Ve Washingtonu začala výstava fotek z předválečné Ukrajiny. ‚Obávám se o lidi na snímcích,‘ říká autor
Jak to na Ukrajině vypadá, když není válka. To se snaží ukázat soubor černobílých fotografií tří českých dokumentárních fotografů s titulem Ztracená Evropa – na okraji vzpomínek. Snímky Karla Cudlína, Jana Dobrovského a Martina Wágnera si v těchto dnech mohou prohlédnout návštěvníci univerzitního uměleckého centra ve Washingtonu. O vernisáž výstavy byl velký zájem.
Před skoro plným sálem využívaným hlavně pro komorní koncerty vyprávěli dva z autorů fotografií své zážitky z cest na Ukrajinu v letech po rozpadu Sovětského svazu. Martin Wágner i Jan Dobrovský byli překvapení, kolik lidí jejich fotografie přilákaly.
„Jsme rádi, že to někoho zajímá a v takovém množství, že se nás na něco ptají a my můžeme odpovídat. Otázky, které nám kladli, byly gramotné. Spousta lidí tu neví, co je Ukrajina, a nemá tušení, co je poetika, kterou hledáme. Sem ale přišli lidé, kteří se do toho umí ponořit, a to mi udělalo velikou radost,“ říká jeden z fotografů Jan Dobrovský.
„Teď přemýšlíme o tom, kam všude co spadlo, a komu to ublížilo. Potkali jsme spoustu lidí a máme je i vyfotografované, takže si je pamatujeme dvojnásobně a obáváme se o ně. Dovezli jsme třeba nějakou pomoc do chersonských nemocnic a jen co jsme vytáhli paty, tak tam spadly rakety. To si pak říkáte, že to je opravdu zoufalství,“ dodává Dobrovský.
Návštěvnice Susan dříve pracovala jako knihovnice a Ukrajinu několikrát navštívila. To, co fotografie ukazují, například těžký život ve vesnicích nebo oblast zasaženou jadernou katastrofou v Černobylu, je podle ní velmi smutné.
Dopis Husákovi i plechovka na peníze chartistům. Washingtonské muzeum otevřelo výstavu o Havlovi
Číst článek
„Člověk by rád věděl, jak se těm lidem asi daří dnes, kdyby se tam jako fotograf vrátil. Jsou to nádherné fotky, ale zároveň plné smutku,“ říká.
Na výstavu přišla i paní Katarína ze Slovenska a s sebou vzala svého manžela Toma, který je Američan a politolog na univerzitě ve Washingtonu.
„Fotky mi připomínají velmi vzdálenou dobu a jsem překvapená, že jsou ze západní Ukrajiny. Takové podmínky by mě nepřekvapily v Rusku nebo na východě Ukrajiny, ale i na západě Ukrajiny jsou místa, kde je život velmi prostý, a to na mě silně působí,“ říká Katarína.
Její manžel vysvětluje, že i v USA je mnoho míst, která vypadají podobně jako na Ukrajině. Lidé, kteří žijí ve Washingtonu, New Yorku nebo Bostonu nevidí chudobu, která je v Mississippi, Arkansasu nebo jinde. Američané možná z televize vědí, co se děje na Ukrajině, ale rozhodně nevědí, jak to tam vypadalo dříve a někde ještě dnes.
A jaký je účel výstavy? Má Američanům otevřít oči?
„Určitě jim nejen otevře oči. Tady ve spojených státech je velký zájem o Ukrajinu a to, co se děje. Je tu i obrovská touha po tom, aby se věci urovnaly a Ukrajina byla nezávislá. Může přinést jiný pohled, protože pokrývá dění od roku 1991 až do roku 2018. Dívá se s láskou na krajinu, lidi a kulturu. Nepochybuju o tom, že o výstavu bude velký zájem a už nyní, pár dní po otevření, má velký ohlas,“ říká kurátorka Milena Kalinovská.
