Pavel Landovský, autor hry Hodinový hoteliér, se proslavil především jako herecká hvězda šedesátých let a poté, co „mráz přišel z Kremlu“, jako nebojácný disident. Méně se ví, že má na svém kontě také několik divadelních her. Hodinový hoteliér z roku 1968 patří k těm, které se dočkaly uvedení už v době svého vzniku. Soudě z počtu nastudování si ji oblíbili zejména polští divadelníci.
Komorní příběh o dvojici důchodců, kteří pronajímají milencům svůj příbytek, je příležitostí svést dohromady postavy různých generací. Povahy obou starých pánů jsou ovšem v mnohém protikladné. Bývalý řezník Fána (Bedřich Výtisk) je čilým staříkem, který si vždycky dokáže pro sebe zařídit nějaký profit. Nemá problém ani s případným drobným podvůdkem. To se moc nelíbí bývalému legionáři Hanzlovi (Vladimír Krátký). Ten si zakládá na svém vzdělání a je také zřejmé, že k němu kdysi patřila určitá společenská úroveň. Oběma se ale v současnosti existence smrskla na maličký byt a ještě menší důchod. Jejich vzájemné popichování ale není jediným motivem hry.
Ke zcela jiné generaci patří milenci, kteří si v zanedbaném bytě plném starých krámů našli útočiště. Učitel Ríša (Petr Bláha) jen s vypětím sil a za cenu výmluv a lží stíhá dělit svůj čas mezi rodinu a mladou milenku. Zuzi (Eliška Zbranková), studentka umělecké školy, ovšem vůbec není spokojená s rolí bokovky a dává to svému milenci jasně najevo. Z rozpustilého skotačení v pronajaté posteli není tentokrát nic. Naopak se ze Zuzina popudu do vyjasňování vzájemných vztahů zapojí i oba staří pánové.
Konfrontace pohledů různých generací byla Landovskému blízká. Najdeme ji i v jeho první hře Případ pro vesnického policajta odehrávající se v domově důchodců. Zatímco mladí řeší většinou své milostné problémy, staří jsou zakletí do nuzných podmínek, ze kterých není úniku. Zároveň jsou ale pamětníky lepších časů, které si tehdejší mladá generace už ani moc nedovedla představit. Přitažlivost zaniklého předválečného světa plného různých možností působí zejména na Zuzi, která by se ráda vymanila z neperspektivního vztahu s žárlivým ženáčem.
V inscenaci hrají podstatnou roli herecké výkony. A ty byly v tomto případě na velmi dobré úrovni. Eliška Zbranková pojímá roli Zuzi jako mladého člověka, který má spíš jasno o tom, co nechce než o tom, co chce. Bedřich Výtisk představuje toho aktivnějšího z obou starců, což je v souladu s jeho hereckým typem a hlavně tím dokázal inscenaci dát potřebnou dynamiku. Zbytky zašlé noblesy, nyní spíš smířené rezignace, vtisknul své postavě Vladimír Krátký. Postava Ríši si vyžádala, aby jindy temperamentní Petr Bláha působil tak trochu nevýrazně a jednorozměrně. Přesvědčivě představuje muže středního věku, kterému jde především o to, aby si udržel mladou milenku.
Scéna Lindy Holubové radikálně omezila jeviště pouze na nezbytný prostor. Podtrhuje tak stísněnost podmínek, v nichž se celý příběh odehrává. Prakticky tu ale o příběh nejde. Děj nevyústí v žádné řešení. Katarze a zvraty, které postavy během děje prožívají, mají jen omezený dosah. Jako by to vše bylo možné jen ve svérázném prostředí zanedbaného pokojíku, kde se zastavil čas. Nakonec se všichni vrátí ke své zažitému způsobu života a svým obvyklým rolím.
DIVADLO: HODINOVÝ HOTELIÉR
Autor: Pavel Landovský
Režie: Štěpán Pácl
Scéna: Linda Holubová
Kostýmy: Linda Holubová
Hudba: Jakub Kudláč
Hrají: Bedřich Výtisk, Vladimír Krátký, Eliška Zbranková, Petr Bláha
www.ndbrno.cz
