly subjekty všelijak šikanovány a ponižovány. V rámci soudního procesu pak Kaczyńského právníci argumentovali, že tento zážitek nenávratně poškodil jeho mysl a učinil jej nepříčetným. Zároveň je ale potřeba říci, že sám Kaczyński tuhle interpretaci odmítal a říkal, že Murraye sice nesnáší, ale že na jeho další životní dráhu neměla tahle epizoda žádný vliv.

(Osobně jsem nakloněn v této otázce věřit spíš Kaczyńskému, protože lidí, kteří zažili různé děsy, jsou na světě miliony; přeživší Holocaustu, Holodomoru nebo různých krvavých frontových bojů. Ale málokterý z nich se stane teroristou, kdežto naopak řada teroristů včetně Lenina, Stalina nebo Šakala pocházela z normálních středostavovských rodin. Také časový odstup moc nesedí, vždyť balíčky s bombami začal zavilý matematik odesílat až o dvacet let později.)

Update 12.6.2023 v 9:30: Byl jsem upozorněn, že zrovna Stalin vyrostl v chudém prostředí. Omlouvám se. S někým se mi spletl a udělal jsem tu chybu, že jsem si to pořádně nezkontroloval. Konec update.

Ve čtyřiadvaceti letech (1966) zažil Kaczyński jakousi genderovou krizi, kdy na chvíli zatoužil změnit si pohlaví a už byl objednán i na psychiatrické vyšetření, ale nakonec před celou akcí změnil názor a neřekl lékařům, o co se mu jedná; tuhle epizodu, na rozdíl od té psychologicky pokusné, on sám jako zásadní pro svůj další život popsal, ale pochybuju, že v dnešní době by se nějak moc zdůrazňovala, protože o takového maskota trans komunita určitě nestojí. Pak ještě pár let učil na vysoké škole v kalifornském Berkeley, ale roku 1969 odtamtud odešel. Prý neměl na katedře žádné přátele a skoro se nezapojoval do mezilidských kontaktů. Matematici jsou obecně celkem introvertní, takže pokud „trčel“ i mezi nimi, musela to být opravdu mimořádná ostýchavost.

Kaczyńského bombotvorná chata, fotka: FBI

Od svých devětadvaceti žil Kaczyński životem poustevníka v horách v Montaně, kde si postavil velice jednoduchou chatu; byla v ní jen postel, pár židlí, kamna a hodně knih. Pořád byl náruživým čtenářem a jezdil na kole do knihovny v nejbližším městě, aby tam studoval filozofii. Velký vliv na něj měl obskurní francouzský filozof Jacques Ellul, zapřisáhlý nepřítel technologického pokroku, ale paradoxně také idealistický pacifista a silně věřící křesťan. Osamělý matematik v horách si z jeho díla ovšem přebral jen tu první část a roku 1978 se vydal na válečnou stezku proti průmyslem zkažené společnosti.

Unabomberovým modem operandi bylo rozesílat balíčky s třaskavinou různým institucím a lidem, přičemž, na rozdíl od mnoha jiných intelektuálů, nijak nešetřil univerzity, a zhruba polovina jeho náloží explodovala právě v rukou vědců a učitelů. (To může být jeden z důvodů, proč jej, na rozdíl od Che Guevary a podobných sociálně úspěšnějších vrahů, nenosí radikální studenti na tričkách.) Bomb vyexpedoval šestnáct, zabil „jenom“ tři lidi, dvacítka dalších si odnesla nějaké následky. K „velkému zásahu“ měl nejblíž hned na začátku své teroristické kariéry, kdy se jedna z jeho náloží vznítila na palubě letícího letadla Boeing 727. Jelikož ale výbuch neproběhl plánovaným způsobem (i teroristi s titulem PhD. se musejí svoje nové řemeslo učit), piloti dokázali letadlo dostat zpět na zem v jednom kuse. Tehdy z toho nebylo nic horšího, než dvanáct osob přiotrávených kouřem.

Jelikož byl Kaczyński sice magor, ale zároveň mimořádně inteligentní chlap, dokázal policii vodit za nos sedmnáct let. Oběti si vybíral náhodně z telefonního seznamu, ke stavbě bomb používal různé odpadové materiály a nezanechával po sobě žádné biologické stopy, které by šlo tehdejšími metodami odhalit. Ačkoliv jej nahánělo cca 150 lidí, dlouho se jim nedařilo nijak zásadně zúžit okruh podezřelých. Jediné, k čemu dospěli, byl poznatek, že musí mít něco společného s akademickým prostředím, což bylo dost triviální pozorování.

K Unabomberově zatčení došlo až poté, co se mu podařilo prosadit jeho hlavní požadavek, kterým bylo otištění fantasticky dlouhého manifestu v novinách Washington Post. (Není bez zajímavosti, že o otištění tohoto díla projevil zájem i pánský časopis Penthouse, ale Kaczyński varoval, že Penthouse pro něj není dostatečně renomovaný a že v takovém případě si vyhrazuje právo poslat ještě jednu smrtící bombu.) Chcete-li si Manifest prostudovat, ve formátu PDF jej najdete zde, ale varuji: je to spíš menší kniha než větší článek, i když celkem čtivě psaná a kdyby člověk neznal její pozadí, místy se i zasměje.

Replika jedné z Kaczyňského bomb v muzeu, zdroj: Queerbubbles, Wikipedia, CC BY-SA 3.0

Publikace Manifestu byla pro Kaczyńského konečnou stanicí, protože následně jej udal vlastní bratr, který v textu poznal charakteristický styl svého sourozence. V Kaczyńského chatě našli při šťáře dost důkazů o tom, že právě tady se vyráběly rozesílané bomby. Federální soud mu na základě doznání (guilty plea) dal „jenom“ doživotí a Kaczyński si poslední třetinu svého života odbyl v proslulém zařízení jménem ADX Florence. Tam seděl v „teroristickém bloku“ spolu s lidmi jako Timothy McVeigh a Ramzi Yousef, a, na rozdíl od kolegů-matematiků v Berkeley, se s nimi prý doopravdy spřátelil.

O žádném propuštění na podmínku nemohla být u trojnásobného vraha ani řeč, takže v ADX Florence také dožil. K seznamu svých obětí pak 10. června 2023 připsal poslední položku, totiž sebe samotného. Když spáchal sebevraždu, bylo mu 81 let.

Teroristi obecně budí v lidech děs, ale v případě Kaczyńského z něj já osobně mám děs nepříjemně familiárního rázu. Je to totiž typ člověka, který jsem v mládí důvěrně znal. Na matfyzu byste mohli podivíny přehazovat vidlemi, tam je spíš problém najít normálně socializovaného jedince. Většina těch lidí ovšem působí celkem neškodným dojmem, a v mládí tak nejspíš působil i on; vrstevníci si totiž nikdy nestěžovali, že by jim naháněl strach.

Je těžké posuzovat, co se odehrálo v hlavě jiného člověka, ale zároveň v podstatě nejde nemít na tak unikátně šílenou osobnost názor. Osobně si myslím, že Kaczyński původně nebyl vysloveně psychopat, a že ho definitivně posunul „přes čáru“ až jeho dobrovolný poustevnický pobyt v horách. Beze zpětné vazby se vyšine i ten nejlépe fungující stroj, včetně matematické mysli, a bez kontaktu s lidmi lze asi po nějaké době dospět k názoru, že nějaké individuální životy jsou vůči dlouhodobým problémům lidstva nepodstatné. Vyslovení psychopati mají tuhle lhostejnost k ostatním v sobě už od přírody, ale kdo ví, třeba se dá vypěstovat i v lidech, kteří by jinak byli jenom „hraničními případy“.

Ted Kaczynski 1996 (Federální úřad pro vyšetřování)

Což je trochu varovné, protože naše dnešní společnost je dost sociálně fragmentovaná. Lidi jsou izolovanější než dřív, více se setkávají na internetu a míň ve fyzickém světě, a ta setkání v kyberprostoru jsou často dost nepříjemného charakteru. Je možné, že se z takových podmínek zrodí další Unabombeři, kteří by byli dříve právě jen těmi hraničními případy.

Paradoxně jde zrovna o téma, kterému se Kaczyński ve svých textech až obsesivně věnoval: škodlivý vliv technologického pokroku na blahobyt lidstva. Kdyby od psaní nikdy nepřešel k bombám, možná by dnes umřel coby trochu divný, ale všeobecně známý alternativní filozof a spisovatel.

Přečtete-li si totiž třeba jeho sarkastickou povídku Ship of Fools, psaní mu evidentně šlo. Dokonce i některé ty problémy dnešní společnosti uměl identifikovat docela přesně. Ale ten totální nihilismus, který jej přivedl k vraždění, ten se v jeho textech nedá přehlédnout.

M. Kechlibar je autorem knihy Krvavé levandule, a série šesti dílů Zapomenutých příběhů. Publikuje na svém blogu kechlibar.net.

Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010  Děkujeme!