„Podorlická rally. Jedna ruka netleská aneb řídit jednou rukou Modrého Orla je náročný sport. Tak bych hodnotil chvíle před a při závodě. Trošku nepodařená záchrana domácího mazlíčka pár dní před závodem mi na levé ruce vytvořilo pár chlapských jizev, otok a pamlsky ve formě antibiotik.
Cestu do Houdkovic, místa servisu jsme absolvovali v pohodě, ale až příjezd na místo servisu nám lehce zkomplikoval stávkující diferenciál naší milované dodávky. Díky šikovným pořadatelům se nám podařilo bolavou dodávku s Modrým Orlem dostat na vytyčené místo našeho servisu pro rally. Slíbený odtah domů pak trošku vážnou situaci odlehčil.
Pro Podorlickou rally na místo spolujezdce usedl Jaromír Michálek.
Začátek rally nebyl pro mě jednoduchý. Počasí bylo pěkné a 1RZ začínající na šotolině s ostrými kameny mi jasně zvolila začít na tvrdších pneu s větším množstvím masa gumy. Soupeři nasadili vysoké tempo, ale já se nemohl nějak po antibioticích a s levou rukou, kterou jsem sotva dostal do závodní rukavice, pro závod nažhavit.
Výprask od soupeřů mě však ze spánku probral. Musel jsem se trošku kousnout a vytáhnout flintu z žita -)). Spolujezdec Mirek se velmi rychle a velmi dobře zhostil se svojí rolí spolujezdce a dvě vyhrané RZ a další RZ v těsném kontaktu se špičkou naší třídy nás na předposlední RZ posunuly na dosah pódiového umístění.
A poslední RZ … bylo nutné nechybovat a na ne pro nás úplně vhodné trati RZ se spoustou retardérů a úzkou hodně uskákanou cestou zaseknout soupeřům dráp alespoň ve hře o třetí místo. Podařilo se. Třetí místo ve třídě a 16 absolutně bylo nad očekávání. Díky modrému Orlovi, který letěl jako vítr.
Díky spolujezdci, který četl jak přesně jsem potřeboval a mechanikům, kteří se o nás starali s neobyčejnou péčí se již nyní těšíme na Radouňskou rally.
A jak jsme dorazili domů? Díky obětavosti pana Tomáše Bláhy, který nás se svojí odtahovkou dostal domů… Díky. A hlavně díky Vám všem, kteří jste nám fandili.“
Jan Vonka
