David Borek o napětí i covidu
PROČ MĚ PRÁCE BAVÍ
Je v mnohém pestřejší než tuzemská politická publicistika, která se často smrskne na dvě tři hlavní témata a k tomu domácí politické hádky. Jako zahraniční zpravodaj v Izraeli musím obsáhnout všechno – politiku, války, kulturu i lifestyl. A referuju i o dalších zemích téhle oblasti.
David Borek V České televizi působil na několika moderátorských postech, poté se stal jejím stálým zahraničním zpravodajem v Izraeli. Zkušenosti využil ve své knize Moje roky v Izraeli. Je rozvedený, přítelkyně Zuzana je kameramanka a fotografka. |
JAKÉ JE NAPĚTÍ V IZRAELI
Neřekl bych, že graduje, podle mě je trvale vysoké. Izraelci jsou rozhádaní, společnost rozštěpená, politici i veřejnost si navzájem lezou na nervy. Za pět let jsem zažil pět předčasných voleb, možná se blíží šesté.
O ČEM PÍŠU V NOVÉ KNIZE
Je pro lidi, které zajímá zákulisí práce zpravodaje v Izraeli, zemi politických i náboženských bizarností. Napsal jsem ji s lehkým sarkasmem, líčím mentalitu Židů i Arabů a píšu upřímně o tamních poměrech. Pro mnohé to bude nečekaný pohled, protože Izrael je jiný, než si možná představují.
ČÍM MI SYN DĚLÁ RADOST
Je trochu po mně, má smysl pro humor, umí být sarkastický a je – což se mi líbí – malinko provokatér.
(Benjamin: Jako táta! Já to nechci moc zmiňovat, ale kdysi dělal mamce něco, co se jmenovalo Partnerský kalendář.)
Ale Bene, s tvojí maminkou Naďou jsme spolužáci od základky a toto byla sranda, komiks, který jsem nakreslil v pětadvaceti.
JAK JSME SE VÍDALI ZA COVIDU
Izrael uzavřel hranice a já si musel vymodlit výjimku, abych mohl zemi opustit a Benjamin přicestovat. Povedlo se to dvakrát. Přes Istanbul jsem dorazil do Prahy a syna vzal opět přes Istanbul do Tel Avivu. Tam jsme byli čtrnáct dní, ale deset jsme trávili u mě doma v karanténě. Pak jsem ho odvezl do Česka, vrátil se a zase byl deset dní doma.
CO BENJAMINOVI UKAZUJU
V Izraeli se vyhýbáme provařeným cílům, spíš chci, aby viděl místa, kde si uvědomí, že svět je sice složitý, ale že některé věci nejsou tak strašné, jak vypadají ze středoevropského pohledu. Ve Svaté zemi nezuří pořád válka, nelétají pořád nad hlavou rakety. Turisté by se měli víc bát toho, že uvíznou v nudném autokaru a budou jezdit po předražených restauracích a kupovat plastové krucifixy v Betlémě, Jeruzalémě a Nazaretu, zatímco spousta zajímavostí jim unikne.
PROČ NEJSEM NA SÍTÍCH
Nemám potřebu na sociálních sítích všechno komentovat. Jsem člověk, který mládím spadá do devadesátých let, kdy třeba nebylo slušné se ptát, kdo koho volí. Zato dnes každý, včetně devadesáti procent novinářské obce, na sebe říká na sítích všechno. Já si své soudy chci nechat pro sebe.
Benjamin Borek o televizi i tátově knize
KDY VÍDÁM TÁTU V TELEVIZI
Občas, když se dívám na zprávy. Nebo když jsem u dědy a řekne mi, že táta mluví v televizi, tak se jdu kouknout. Táta se mě někdy zeptá, jestli jsem ho viděl, ale nemusím ho chválit, to mi nepřikazuje. A když jsem u něj v Izraeli, někdy s ním jedu na natáčení.
Benjamin Borek David Borek a Benjamin Borek Chodí do páté třídy pražské Základní školy Jeremenkova. Má za sebou přijímací zkoušky na víceleté gymnázium. V jedenácti letech je nezvykle výřečný, čímž hodně připomíná svého otce. |
S KÝM ZA NÍM LÉTÁM
S babičkou, protože ještě nechci létat sám, bál bych se, že se dostanu do nějaké trapné situace. Učím se anglicky od první třídy, dokážu zčásti konverzovat, ale ještě to není nejlepší. Babička říká, že umí rusky a německy, ale když se měla v letadle domluvit, říkala to česky a bylo to komplikované.
CO MĚ V IZRAELI ZAUJALO
Byl jsem u Gazy, kde bývají nepokoje, ale nezažil jsem je. Zato jsem viděl, jak létají vojenské vrtulníky přes moře. Hodně se mi líbily zříceniny v Negevské poušti. Chovají velbloudy, občas je tam nějaký suchý keř a oázy. Klidně si ji představte jako Saharu.
JÁ A MRTVÉ MOŘE
Když jsem tam byl s babičkou, rozřízl jsem si prst na noze a ona z toho dělala hrozné drama. Pokud máte nějaké zranění, tak hodně slaná voda pálí na kůži. Moře je to hezké, plavat umím, ale je tak slané, že se v jeho vodě v klidu vznášíte.
V ČEM JE TÁTA FAJN
Třeba v tom, že umí člověka občas naštvat a hezky týrat. Ale vážně, je pro mě vzorem. Umí být vtipný, děláme spolu srandičky, jenže občas vymýšlí vtípky, které mě rozčílí. Taky se spolu někdy učíme, což mě docela nebaví. A málokdy mi dovolí hrát videohry.
(David: To souhlasí, k tomu se hrdě hlásím.)
JAK SE MI LÍBÍ JEHO KNIHA
Už jsem ji četl, je zajímavá a nejvíc se mi líbí fotky. Protože je úplně nová, zatím jsem došel jen na dvacátou stránku. Ale zkusím to dočíst. Taky proto, že by byl táta asi smutný, kdybych ji nedočetl.
(David se hlasitě rozesměje.)
Je v ní ale nepříjemná věta, že součástí novináře je kafíčko a kouření – to by měl táta omezit.
(David: Ale Benjamine, jsou i horší tatínkové, kteří mají doma flašku a pijou, to já jen kouřím.)
ČÍM JEDNOU BUDU
Hodně mě zajímá věda, jako třeba biologie, fyzika a chemie, takže bych chtěl být dětským doktorem. Někdo ale tvrdí, že doktoři moc nevydělávají.
(David: No počkej, tohle ti přece neříkáme.)
Kdybych změnil názor, tak plánuju, že bych se stal gastronomem. Tedy v podstatě kuchařem. Třeba jako některý ze šéfkuchařů, co vystupují v televizi a na které se dívám. Jednou už jsem byl na gastronomickém kurzu, vařil jsem tam italskou a anglickou kuchyni.
26. dubna 2022 |
