Josef Frank, zapomenutá oběť v procesu s Rudolfem Slánským

Mezi obžalovanými ve vykonstruované skupině Rudolfa Slánského byl Josef Frank jedním z nejvýše postavených komunistů: byl zástupcem generálního tajemníka Ústředního výboru Komunistické strany Československa Rudolfa Slánského, odpovědným od roku 1941 za oddělení průmyslu a stavebnictví, plánování, finance a obchod; po reorganizaci v září 1951 dozoroval hospodářskou správu i technický sekretariát Ústředního výboru.

Čtěte také

Eugen Löbl nebyl po procesu se Slánským popraven, odseděl si však nejdelší trest

Rodák (1909) z Prostějova měl poměrně nízké vzdělání (pět tříd obecné školy a čtyři třídy reálky), podle všeho byl ale schopným organizátorem, aktivním od 30. let ve strukturách KSČ, v odborech i spotřebním družstevnictví.

Prakticky celou válku prožil v nacistických koncentračních táborech. Vzhledem k funkci pomocníka táborového velení v oddělení „arbeitsstatistik“ ovlivňoval pracovní nasazení mnoha spoluvězňů.

Nejpřísnější trest

Čtěte také

Vladimír Procházka překládal detektivky, sepsal poválečnou ústavu i socialistickou encyklopedii

Možnost mnohým pomoci znamenala i současně nutnost mnohým do určité míry uškodit, což mu po válce vyneslo zapsání na seznam válečných zločinců vydaný mezinárodní komisí OSN v září 1946, kde Frank figuroval na základě podkladů dodaných bývalými francouzskými vězni.

Pravdu v tomto případě se nikdy nepodařilo zjistit a je příznačné, že zatímco těsně po válce bylo jakékoli provinění Franka československými komunisty odmítnuto, v listopadu 1952 před soudem byl Frank komunistickou justicí za své válečné činy označen za zrádce.

Stejně odpovídá dobové atmosféře, že Frank byl souzen za údajné napomáhání Rudolfu Slánskému, ale vůbec se nehovořilo o jeho skutečných proviněních, například o nelegálních operacích se zbožím a zahraničními měnami, díky kterým KSČ po válce získávala peníze na činnost.

Čtěte také

Pět mimořádných Portrétů: Před 70 lety se stal Slánský obětí vlastních čistek. Na dno a na šibenici s ním šlo deset dalších

Frank byl zatčen jako jeden z posledních mezi obžalovanými, koncem května 1952. S vysokou pravděpodobností věděl, do jak neřešitelné situace se dostal, proto přistoupil na spolupráci s vyšetřovateli a před soudem odrecitoval celé odstavce absurdních obvinění a sebeobvinění, za která potom požádal o nejpřísnější trest. Dostal ho. V tehdejší vypjaté antisemitské kampani byl Frank jedním ze tří obžalovaných v procesu, kteří nebyli židovského původu.

Byl oběšen 3. prosince 1952 ráno o páté, žádost pozůstalých o vydání ostatků k uložení do rodinného hrobu nebyly vyslyšeny a popel všech, na nichž byl trest smrti vykonán, byl státní bezpečností vysypán na silnice v okolí Prahy. Josef Frank byl rehabilitován v roce 1963 a v dubnu 1968 mu prezident Ludvík Svoboda udělil vyznamenání Hrdina ČSSR in memoriam.