Anna Paulová: Život bez klarinetu si neumím představit

Mladá klarinetistka Anna Paulová je inspirativní bytost prodchnutá hudbou. Na svém kontě má řadu cen, koncertuje po Evropě, komponují pro ni tuzemští skladatelé. „Je to pro mě veliká pocta,“ říká skromně a rozhovoří se nadšeně o tom, jaká výhoda to je, když hraje skladbu žijícího autora. A jestliže má hovořit o Mozartovi, Weberovi, Martinů, ožívá historie v jejích slovech a posluchači jejích koncertů dobře vědí, jak ožívá v hudbě, kterou Anna Paulová interpretuje. O svých úspěších nehovoří a když na ně přijde řeč, stane se to jen jaksi mimochodem, a ne z jejího popudu, hlavní je pro ni hudba. Jako interpretku ji charakterizuje objevování nových výrazových možností, posouvání hranic, ale také fascinace historií. A když prohlásí, že „život bez klarinetu si vůbec neumí představit,“ je naprosto jasné, že to není žádná fráze. Různé typy klarinetů, na které hraje skladby od klasicismu až po 21. století, jsou pro Annu Paulovou naprosto zásadní. Letos je rezidenční umělkyní mezinárodního festivalu Klášterní hudební slavnosti, jejich 17. ročník se koná od května do září ve vybraných lokalitách Šumperska. „Je to poprvé, kdy jsem se stala rezidenční umělkyní. Moc si toho vážím,“ říká upřímně.

Kdy jste začala hrát na klarinet?
K hudbě mě přivedla maminka. Vodila nás s bratrem od dětství do ZUŠ, bratr je starší, hrál na klavír a na klarinet, já jsem ho poslouchala a začala jsem také hrát. Ve čtyřech letech jsem začala hrát na klavír, v pěti si přidala zobcovou flétnu. A když už jsem v deseti letech na flétnu ledacos zahrála, pan učitel Mezera, také klarinetista, mi řekl, že bych mohla zkusit klarinet. Nejdříve jsem si ho představovala jako nástroj pro muže, sotva jsem ho v té době unesla. Myslím, že mi to šlo celkem rychle, a když jsem hrála asi půl roku, slyšela jsem v Rudolfinu hrát Ludmilu Peterkovou s klarinetistkou Sharon Kam. Jejich hra mě natolik fascinovala, že jsem si řekla: takhle bych si přála jednou hrát. Později jsem začala objevovat krásný klarinetový repertoár, klarinet mě uchvátil svým zvukem, který je lidskému hlasu nejbližší, má z dechových nástrojů nejširší výrazové prostředky a emoční vyjádření.

Obvykle se lze dočíst, že se zaměřujete na hudbu 20. a 21. století. Je to tak?
Nemám vyloženě jedno období, kterým bych se zabývala. Hudbou 20. století se zabývám velmi ráda, protože repertoár pro klarinet v tomto období je velmi široký. Spolupráce se současnými skladateli je velká příležitost – řeknou vám, jak přesně by si přáli skladbu slyšet, jak ji zahrát, aby vyzněla co nejlépe. Společně objevujeme také nové technické možnosti. Ale zároveň mám velmi ráda skladby romantismu, například úžasné sonáty Johannesa Brahmse, který věnoval klarinetu nádherné skladby. Například klarinetové sonáty a kvintet, nebo trio pro klarinet, violoncello a klavír – to patří k naprostým skvostům! A samozřejmě na prvním místě patří mezi mé nejoblíbenější skladby Mozartův Koncert pro klarinet a orchestr A dur KV 622. Váže se k němu velice zajímavá historie. Basetový klarinet vznikl kolem roku 1790 na popud vynikajícího klarinetisty Antona Stadlera, Mozartova přítele. Spojil se s vídeňským dvorním nástrojařem Theodorem Lotzem a postavili basetový klarinet, který sahal svým rozsahem až do malého c oproti běžnému klarinetu s rozsahem do malého e. Mozart svůj slavný klarinetový koncert zkomponoval právě pro Antona Stadlera; pro něj a basetový klarinet složil rovněž nádherný klarinetový kvintet KV 581 – to jsou skladby, které hraji opravdu nejraději. Krásné klarinetové koncerty napsal Carl Maria von Weber, zrovna jeho druhý koncert jsem hrála v Německu v Ebrachu 18. června s orchestrem Národního divadla v Praze s dirigentem Robertem Kružíkem. Byl to pro mě úžasný zážitek a měla jsem velikou radost, že mě publikum vřele přijalo a bylo nadšené.

Šíři vašeho repertoáru reflektují i koncerty v rámci letošních Klášterních slavností. Zahajovací koncert byl sestaven výlučně ze skladeb sólového klarinetu od 18. po 21. století.
Moc mě potěšilo, že se nám podařilo sestavit zajímavý program jak pro koncert se sólovým klarinetem, tak pro závěrečný s Pražským komorním orchestrem. Bylo to poprvé, kdy jsem hrála koncert sestavený výlučně z děl pro sólový klarinet bez jakéhokoliv doprovodu. Koncert se konal v Dietrichsteinské hrobce a skladby jsme vybírali s panem manažerem Romanem Janků se zřetelem k tomuto prostředí. Proto jsme kombinovali díla z 20. století s úpravami částí houslových sonát a partit J. S. Bacha od francouzského klarinetisty a profesora pařížské konzervatoře Ulysse Delécluse. Zařadili jsme také velice zajímavou virtuózní skladbu Gaetana Donizettiho Studio prima, vůbec první skladbu napsanou jen pro sólový klarinet. Program jsme doplnili sólovou částí z Kvartetu pro konec času Oliviera Messiaena III. Abîme des oiseaux, přesunuli jsme se do 20. století s B. Kovácsem a jeho Hommage – skladbami komponovanými ve stylu určitých autorů, hrála jsem Hommage á J. S. Bach a Hommage á C. Debussy, dále také dílo Jiřího Pauera a pana profesora Hlaváče a velmi zajímavou minimalistickou skladbu Petera Grahama. Celý koncert jsem si zopakovala začátkem června v Praze na Barrandově v kostele Krista Spasitele.

A Mozartovým koncertem Klášterní slavnosti v Šumperku na podzim uzavřete…
Na závěrečný koncert se už teď moc těším stejně jako na spolupráci s Pražským komorním orchestrem. Koncert budu hrát na basetový klarinet. Mám velkou radost, že jsem měla to štěstí, že jsem si mohla tento unikátní nástroj pořídit a hrát tento úžasný koncert na nástroj, pro který jej Mozart napsal. Bez přispění mecenášky z Německa by to nebylo možné.

Jak k tomu došlo?
V roce 2020 jsem studovala ještě na Musikhochschule Lübeck u Sabine Meyer, vyhrála jsem tam tehdy soutěž, dostala stipendium a tam mě slyšela tato mecenáška hrát. Líbilo se jí, jak hraji, a chtěla mě podpořit. Poradila jsem se se Sabinou Meyer a její rada byla jednoznačná – „Hraješ často Mozarta, tak ho musíš hrát v původním znění!“ Přímo v továrně Buffet Crampon v Mantes mi pomohla basetový klarinet vybrat a už za měsíc jsem na něj hrála koncert s Pražskou komorní filharmonií.

Jak jste se na něj učila?
Měla jsem se Sabine Meyer on-line hodiny, kvůli covidu to bylo komplikované, ale vyšlo to. Mechanika basetového a normálního klarinetu je velmi podobná, ale nástroj je kvůli přidaným klapkám o osmnáct centimetrů delší a klapky jsou postavené blíže k sobě. U basetového klarinetu je pravý palec více vytížený, protože hraje a navíc musí držet nástroj. Nástroj je tedy výrazně těžší, proto používám popruh, abych jej lépe unesla.

Jak se vám přechází mezi těmito dvěma klarinety? A hrajete ještě vůbec Mozarta na běžný A klarinet?
Mozartův koncert se mi nyní rozhodně hraje lépe na basetový klarinet a na jiný ho už ani nehraji. S basetovým klarinetem se koncert otevře najednou v úplně jiném světle. I zvukově jsou klarinety odlišné – basetový klarinet má subtilnější zvuk, krásně se pojí se smyčci, běžný A klarinet je průraznější. Historie klarinetového koncertu W. A. Mozarta je složitá. Jeho rukopis se nedochoval, dochovaly se pouze noty, které vyšly tiskem. A to už je přepis pro normální A klarinet. Mnoho desetiletí ho hráli klarinetisté na A klarinet. Až byla objevena jedna z dobových kritik se zajímavými postřehy. Kritik se v ní zmiňuje, že klarinetista nehrál na normální klarinet, nýbrž na basový, což byl tehdejší název pro basetový klarinet. Jeho rozsah byl hlubší a zmiňovaná místa dokonce kritik i zaznamenal. Díky tomu můžeme zčásti určit, jak Mozart svůj koncert původně zamýšlel. Stadler bohužel původní notový zápis ztratil, ani nástroj se nedochoval a v podstatě zanikl. Ovšem někteří současní skladatelé komponují pro tento nástroj nové skladby. Například belgický skladatel Wim Henderickx zkomponoval pro klarinetistku Annelien van Wauwe Koncert pro basetový klarinet, orchestr a elektroniku „Sutra“, další sólová skladba pro basetový klarinet je Arietta Ariberta Reimanna, kterou zkomponoval pro Sabine Meyer.

Koncert v Šumperku zahájíte virtuózním dílem Ondřeje Kukala Clarinettino, concertino pro klarinet a smyčce op. 11., výlučně hudba 20. století je na vašem CD, které jste právě vydala. Je sestaveno z děl Bohuslava Martinů a Karla Husy – proč právě tito dva skladatelé?
Oba skladatele pojí podobný osud, protože oba žili většinu svého života mimo svou vlast, ale také jejich vztah k lidové hudbě a moravskému folkloru. Oba studovali v Paříži a poté žili v Americe. Ještě jedna věc je spojovala – manželky Francouzky. Hudbu Bohuslava Martinů mám velmi ráda, obzvláště jeho Sonatinu pro klarinet a klavír, je to jediná skladba pro sólový klarinet s doprovodem klavíru. Napsal ji v roce 1956 v Americe a v té době věděl, že se do Česka nikdy nevrátí. Myslím si, že je to slyšet hlavně ve druhé větě. Moc ráda hraji také jeho komorní skladby, ve kterých je obsazen klarinet, jako jsou například Čtyři madrigaly pro hoboj, klarinet a fagot, Kvartet pro klarinet, lesní roh, violoncello a malý bubínek, Kuchyňská revue, Sextet pro klavír a dechové nástroje, Nonet č. 2 a několik serenád. Dílem Karla Husy se zabývám už od dob svých studií na HAMU v Praze, přivedl mě k němu pan profesor Jiří Hlaváč. Nejprve jsem nastudovala Husovy Tři studie pro klarinet sólo a hrála jsem je společně se Sonatinou Bohuslava Martinů na Soutěži Nadace Bohuslava Martinů v roce 2016, kde jsem se stala absolutní vítězkou. Husovy Tři studie pro sólový klarinet z roku 2007 mě nesmírně zaujaly – jsou složeny ze tří kontrastních částí Horský pták, Tklivá píseň a Neúprosný stroj. Klarinet se v nich představí v různých výrazových škálách a nových technických možnostech. Když jsem Husovy Tři studie tenkrát začala hrát, byla jsem tou skladbou úplně unesena a chtěla jsem tehdy Karla Husu kontaktovat a za tu krásnou skladbu mu poděkovat. Ale krátce na to mě zasáhla zpráva o jeho úmrtí. Poděkování jsem už bohužel nestihla… Začala jsem se pak zabývat jeho dalšími skladbami a objevila jsem úžasné věci! Karel Husa mě hodně oslovil i objevováním nových zvukových možností klarinetu. Každá jeho skladba má pevnou stavbu, logický vývoj, moc mě to baví. Jsou každá úplně jiná, nic se nikde neopakuje, cítím v nich inspiraci v ptačím zpěvu i v lidové hudbě. Dalšími skladbami Karla Husy, které na CD uslyšíte, jsou Slovenské evokace pro klarinet, violu a violoncello, Čtyři české skici pro klarinet a klavír, Dvě preludia pro flétnu, klarinet a fagot a Sonata à tre pro housle, klarinet a klavír. CD by však nikdy nevzniklo bez dalších interpretů a jsem jim moc vděčná, že do toho se mnou šli. Ráda bych jim poděkovala za to, s jakým nasazením skladby studovali – na prvním místě to byl klavírista Ivo Kahánek, dále houslista Jan Fišer, flétnista Oto Reiprich, fagotista Jan Hudeček, violistka Kristina Fialová, violoncellista Vilém Vlček a dík patří i zvukovému mistru Martinu Stupkovi.

Neplánujete náhodou už nové CD?
Mám různé nápady, to ano, ale k realizaci vede dlouhá cesta…

Jak bude vypadat vaše nová sezóna?
Na začátku října mě čeká cesta do italského Sanrema, kde budu hrát s Orchestra Sinfonica di Sanremo Klarinetový koncert Es dur op. 36 Františka Vincence Kramáře, na to se moc těším. Vidíte, to je další krásná skladba, kterou mám velmi ráda!

V Sanremu jste už vystupovala s Mozartovým koncertem, kdy jste se tam představila poprvé?
Ještě jako studentka konzervatoře jsem se zúčastnila jedné soutěže pro mladé hudebníky v Německu a členem poroty byl jeden italský klavírista. Zaujalo ho, jak jsem hrála Mozartův klarinetový koncert, a pozval mě tenkrát na koncert do Grosseta a od té doby mě do Itálie čas od času zvou. Mozartův koncert jsem tam hrála už dvakrát a nyní to bude Kramářův koncert, který si tentokrát z mého programového návrhu vybrali. V listopadu se těším na premiéru klarinetového koncertu Corpus dei, který pro mě napsal pan profesor Jiří Hlaváč. Je to pro mě obrovská čest! Budu ho premiérovat s Pražskými akademickými komorními sólisty a dirigentem Leošem Svárovským. V prosinci budu vystupovat s panem profesorem Hlaváčem na festivalu České doteky hudby, kde zahrajeme Concertino Doppio pro dva klarinety a orchestr Jiřího Temla, mezitím bych také měla natáčet se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu a dirigentem Tomášem Braunerem Klarinetový koncert Carla Nielsena; 29. února 2024 vystoupím v rámci komorní řady FOK s violistkou Kristinou Fialovou a klavíristou Martinem Kasíkem. V příštím roce se těším také na koncert bývalých laureátů Pražského jara v Rudolfinu, kde budeme hrát Mozartovu Koncertantní symfonii pro hoboj, klarinet, fagot, lesní roh a orchestr. Letos v červenci nás s violoncellistou Tomášem Jamníkem čeká Akademie komorní hudby, kde společně zahrajeme skladby – Serenádu pro dechové nástroje, violoncello a kontrabas op. 44 Antonína Dvořáka a budeme studovat novou skladbu Jiřího Gemrota Ďábelský rozmar pro violoncello, dechové nástroje a bicí, premiéra je naplánována na září v rámci festivalu Dvořákova Praha. A příští školní rok také dokončuji doktorandské studium na HAMU.

Čím se zabýváte?
Moje disertační práce nese název Jiří Hlaváč v kontextu národní a mezinárodní klarinetové školy. Zabývám se tedy osobností pana profesora Hlaváče, jeho interpretační a pedagogickou činností a porovnávám českou klarinetovou školou se zahraničními školami a metodikami – například s francouzskou, německou, italskou, anglickou, ruskou, americkou a dalšími z celého světa. Analyzovala jsem také klarinetové etudy. Je to velmi zajímavý pohled na různé přístupy. Cíl je samozřejmě u všech stejný – aby každý hrál a interpretoval skladby co nejlépe. Ale cesta k němu je odlišná, metody cvičení jsou různé a estetika klarinetového tónu se také odlišuje. Každá škola má ovšem svůj specifický postup a ráz. Velkou roli v tom hraje také historie a vývoj klarinetu v jednotlivých zemích. Ale zajímavé je, že dnes už je těžké jednotlivé školy specifikovat. Co platilo ještě před deseti lety, už je dnes jinak. Jak se svět promíchává, metody se spojují a prolínají, národní specifika se stírají. Ale osobně si myslím, že národní specifika stále zůstávají ve způsobu vlastní interpretace, svého národního autora mají nejlépe ‚pod kůží‘ právě příslušníci toho kterého národa. Vysvětlím to na našem příkladu – mnohokrát slýchám například Sonatinu Bohuslava Martinů v provedení vynikajících zahraničních interpretů. Je to vždycky technicky absolutně perfektní, někdy je to hráno více dramaticky, jindy virtuózně, ale není to český Martinů, není tam naše zpěvnost, něco, pro co musíte mít cit. Ale to už by byla jiná kapitola…

Nicméně neméně zajímavá! Ale konec té vaší doktorandské se blíží – čím byste chtěla své studium zakončit?
Moc ráda bych ho zakončila Messiaenovým Kvartetem pro konec času. Přála jsem si ho hrát na svém absolventském magisterském koncertu, ale kvůli covidu to nebylo možné. Tak snad se to podaří příští rok v rámci absolventského doktorandského koncertu.

Do té doby vás ale ještě čeká několik premiér klarinetových skladeb. Jaké je to, být prvním interpretem nového díla?
Mě to moc baví! Moc ráda jsem se například podílela na projektu mladého skladatele Jiřího Trtíka Koncert pro les, v němž jsem hrála na basklarinet. Tento zajímavý koncert jsme hráli i s jeho Stromy ensemble v rámci Dvořákovy Prahy. Koncert je to krásný a já jsem měla radost, že jsem si na basklarinet zahrála i sólově. Jinak také hraji i v Prague Quiet Music Collective, založil jej a vede skladatel Ian Mikyska. Jedná se o soubor velice avantgardní minimalistické hudby a máme zajímavé projekty z úplně jiných hudebních vod…

Ke dvěma klarinetům a k basetovému klarinetu máte ještě basklarinet?
Zatím mám půjčený školní nástroj, ale ráda bych si pořídila v budoucnu i svůj vlastní. Klarinet je opravdu úžasný nástroj, jeho možnosti a variabilita mě nikdy nepřestanou fascinovat. Život bez klarinetu si už zkrátka neumím vůbec představit.