OBRAZEM: Domy, které musíte poznat a slyšet. Podcast Hmota se vydává do méně známých skvostů
Proč se vyplatí na pražské Letné zvednout hlavu? Kde se v Liberci vzala vila ve tvaru zaoceánské lodě? Může být továrna na punčochy uměleckým dílem? Jak vypadá spojení valašského folklóru s brutalismem? V podcastu Hmota Českého rozhlasu Vltava hledá odpovědi teoretik architektury Adam Štěch. V pěti dílech vyráží na architektonické expedice.
Vedle rušné liberecké silnice uprostřed města stojí dům, který nápadně připomíná zaoceánský parník. Architekt Thilo Schoder ho vyprojektoval pro bohatého průmyslníka a obchodníka Franze Strosse. Přitom expresivních, dynamických vil nevznikalo ve 20. letech v Československu mnoho.
Strossova vila je zapuštěna pod úroveň ulice. Omítka je dnes lososová, původně ale byla tmavší a měla hrubší strukturu. Právě odlesky kamínků z omítky dodávaly vile luxusní charakter.
Na první pohled zaujme výrazná horizontalita stavby, která připomíná lodní palubu. Design zaoceánských parníků byl před 100 lety poměrně oblíbenou inspirací. Interiér domu byl z velké části změněn, Adam Štěch se ale v podcastu Hmota podívá i do těch prostor, které si zachovaly původní vzhled.
Jablůnka
Adam Štěch (1986)
Teoretik, novinář a kurátor absolvoval studium kunsthistorie na Karlově univerzitě v Praze a záhy se vydal na úspěšnou cestu přemýšlení a psaní o designu a především architektuře.
Stavby 20. století objevuje více než 15 let. Jezdí za nimi po celém světě, navštěvuje a fotografuje unikátní a často málo známé klenoty modernistické architektury. Prochází privátní domy i veřejné interiéry a hledá pozoruhodné výtvarné prvky.
Vedle svého instagramového profilu okolo_architecture a knižních publikací tyto objevy už dva roky přináší i skrze vltavskou Mozaiku.
V Jablůnce na Valašsku se lidé se zesnulými mohou rozloučit v unikátní smuteční síni. Postavil ji architekt Vladimír Kalivoda, který působil v Beskydech a často se inspiroval ve valašské kultuře a životním stylu. V Beskydech za sebou nechal rodinné domy, koliby i veřejné stavby.
Smuteční síň v Jablůnce kombinuje funkcionalismus, brutalismus i šindel, tradiční beskydský materiál. Je ve tvaru kužele, hlavní vstup je výrazný a brutalistní, vzhled celé stavby ale zjemňuje právě šindel.
Uprostřed kruhové síně visí velkolepý objekt utkaný z barevných látek. Připomíná tapiserii nebo snad trnovou korunu. A pod ním je temná jáma, kam zajíždí rakev.
Podcast Hmota navštíví i vilu rodiny Gabryšových, která v době stavby vybočovala z tehdejších standardů. Fasádu tvoří beton a dřevo, jádrem domu je monumentální krb. Kalivodovy krby ostatně často připomínají výtvarná díla.
Praha-Letná
Na Letné stojí hned několik funkcionalistických obytných domů. Rukopis architekta Eugena Rosenberga, který pracoval i jako stážista u slavného Le Corbusiera, se propsal i do tamní Erhartovy cukrárny.
Domy na Antonínské ulici se řadí mezi takzvané elektrické domy, činžovní budovy v blokové zástavbě s velkolepou vstupní halou. Ozvláštňuje je perforované zábradlí.
Krásná Lípa
Cívky nylonových vláken a všudypřítomné vrčení nekonečné řady pletacích strojů. V Krásné Lípě v severních Čechách běží výroba kontinuálně už desítky let. Stále ve stejné fabrice, kterou v duchu funkcionalismu zbudoval architekt Hans Richter. Naproti Schindlerově pletárně, přes potok je k vidění i další jeho stavba – monumentální modernistická Palmeho vila.
Funkcionalistické sídlo továrníka Palmeho od začátku kontrastovalo s klasickými chalupami v okolí. Vyniká převislými římsami a pásovými okny, dnes ale nevypadá přesně tak, jak ji Richter navrhl. Ačkoliv ji dodnes zdobí vstupní mříž s charakteristickou racionální geometrií, vilu později doplnila přístavba a dnes se uvnitř nachází centrum pro lidi s handicapem.
Brno
V létě se před Janáčkovým divadlem v Brně cákají ve fontáně děti. Myšlenka na národní české divadlo vznikla už v 19. století, první představení se ale na jednom z největších evropských jevišť odehrálo až v roce 1965.
Fasáda divadla je přísná a geometrická, zdobí ji vápenec, sklo, žula i beton. Vzhled divadla je složený z několika stylů, které se vzájemně doplňují a odráží politické zvraty 20. století.
Hlavnímu foyer divadla dominuje monumentální schodiště, celý prostor je členěn do několika výškových úrovní a zdobí ho ušlechtilé materiály. Zajímavostí jsou masivní madla i panty dveří do hlediště, které připomínají tehdejší ochotu investovat do stavby kulturních center.
Díky jedinečnému sound designu podcastu se posluchač ocitá přímo uvnitř dění. Protože domy někdy stačí jenom slyšet. Celý podcast Hmota si můžete poslechnout zde.
