Nová studie z roku 2021 ukázala, že historicky nejstarším domestikovaným zvířetem byla koza a proces jejího ochočování probíhal na území dnešního Íránu.
Koza je menší přežvýkavec, který hrál v historii lidské civilizace velmi důležitou, ba přímo klíčovou roli. Už lidé ve starověku si totiž byli vědomi, že kozy mají společnosti co nabídnout – od mléka a masa po vlnu a kůži.
Navíc, na rozdíl od skotu je chov koz velmi snadný, protože nejsou tak náročné na krmení, dobře se adaptují i na nejdrsnější podmínky, odolávají různým onemocněním a umí se velmi rychle rozmnožovat. Díky souboru těchto vlastností kozy byly, jsou a budou důležitým chovným zvířetem, díky němuž se dokáží uživit a přežít i velmi chudé skupiny obyvatel.
První ochočené kozy žily v oblasti úrodného půlměsíce
Jedná se o místo poblíž íránské části rozsáhlého pohoří Zagros v západní Asii, které je už od 50. let 20. století bohatým nalezištěm kostí prastarých hospodářských zvířat jako jsou právě kozy, ale i ovce nebo prasata. Důkazy jejich domestikace představují kupříkladu kratší rohy a menší těla, uvádí studie.
- Kosti koz byly nalezeny zejména na místech Tepe Abdul Hosein a Ganj Dareh v pohoří Zagros.
- Vědci zjistili, že tyto kozy byly domestikovány z divokých kozy bezoárových (Capra aegagrus), které jsou mnohem větší a poznat je lze i podle velkých rohů.
- Tato koza získala jméno podle bezoáru, což je jakési těleso v jejím předžaludku, obalené chuchvalci slepené srsti a koza ho využívá pro zpracování a trávení hůře stravitelných rostlin.
- Lidé ve starověku (a v některých kulturách dodnes) věřili v magickou a léčivou moc bezoárů, takže kozy bezoárové často lovili.
- S divokými bezoárovými kozami se v Íránu setkáte i v současnosti a podle vědců se může jednat o jednotlivce, jejichž domestikace se lidem v minulosti nepodařila.
První domestikované kozy se těm dnešním vizuálně moc nepodobaly
Výzkum nalezených kostí ukázal, že tělesná konstituce prastarých, pravděpodobně domestikovaných koz se paradoxně shodovala s tou, jakou měly kozy bezoárové. Proto se vědci zaměřili na výzkum DNA, díky čemuž objevili skutečně přelomovou informaci.
- Porovnání struktur DNA starověkých a dnešních divokých koz potvrdilo, že ty starověké, ačkoli vypadaly stejně jako divoké, opravdu nějakým způsobem domestikované byly, protože jejich DNA vykazovala známky změn.
- Genomy starověkých koz obsahovaly genetickou variantu, která je typická pro dnešní domácí zvířata – pomáhá jim učit se nové dovednosti a zbavuje je úzkosti, což těmto dávným kozám pravděpodobně pomohlo sžít se se svými lidskými chovateli.
- Vědci u zkoumaných starověkých koz také našli soubory genů, které mají i dnešní domácí kozy, z čehož se dá usoudit, že se jedná o jejich přímé potomky.
- Kromě těchto genetických informací se v Iránu našly i otisky kozích kopyt v cihlách, což poukázalo na to, že kozy pravděpodobně žily společně s lidmi (kozy divoké totiž migrují mimo lidská obydlí).
- Také se našlo víc samiččích a málo samčích otisků kopyt, což potvrzuje typický vzorec pastevců – vždy se chová méně samců a více samic, které produkují mléko a rodí mláďata.
Zdroje informací: ČT24, studie Herded and hunted goat genomes from the dawn of domestication in the Zagros Mountains
