Marku Cavendishovi bylo v květnu 38 let. Do světa profesionální cyklistiky vstoupil v roce 2005. Nedávno prohlásil, že letošní sezóna bude jeho poslední. Sezóna, v níž získal na poslední chvíli místo v týmu Alexandra Vinokurova kazašské Astaně. Jako lídr týmu přijel na svou 14. Tour. Všichni jsme řešili, zda se mu podaří v konkurenci mnohem mladších dravců zopakovat jediné letošní vítězství, kterého ale dosáhl v poslední etapě Gira, a stát se s 35 výhrami jediným rekordmanem v počtu vítězství na Tour.
A Mark ukazoval, že to není jen marketingový tahák, ale reálná možnost. Ve sprinterských etapách dojel postupně na 6., 5. a v sedmé etapě dokonce na 2. místě hned za aktuálně nejlepším sprinterem Jasperem Philipsenem. A to přitom měl ještě smůlu, protože musel měnit zadní kolo a v samotném spurtu mu nefungovalo bezchybně řazení, což jeho výkon a výsledek významně ovlivnilo.
"Myslím, že jsem schopen Philipsena porazit. Budeme na tom pracovat i nadále," řekl po zmiňované etapě. Možná by se to stalo, možná ne, to už nezjistíme. Včera v nijak vypjaté situaci doplatil na nepozornost v balíku. Zatímco Pello Bilbao se okamžitě zvedl a pokračoval v závodě, Mark se držel za rameno a nechtělo se mu zvedat ze silnice. Jeho týmoví kolegové chvíli čekali a pak ho opustili. V ten moment bylo jasné, že je konec. Konec letošního a pravděpodobně definitivního učinkování Marka Cavendishe na Tour.
Tým následně oznámil, že si legendární britský sprinter skutečně zlomil klíční kost a navíc se mu v rameni uvolnil šroub, který tam měl po pádu z roku 2017. Kde jinde než na jeho milované Tour.
Když tohle téma po etapě zmínili před Tadejem Pogačarem, vyjádřil naději, že Mark třeba změní rozhodnutí a kariéru si o rok prodlouží. Aby se pokusil nejen být spoludržitelem, ale překonat legendárního Eddy Mercxe v počtu vyhraných etap na Tour de France.
A vítěz etapy Mads Pedersen k tomu řekl: „Bylo pro mě potěšením závodit proti Markovi. Mám s ním dobrý vztah. Je velká škoda, že taková legenda musí z Tour takhle odjet. Přeji mu vše nejlepší a doufám, že budu moci závodit v jeho posledním závodě."
Zatímco Mark cestoval do nemocnice, mladší dravci se pustili do souboje o etapu. A byl to souboj jaksepatří. Všem bylo jasné, že do tohoto souboje se nejspíš nezapojí čistokrevní rovinoví sprinteři, ale že to bude etapa pro borce typu Wout Van Aerta, Mathieu Van der Poela či Madse Pedersena. Pro Jumbo-Visma a Lidl-Trek to byla jasná volba. V Alpecinu nikoli. Ti se hodlali pokusit totožným způsobem jako v předešlých třech případech vyhrát čtvrtou etapu. Tedy tak, že Van der Poel dá své nohy do služeb Philipsena.
Jumbo i Lidl dělaly v průběhu etapy všechno pro to, aby do stoupavé kaskádovité cílové rovinky přivezli minimum soupeřů pro své lídry a to se jim z velké části podařilo. Čas vítěze získalo pouze 43 lidí a nebyli mezi nimi ani Bauhaus (Bahrain), ani Meeus (Bora), ani Jakobsen (Quick Step) a ani Ewan (Lotto). Naopak Groenewegen (Jayco) se do spurtu dostal, ale po náročnější etapě jak klasikářským profilem, tak tempem, které jely týmy soupeřů, neměl dostatečně čerstvé nohy na to, aby se dostal na stupně vítězů. Ale právě jen tam, skončil totiž těsně pod nimi.
Etapa i samotný závěr se nesly skutečně v režii týmu Jumbo-Visma, které celý den pracovalo na tom, aby odměnilo Wout van Aerta za jeho úžasnou práci, kterou odvádí pro tým. V samotné cílové rovince se vezl cyklistický superman k cílové čáře na zadním kole Christopha Laporta a vypadalo to hodně nadějně. Jenže ani tentokrát z toho nic nebylo.
"Vždycky je frustrující, když nemůžete dokončit práci týmu. Udělal jsem chybu tím, že jsem čekal moc dlouho. Mathieu a Jasper mě minuli, když Christophe odstupoval. Čekal, že ho předjedu zprava, zatímco já jsem byl na jeho levé straně. Musel jsem na brzdy. Byla to moje chyba. Cítil jsem, že mám nohy na to, abych vyhrál, ale to jsem měl celý týden," řekl Van Aert, který když přejížděl na třetím místě cílovou čáru, měl vyšší rychlost než soupeři před ním, což by mělo potvrzovat jeho slova o tom, že nohy na vítězství měl.
Ale nevzdává se: "Samozřejmě nastanou dny, kdy budu muset pracovat pro Jonase, ale doufám, že tu nulu smažu sobě i týmu. Zítra je další super náročný den, pak odpočinkový a pak uvidím, co přinese druhý týden."
Mads Pedersen je mistr náročných a dlouhých spurtů. A včera to znovu dokázal: „Nevěděli jsme, jestli to bude etapa pro únik nebo sprint, ale sprinterské týmy zjevně nechtěly, aby to byl den úniku. Takže jsme zůstali v klidu a kluci se pěkně vyřádili na špici balíku. Několikrát jsem se v úvodu etapy pokusil ujet, ale bylo jasné, že mě nepustí. Tak jsem se snažil šetřit síly na cíl a zůstat v klidu v pelotonu. Spurtovat jsem začal velmi brzy a v závěru jsem byl na totálním limitu. Ale je jedno, jestli vyhrajete o dva metry nebo dva centimetry.“
O ony centimetry porazil Jaspera Philipsena. Zatímco Pedersen podjížděl Van Aerta zprava, čímž ho úplně zavřel za zpomalujícím Laportem, zleva se řítila dvojice Van der Poel a Philipsen. "Udělal jsem všechno, co jsem mohl, ale dnes jsem prostě nebyl dost silný, abych Madse porazil. Vím, že je velmi silný v takovém terénu. Snažil jsem se a myslím, že všechno šlo velmi dobře, ale nakonec jsem neměl nohy. Věděli jsme, že to bude těžká etapa. V zásadě takovou koncovku umím docela dobře, ale Mads to umí velmi dobře. Je to určitě zasloužený vítěz," řekl Philipsen a vyslovil se i k roli Mathieu van der Poela: "Takový závěr velmi vyhovuje i Mathieuovi, ale rozhodli jsme se vsadit na mě a to i kvůli bodům do soutěže o zelený dres. Je to pro něj trochu škoda, protože i pro něj to byla dobrá šance. I proto jsem chtěl hodně vyhrát.“
Zatímco včera se řešili hlavně sprinteři a klasikářští rychlíci, dnes budeme řešit vrchaře a pravděpodobně jezdce na celkové pořadí. Na 182 km dlouhé cestě z Saint-Léonard-de-Noblat do Puy de Dôme má na celkových 3440 výškových metrech rozhodující podíl právě závěrečné stoupání na vrchol vyhaslé sopky francouzského Centrálního masívu. Cyklisté se na závěr etapy vyšplhají během necelých 15 km o 900 metrům výše. Posledních 5 km má průměr kolem 12%!
Jde se na to ve 13:45 hodin.
