Když loni v únoru Rusko vojensky napadlo Ukrajinu, pracoval Mychajlo společně s manželkou Nadijou u Jihlavy. „Třetího června jsem byl na frontě,“ říká. Jeho jednotka držela obranu asi 30 kilometrů od Bachmutu. „Útočili vším – minomety, tanky, raketomety... V jednu chvíli vše utichlo. Napadlo nás, že se možná (ruská) pěchota pokusí najít nějaké slabé místo v naší obraně,“ říká Bartošyk. Vydal se prověřit, co se děje. To se mu stalo osudným.
Těžce zraněného Bartošyka nebylo možné hned evakuovat, nad zákopem se vznášel ruský dron. „Museli jsme čekat do tmy. Trvalo to šest hodin. Bolelo to tak, že jsem myslel, že to nevydržím. Řekl jsem kamarádům, aby mi dali granát a nechali mě odejít,“ vzpomíná.
„Původní práci asi nebudu moci dělat, ale mohl bych se stát třeba stavbyvedoucím,“ doufá Bartošyk.
