Tři měsíce a dva dny po svém zadržení v Jižní Koreji přiletěl v pátek český vojenský lékař Ivo Kašpárek přímou linkou ze Soulu do Prahy. Tím definitivně skončil jeho případ, který odstartovalo obvinění z obtěžování ze strany jihokorejské hygieničky.
Incident se stal na palubě českého vládního letounu hned po přistání ve městě Pusan. Kašpárek mohl odcestovat až nyní, poté, co soud před týdnem rozhodl, že se jednalo o přestupek, a uložil mu pokutu ve výši téměř 170 tisíc korun.
V exkluzivním rozhovoru pro Lidovky.cz, který poskytl hned po přistání na pražském Letišti Václava Havla, popisuje, jak se celá událost z jeho pohledu odehrála, a vyvrací i některá tvrzení, jež zaznívala v médiích.
„Nešlo však v žádném případě o jakýkoliv úmysl. Prostě Korejci jsou na jakýkoliv osobní fyzický kontakt, zejména tedy mezi muži a ženami, cizinci pak obzvláště velmi citliví. Vůbec jsem to netušil,“ vysvětluje incident Kašpárek.
Lidovky.cz: Jak se cítíte po více než třech měsících nedobrovolně strávených v Jižní Koreji?
Jsem nesmírně šťastný a cítím obrovskou úlevu, ačkoliv se cítím více unavený než po návratu z misí v Afghánistánu. Jako voják a lékař jsem věděl, že jdu zachraňovat životy do války. V situaci, v jaké jsem se ocitl v Koreji, jsem nikdy nebyl a doufám, že již nikdy nebudu.
Český lékař zadržovaný v Jižní Koreji musí zaplatit pokutu, rozhodl soud. Poté může odcestovat domů |
Lidovky.cz: Jak přesně rozhodl jihokorejský soud?
Korejský soud rozhodl, že jsem se dopustil přestupku a uložil mi pokutu. Ve skutečnosti jde opravdu o obrovský rozdíl v kulturách a historii obou národů a zemí.
Lidovky.cz: Je součástí rozsudku také vyhoštění?
Ne, není. Leč věřte, že po mé zkušenosti už Koreu, byť je to krásná země, vybírat jako svou prioritní destinaci pro dovolenou nebudu.
Lidovky.cz: Co se podle vás doopravdy stalo té, pro vás osudové, středy 12. dubna po přistání v Pusanu?
Vše se seběhlo velice rychle a nešťastně. Let trval více než 18 hodin a byl náročný. Jako lékař jsem poskytoval pomoc pasažérům, kteří podcenili délku letu a mohli mít obavu ze srážlivosti krve nebo nevolnosti v důsledku dlouhého letu. Byl jsem zcela vyčerpán a ani si dostatečně neuvědomuji, co se přesně stalo. Ale fyzický kontakt s pozemním personálem, tedy ženou, která měřila teplotu, jsem uznal. Nešlo však v žádném případě o jakýkoliv úmysl. Prostě Korejci jsou na jakýkoliv osobní fyzický kontakt, zejména tedy mezi muži a ženami, cizinci pak obzvláště, velmi citliví. Vůbec jsem to netušil.
Lidovky.cz: Hrál v tom roli alkohol, jak se spekulovalo v médiích?
Jsem lékařem Ústavu leteckého zdravotnictví a pražské záchranné služby. Za celý svůj život jsem neměl nikdy žádný incident nebo stížnost. Jako lékař jsem ani alkohol požívat nemohl. Absolutně se ohrazuji proti podobným nařčením. Možná, že někteří z těch, kdo o mě psali hanlivé komentáře na sociálních sítích, byli mými pacienty, kterým jsem včas diagnostikoval rakovinu střeva a zachránil jim život. Ale s tím už jsem se smířil. Hodně mi pobyt změnil pohled na svět. Nikomu jsem neublížil a ani ublížit nechtěl.
Lidovky.cz: Ministryně obrany Černochová řekla, že jste neměl vystupovat z letadla. Bylo to možné?
Dnes už vím, že podle mezinárodního práva to možné není. Ale to bych byl po bitvě generálem, avšak stále v hodnosti podplukovníka Armády České republiky. A jsem hrdý, že jím jsem. Vždy jsem sloužil této zemi a jsem šťastný za to, kde žiju.
Rozhodnuto. Český lékař půjde za údajné plácnutí po zadku před jihokorejský soud |
Lidovky.cz: Hned po incidentu jste řekl, že vaše zadrženi muže souviset s tendrem na dostavbu Dukovan. Ještě si to myslíte?
Tento nesmysl začal po zadržení šířit někdo z členů delegace. Zkuste si představit, co mi běželo hlavou. Myslel jsem na rodinu, svoji matku, svoji práci, svoji zemi a do toho uslyšíte takovou konstrukci. Myslel jsem, že se zhroutím. Ale rozhodně to nebylo z mé hlavy. Lékař ze spřátelené země jako rukojmí za dostavbu jaderné elektrárny. Nikdy jsem to nevyslovil, stejně jako nevymyslel. Možná v rozrušení a ve stresu někde zreprodukoval, ale to si již opravdu nepamatuji. Také jsem byl pod vlivem silných sedativ, abych vůbec situaci zvládal.
Lidovky.cz: Proč jste musel zůstat v Koreji tak dlouho?
Tak funguje korejský právní systém. Měl jsem skvělé právníky, vše mi vždy vysvětlili. Ale popravdě, nejsem právník, jsem lékař, specialista internista. Děkuji kanceláři Sanwoo v Koreji a JUDr. Kramaričovi v Praze, když jsem odlétal ze Soulu, měl jsem pocit, že mi zachránili život. Po třech měsících nicnedělání a čekání jsem už ztrácel sílu.
Lidovky.cz: Když jsem vás v květnu potkal v Soulu, bydlel jste v bytě, který patří českému velvyslanectví. Zůstal jste v něm do konce? Pomáhal Vám tam někdo?
Ano a pobyt jsem si také uhradil z vlastních zdrojů. Pan velvyslanec Gustav Slamečka je nejen vynikající diplomat a skvělý odborník, ale také skutečný člověk. Drze si troufnu podotknout, že pro mě dnes již součást mé rodiny. Pokud má naše zem všude zastoupení velvyslancem, jako je pan Gustav Slamečka, pak jsme určitě jedna z nejlépe reprezentovaných zemí na světě. A jak pod jeho vedením fungovala celá ambasáda, je neuvěřitelné. Obrovský dík a veškerou úctu všem.
Lidovky.cz: Máte pocit, že se vás český stát zastal? Pomohl Vám někdo z českých ústavních činitelů?
Nejsem politik, jsem voják. Do otázek politicky zabarvených se pouštět nechci, nebudu a ani nemohu, nezlobte se. Možná někdy později. Ale teď myslím na rodinu, jsem zpět doma.
Lidovky.cz: Ministerstvo obrany vás poslalo na neplacenou dovolenou, to mimo jiné znamená, že vám pozastavilo plat. Jak jste to vnímal?
Podle mého advokáta je to legitimní krok, k němuž má ministerstvo právo. Jak jsem to vnímal, to už je můj subjektivní pocit, který bych si po čtyřech misích strávených v Afghánistánu, kde jsem zachraňoval životy v bojových podmínkách, nechal pro sebe.
Lidovky.cz: Z jakých prostředku jste zaplatil pokutu? Ministerstvo obrany mluvilo o bezúročné půjčce.
Vše jsem uhradil z vlastních zdrojů. Žádnou finanční podporu jsem od ministerstva neobdržel. Tento nešťastný „výlet“ znamená, že začínám šetřit znovu. Co jsem si ušetřil riskováním svého života pro svou zemi, je pryč.
Lidovky.cz: Co budete dělat teď?
Pojedu domů, domů. Chci se dát trochu do pořádku a vidět svou rodinu. Těším se do práce, mám stovky vděčných pacientů, snad jim můj návrat udělá radost a já budu pokračovat v jejich léčení. A možná bych si dal svíčkovou nebo sekanou v housce.
