Záběr vašeho zájmu je obrovský. Při svých cestách neopominete daleké rozhledy, hluboké lesy či skalní útvary, ale pozornost upíráte i na drobnosti, jako jsou různé křížky, sakrální památky, ale klidně i štuková výzdoba na zdi secesního domu. Co vás okouzluje na těchto detailech?
Je to taková protiváha té otevřené krajině. Mě baví, když někde jdu a náhle si nějaké takové drobnosti všimnu. Za ní je totiž často schován zajímavý příběh, ke kterému se doberu někdy až detektivním pátráním. Hledám ve starých adresářích, novinách, v archivech, ve stavebních dokumentacích.
Ale nepovažuji se za žádného historika, jsem spíše popularizátor krajiny, nebo jak to říci. Nebo o mně píší jako o vlastivědném badateli, patriotovi. Já vlastně v tomto navazuji na Miloslava Nevrlého. Jde mi o to zaujmout běžnou populaci, lidi, kteří se rádi rozhlíží kolem sebe, vnímají krásu, mají rádi historii. Tvořím takovou všehochuť, takový regionální eintopf. Tento formát mi proto umožňuje věnovat se jak těm velkým věcem, tak i maličkostem, perličkám. Od velkého jdu k malému a obráceně.
