Vlak ukazuje život československých legionářů na Sibiři. Největší zájem je o obrněný vůz

Kolem Legiovlaku se to při páteční návštěvě v Říčanech hemžilo především žáky a studenty. Přišli se před koncem školního roku podívat na věrnou repliku československých legionářských vozů z let 1918–1920.

O období, kdy na Transsibiřské magistrále v Rusku probíhaly válečné operace legií, jim vypráví členové Československé obce legionářské (ČSOL) v dobových uniformách.

„Chceme jim vysvětlit příběh našich legionářů, říct jim, že před více než sto lety tady byli muži, kteří se zasloužili o vznik našeho, tenkrát Československého, státu a že naše vojenské dějiny jsou skutečně bohaté a máme být na co hrdí,“ vysvětluje záměr pojízdné expozice její vedoucí Jiří Charfreitag.

Když s projektem ČSOL v roce 2013 začínala, představila tři vozy, o pár let později už začala vyjíždět na štace po Česku s 12 vozy. „V současné době je v Legiovlaku čtrnáct vozů reprezentujících různé činnosti, které museli naši legionáři v Rusku zažívat,“ přibližuje vedoucí.

„Tím nejobyčejnějším je takzvaná těpluška, v tom legionáři žili. Ale jsou tady i další vozy, jako je například velitelský, ve kterém se právě nacházíme,“ ukazuje kolem Charfreitag. Tento působí ze všech nejhonosněji, je vybavený nábytkem i záclonami.

„Pak je tady štábní vůz, ve kterém se plánovaly bojové operace, zdravotní vůz nebo třeba polní pošta či kovárna,“ vyjmenovává. O který je mezi lidmi největší zájem? „Tím nejnavštěvovanějším je obrněný vůz, ve kterém jsou zbraně a ukázka toho, co měli naši legionáři při boji s bolševiky,“ odpovídá vedoucí. Jsou to třeba kulomety Maxim a Šoša.

„Asi největší zajímavostí, kterou tady máme, je kanón Putilov, model 1902, to byla taková standardní zbraň carského polního dělostřelectva,“ ukazuje nám vedoucích jedné z posádek Legiovlaku Jiří Müller.

Dělo umístěné na konci posledního vagonu je střelbyschopné. „Při různých natáčeních nebo třeba bojových ukázkách to dělo stále využíváme ke střelbě,“ potvrzuje Müller.

Se zbraněmi se ale návštěvníci můžou setkat hned na začátku prohlídky, v již zmiňovaném obytném voze zvaném těpluška. „Každý voják musel mít pušku po ruce,“ vysvětluje Jiří Charfreitag důvod.

„Vůz je vždy uzpůsoben tak, že jeho polovina je přesnou rekonstrukcí toho, jak ty vozy vypadaly, a v té druhé polovině jsou originální předměty, které máme ze sbírek. Máme velkou radost, že dodnes za námi chodí potomci legionářů a nosí nám různé artefakty, které my pak prostřednictvím našeho Legiovlaku, ale i muzeí, vystavujeme a představujeme veřejnosti,“ říká.

Příchozí tu uvidí také ukázky uniforem, staré psací stroje nebo zdravotnické a krejčovské pomůcky. Součástí jsou informační tabule a krátké video o legiích v prvním voze.

„Jsou zde i osobní předměty legionářů jako psací potřeby, holicí náčiní, máme tady různé věci, které si legionáři sami vyráběli, například náramky a prstýnky nebo třeba sedlo na koně, které si legionáři museli také v té době v Rusku vyrobit,“ doplňuje ke sbírce.

„Naši průvodci, kteří se po soupravě pohybují v dobových uniformách, návštěvníkům umožňují sáhnout si na nějaké exponáty a potěžkat je, třeba na kulomet Maxim v obrněném voze,“ informuje vedoucí, co je v jejich pojízdném muzeu možné.

A vzpomíná, že zrovna nedávno se jistí nenechavci dostali do jedné ze zamknutých vitrín a ukradli několik drobných artefaktů. Vozy jsou volně přístupné a posádka nemůže uhlídat všechny návštěvníky. Incidenty jsou podle vedoucího Legiovlaku naštěstí ojedinělé, vyhnuli se jim zatím i sprejeři.

Legiovlak se od dubna do prosince vydává po kolejích za zájemci po celém Česku, do menších i větších měst, stihne jich ročně kolem čtyřiceti. S výjimkou školních skupin se návštěvníci nemusejí na prohlídky objednávat předem. Vstup je zdarma.

„Teď během léta se vypravíme do Krkonoš, konkrétně do Kořenova. Poté pojedeme okružní cestu přes střední Čechy, navštívíme například Doksy, Nižbor nebo Řevnice. Po prázdninách se vydáme zpátky na Moravu, kde jsme byli už na začátku roku. Konec roku bychom chtěli oslavit u příležitosti 105. výročí vzniku Československa na pražském Masarykově nádraží,“ vyjmenovává Charfreitag, kam se ještě s bratry z legionářské obce podívají.

A možná přijedou i s nově připojeným, patnáctým vagonem. „Věříme, že během následujícího měsíce přidáme poslední vůz, který bude zahrnovat druhý odboj a činnosti našich legionářů během 2. světové války,“ těší se.

Většinu vozů odkoupila ČSOL od Českých drah jako vyřazené, některé zakoupila od soukromých spolků. „Veškeré vozy byly vraky a bylo nutné je kompletně rekonstruovat. Museli jsme začít obnovou dřevěných konstrukcí a následně i pojezdů, tak abychom mohli zpátky na koleje,“ přibližuje vedoucí.

Podívají se s nimi také za hranice. „V minulosti se nám podařilo několikrát navštívit Slovensko, protože legie byly československé. Dokonce jeden z vozů, které tady máme, je slovenský, je to ta kovárna. A my věříme, že i letos se nám podaří Slovensko navštívit, konkrétně bychom rádi do Bratislavy a Zvolena.“

S putováním Legiovlaku se zatím počítá do roku 2026, do kterého má ČSOL zajištěno financování i díky státní podpoře. „Poté uvidíme, co bude se soupravou dál. Doufáme, že neskončí někde v kopřivách, ale bude nadále sloužit k tomu účelu, ke kterému jsme ji vytvořili,“ uzavírá po prohlídce Charfreitag.